GLOSA / „Kdyby USA zaútočily na Rusko, bylo by to pro nás dobré. Pro Rusko by totiž bylo lepší, kdyby bylo dalším státem USA. Ale myslím, že Američané nás nepotřebují. Takže se musíme připravit na válku s hloupostí, degradací a obnovení sovětských pořádků.“ To řekla už před mnoha lety sovětská disidentka, ruská liberální politička a publicistka Valerija Novodvorskaja. Proč jsem o ní začala mluvit? Spousta lidí má na něco alergii, třeba na nějakou potravinu. Když vidím komunisty, mám zhruba stejný pocit. Napadlo mě, jestli znám v Rusku někoho, kdo mírně řečeno pohrdal komunisty a otevřeně o tom mluvil. Na mysl mi hned přišla ona.

Valerija Novodvorskaja zemřela už v roce 2014. Nyní se její citáty o Rusku a Ukrajině stále častěji objevují v informačním prostoru, jsou označovány jako prorocké a komentovány ve stylu, že „měla pravdu“. Komunisty označovala hanlivým výrazem „komouši“, tvrdila, že ukrajinština se jednou stane mezinárodním jazykem, nenáviděla čekisty a ruský imperialismus, Putina častovala jmény jako stalinista a vrah.

S Valerijí jsem mluvila telefonicky jen jednou. Zrovna jsem začala pracovat v Echu Moskvy, redakce se těšila na nadcházející narozeninovou oslavu rozhlasové stanice a mladé holky, k nimž jsem tehdy patřila i já, obvolávaly hosty, aby potvrdily jejich účast na oslavě. Tak se stalo, že jsem volala i Valeriji. Náš telefonický rozhovor byl krátký a zvláštní:

Dobrý den, Valerije, jmenuji se Jekatěrina, volám z Echa, abych zjistila, zda jste dostala pozvánku na narozeninovou oslavu naší rozhlasové stanice…

Ano, pozvánku jsem dostala, samozřejmě tam budu. Katěnko, chtěla jsem se zeptat, v obchodě na Novém Arbatu se prodává výborná klobása, moderátor Kobaladze ji každý čtvrtek nosí do redakce, jak se jmenuje? (Položím ruku na telefon a hlasitě se ptám kolegů. Nikdo neví…)

Bohužel to nevíme, ale jestli chcete, můžu mu zavolat a zjistit to, ano?

Ne, neptejte se, zeptám se ho na té oslavě.

Dobře, děkuji, budeme na vás čekat. Na shledanou!

A na večírek přijela. To bylo naposledy, co jsem ji viděla osobně. V Echu Moskvy se odehrálo mnoho zvláštních momentů, ale nikdy nezapomenu na ten rozhovor o klobáse. Jsme si s Valerijí myšlenkově blízké v tom, že samotný fakt, že v 21. století existují komunistické strany, považujeme za naprosto odporný a nesnesitelný, zvláště když i „komouši“ používají slova jako „demokracie“ a „svoboda“.

Dále čtěte

Směšný český bizár. Když lež a láska k sobě vítězí nad pravdou

GLOSA / Tato pozdní glosa k americkým volbám by se mohla jmenovat Drtivé vítězství davového člověka, tak, jak tento vývoj…

Komunisté a svoboda spolu vůbec nesouvisí, protože cílem každého komunistického projevu je zbavit lidi svobody. Ale v Rusku mi komunisté až tak moc nevadili, tam jsme se jim mnozí dokonce smáli a považovali je za přítěž a podivné reziduum sovětské minulosti. Ať si Zjuganov klidně nosí kytky ke Stalinovu pomníku, říkali jsme si, stejně o ničem v naší zemi nerozhoduje. Ve volném čase ať si dělá, co chce, třeba mává sovětskou vlajkou…

S komunistou Zjuganovem se v Rusku vždy zacházelo jako s podivným starým dědečkem na hostině: není jasné, co s ním udělat, posadit ho ke stolu, aby jedl se všemi, protože je příbuzný? A když najednou začne vykřikovat nesrozumitelná fakta ze své minulosti, majitel restaurace ho odvede, aby nikoho nerušil… Ale pak najednou přijedeš jako já do Evropy a vidíš, že komunistické strany tady podporuje obrovské množství lidí, někde dokonce i spolurozhodují.

Člověk pak doslova zírá, poněvadž Evropané sice pohrdají nynějším ruským diktátorem s totalitními manýrami, který se hlásí k sovětské tradici, ale v Evropě, kde by měly kvést svoboda a demokracie, se komunistům stále naslouchá s otevřenou pusou. Jejich hlavním cílem je prosadit svou ideologii demokratickou cestou, tedy aby si lidé sami a dobrovolně zvolili otroctví. A jak vidíme, daří se jim to.

Dále čtěte

Trump-pam-pam! Amerika bude nespolehlivým hráčem, může však převrhnout pokerový stůl

KOMENTÁŘ / Trump už volal Putinovi, datum jednání a ukončení války je známé. Trump se rozhodl. Pokud někdo odmítne vyjednávat,…

Je důležité si uvědomit, že pokud politik s pěnou u úst mluví o svobodě, demokracii a evropských hodnotách, ale je členem komunistické strany, pak lže voličům s jediným cílem – získat moc. Osobně přirovnávám komunisty k muslimským radikálům, kteří požadují, aby všichni v Evropě žili podle Alláhových zákonů. Obě skupiny chtějí dosáhnout svých cílů tím, že využijí svobodu a demokratické instituce k získání moci, aby mohli šířit svou ideologii.

Docela by mne zajímalo, kdo jsou ti lidé, kteří v Evropě volí komunisty… Dobře, v Rusku je obrovské množství lidí, kteří chtějí zpět Sovětský svaz a mají „štěstí“, že se jejich sen uskutečňuje i bez Zjuganovovy pomoci. Proč se však tato nákaza šíří Evropou? Myslím, že je to paradoxně kvůli strachu.

Ano, slyšeli jste správně. Demokracie a svoboda jsou věci, které vás zcela uvolní, a vy občas nevíte, co s nabytou svobodou udělat. Ano, můžete si dělat, co chcete, ale co přesně? Jako příklad mohu uvést rozpad Sovětského svazu. Když se vše rozpadlo, v zemi zavládly chaos a panika, došlo k obrovskému počtu sebevražd, protože lidé ztratili důvěru v budoucnost, i když věděli, že ta sovětská byla hrozná a odporná. Alespoň věděli, co je čeká…

Dále čtěte

Maďarsko a Rusko. Spojenectví, které může zničit celou Evropu

KOMENTÁŘ / Evropa se po více než dvou letech agresivní války vedené Ruskem proti Ukrajině nachází na rozcestí. Únava z války…

Gorbačov je dodnes v Rusku proklínán za to, že vytáhl lidi z bažiny otroctví, jenže mnozí se už vrátili zpět do teplého bahna. Někteří lidé v Evropě se bojí svobodné budoucnosti a chtějí stabilitu, i kdyby byla strašná, ale nejspíše chtějí mít pevnou půdu pod nohama, až se budou chtít oběsit.

Demokracie a svoboda umožňují člověku vybudovat si život podle svých představ, zatímco komunismus vytváří stejně nechutné podmínky pro všechny, aby všichni stáli na stejné úrovni, totiž až po pás ve výkalech. Co by měly demokratické síly dělat, aby neztratily své voliče? Ti, kteří chtějí svobodu, ať ji mají… A zaručit stabilitu těm, kteří ji potřebují… Jenže tak snadné to není…

Když už jsem tento text začala citátem od Valerije Novodvorské, tak ho jejím citátem i ukončím: „Demokracie sama o sobě nemá cenu. Je to jen super obálka. Lidská volba je cenná, pokud je správná. Když si člověk zvolí svobodu. Demokracie je tudíž vědomou volbou svobodných lidí, vědomou volbou liberálních hodnot. Jinak bychom museli považovat za demokratické země i Írán, který si volil Ahmadínežáda, nebo Palestinu, která je posedlá Hizballáhem.“ Ach, jakou měla pravdu…