Deník Referendum se tento týden zaměřil na dva mocné muže, které kromě bohatství spojuje i vlastnictví médií, na Andreje Babiše a Zdeňka Bakalu.
O tom, jak jedna z firem Babišova impéria postříkala jedem pole konkurenta a listy vlastněné Babišem o tom pojednaly buď okrajově (MF DNES), nebo vůbec, jsme tu už psali. Zdeněk Bakala nikoho jedem nepostříkal, ale má pověst člověka, který k velkým penězům přišel poněkud neprůhledným způsobem.
V roce 2004 koupil skupinu Karbon Invest, ovládající také Ostravsko-karvinské doly (OKD) a Českomoravské doly. Původ peněz, za které koupi provedl, je nejasný. Takto získal také 45 000 bytů. Původně je slíbil prodat nájemníkům, ale práva pak částečně převedl na jiné subjekty s nejasnou vlastnickou strukturou. Po protestech nájemníků opět slíbil, že je za sníženou cenu nabídne k odkoupení nájemníkům, ale nakonec je převedl na vlastní realitní společnost. V roce 2006 získal podíl v časopise Respekt a v roce 2008 koupil většinový podíl firmy Economia, která vydává deník Hospodářské noviny a desítky odborných časopisů. V březnu roku 2011 byl časopisem Forbes označen za 595. nejbohatšího člověka planety.
V červnu 2010 oznámil, že během předvolební kampaně věnoval 28,5 milionu korun třem politickým stranám. Občanská demokratická strana dostala 15 milionů korun, TOP 09 7,5 milionu korun a Věci veřejné 6 milionů.
Proč pánové nakupují média
Je samozřejmě správné zaměřit se na všechny velké oligarchy, protože představují pro demokracii stejné nebezpečí. Z tohoto hlediska je úplně jedno, jestli se jedná o Zdeňka Bakalu, nebo Andreje Babiše. Některé rysy jsou tu skutečně společné a není to nic nového. Nákup médií slouží bohatým jako ochranný štít. O něčem se nepíše vůbec, třeba o původu jejich majetku, o něčem jen v rámci mírné kritiky v mezích zákona, asi jako se v 80. letech mohlo v Mladém světě napsat něco opatrně prostořekého o komunistických funkcionářích.
Jádro problému je v onom určování agendy, o čem se mluví. Samozřejmě také o čem se mlčí. V nastolování agendy je pochopitelně mistrem člověk, kterému žádné média nejen nepatří, ale která jsou vůči němu nepřátelská, totiž Miloš Zeman. Kdykoli mu hrozí průšvih, pronese nějakou neomalenost, která zaměstná novináře i veřejnost na několik dní. Jenže Zeman si nepotřebuj kupovat noviny, protože je prezident, celkem nic mu nehrozí.
Kriminál pořád hrozí
V případě oligarchů je to něco jiného. Některým se pořád ještě může stát, že mohli skončit v cele. Ne snad že by u nás za posledních padesát let skončila v kriminále nějaká velká ryba, když pomineme ministra vnitra Rudolfa Baráka v 60. letech a ministra financí za ČSSD v Zemanově vládě Ivo Svobodu. Jinak celkem nic. Jenže doba je nejistá a informace se dnes těžko tají, když už je někdo získá. Proto je dobré mít ruku hned u stavidla, aby se proud dal včas zastavit.
Oligarcha má velkou výhodu v tom, že si může téměř cokoliv koupit, především lidi. Protože k moci a vlivu patří i jistá atmosféra vznešenosti, lze nakoupit intelektuály, sportovce, umělce, aby dělali ozdobný fíkus. Některé lze posunout do politiky, někteří si jen nechají zaplatit různé akce a odmění se veřejně vyjadřovanou podporou. Prostý lid usoudí, že když se pan předseda fotí s tím sympatickým hokejistou, musí to být hodný člověk, co to myslí upřímně.
Rozdíl tu je
Přece jen je tady třeba vidět jistý rozdíl. Bakala nemá temnou minulost spolupráce se Státní bezpečností a není typické nomenklaturní dítě zplozené světem československého socialistického zahraničního obchodu.
Svým vzděláním Bakala nějakého Babiše dost převyšuje. To ovšem není velký problém a technologie moci vyžaduje jisté dovednosti, které nejsou komplikované, jen ne každý je má a ne každý, kdo je má, má žaludek na jejich použití.
Stejně tak – i když je Bakala spojen s politickými stranami, které dotuje – nevstoupil sám do politiky. Je zřejmé, že pracoval celkem dobře na tom, aby si získal pověst člověka, který je spojen se slušnými lidmi. Proto nejspíš koupil týdeník Respekt, podporuje Knihovnu Václava Havla a přispěl pravicovým stranám, které pak skutečně sestavily vládní koalici, a proto se jí také mezi odpůrci říkalo Bakalova koalice. Jenže opět – všimněte si výše uvedených částek. Těch pár milionů by pro Babiše byly drobné. Bakala také nedělá dojem, že by chtěl prorůst svým celý státní organismus jako rakovinové metastázy, což je u Babiše patrné na první pohled. Nebezpečí pro Českou republiku dnes nenese jméno Bakala.
Jistě, co není, může být. Zatím ale mnohem větší hrozbu představuje Babiš. Ten už má skoro všechno a před soupeři si drží náskok. Tak teď by to ještě chtělo vlastní vládu a dílo bude hotovo. Je jen otázkou času, kdy se do toho za pomoci svých médií pustí.
