Tak se chystá další „vylepšení“ osobních svobod pražských občanů. Praha 1 se rozhodla určit, v kolik budou mít restaurační zařízení zavíračku. Podnikatelé v gastronomii tak po EET a zákazu kouření zřejmě čeká další omezení jejich živnosti. Městská část argumentuje nutností snížení hluku na ulicích a zároveň zlepšení bezpečnosti, kterou v symbióze s policií nedokáže zajistit.

S nápadem povinné zavírací doby přišla jako první Praha 2, která by ráda prosadila jedenáctou hodinu večerní jako stopku pro podniky v Trojické ulici. Tuto žádost ovšem vedení hlavního města zavrhlo. Nyní se však bude jednat o dalším návrhu.

V praxi to znamená, že by v srdci Prahy úderem třetí hodiny po půlnoci všechny hospody a restaurace vyvěsily cedulku s nápisem „zavřeno“. A tím se prý má zlepšit současná situace. Pokud se však na tento návrh člověk podívá rozumně, jedná se o polovičaté řešení. Ten, kdo ještě ve tři ráno posedává například v baru, zřejmě ve čtyři nebo v pět nebude o moc hlučnější a nezpůsobí větší „škody“ než ten, kterého vyprovodí ve tři.

Možná právě naopak, kdo se rozjede natolik, že v ranních hodinách stále popíjí, bude po nutném odchodu domů spíše nevrlý a svou nespokojenost bude dávat najevo nahlas a na odiv všem. Smysl povinné zavíračky spočívá totiž úplně jinde, jak dokazuje například model fungující v Anglii. Zde je třeba splnit přísná kritéria, aby si podnik vysloužil delší otevírací dobu. Mezi ně patří i povinnost důsledně kontrolovat chování zákazníků. Každý prohřešek je nejen sankcionován, ale rovněž poškozuje pověst daného zařízení.

Naši politici se však snaží najít kompromis mezi něčím fungujícím v zahraničí a současným stavem u nás. Přitom ovšem vůbec nepomýšlejí na fakt, že mentalita lidí v České republice se například od té ostrovní liší. Jde tak pouze o snahu zavést něco, co funguje jinde, ale přitom nepromyslet důsledky a už vůbec nerespektovat svobody podnikatelů.