Praktiky finančních úřadů bývají hodně podivné, nelogické a někdy až téměř zločinné. Do extrému to dotáhli pracovníci Finančního úřadu ve Valašském Meziříčí. Tam reportéři Televize Seznam zjistili, že zaměstnanci jsou hodnoceni podle počtu dražeb nebo podnikatelů, na které tzv. zakleknou. To je podobné, jako kdyby policisté byli hodnoceni podle toho, kolik lidí zatknou a obviní, bez toho, že by jim byla následně prokázána skutečná vina.

Lidé, kteří podnikají v účetnictví, však upozorňují na to, že valašskomeziříčská praxe není mezi finančními úřady ojedinělá a trvá už několik let od chvíle, kdy na post ministra financí nastoupil Andrej Babiš. V tomto moravském městě dokonce pracovníci FÚ pravidelně několikrát za rok navštěvují prodejnu nábytku, jejíž majitelka dluží úroky na daních, udělají soupisku položek, které mají jít do dražby, a následně si třeba manželka ředitele úřadu koupí v dražbě sedačku za třetinu původní ceny. Další minimálně dost překvapující jednání.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Následující příklady rovněž potvrzují zvláštní praxi finančních úřadů, která se nedá nazvat jinak než zbytečnou šikanou slušných podnikatelů.

Jeden známý, který má trvalé bydliště na Znojemsku, ale kvůli sídlu firmy spadá pod správce daně v Čechách, si koupil pro své podnikání speciálně upravenou větší dodávku, kterou vybavil i příslušnou firemní reklamou. Finanční úřad mu odpočet DPH na toto auto neuznal a poslal mu tzv. Výzvu k odstranění pochybností (VOP). Přestože má dotyčný datovou schránku, přes kterou dodal všechny potřebné dokumenty (zálohovou fakturu na nákup auta, konečnou fakturu na nákup auta, objednávku a fakturu reklamních polepů a v neposlední řadě velký technický průkaz), nic z toho úředníci neuznali a pozvali si klienta na osobní slyšení. Podnikatel tedy jel z jednoho konce republiky na druhý ukázat doklady, které měl FÚ již dříve k dispozici v datové schránce. A to vše na své nemalé náklady, jež mu nikdo nezaplatí. Odpočet DPH byl dotyčnému vrácen až o tři měsíce později.

Další podnikatelka udělala nečekaně větší obchod a měla z něj tak odvést i vyšší DPH, zhruba 60 000 Kč. V daný moment ale neměla k dispozici celou sumu, a tak poslala finančnímu úřadu jen část. Berňák nezahálel a prakticky okamžitě jí ještě v pátek večer obstavil všechny účty. Následně jí proto banka zablokovala úvěr. Přitom do této chvíle to byla bezproblémová majitelka firmy, která podle svých slov chtěla jen část platby na chvíli odložit. Penále, které jí za pozdní splátku nedoplatku DPH uložil finanční úřad, činilo 700 korun. Opravdu je namístě kvůli takovýmto sumám ihned zaklekávat na jinak solidní firmy? Vždyť tohle je jako okamžitě exekučně zabavit auto kvůli nepatrnému překročení povolené rychlosti v obci. To si těmi naschvály někdo léčí komplexy?

Další případ zbytečné šikany ze strany FÚ je podobný. Podnikatel si v minulém roce koupil nové auto, které lépe vyhovuje emisním podmínkám v Německu, kam často jezdí na služební cesty. Staré auto prodal a prodej řádně zdanil. Finančnímu úřadu dokonce rovnou a bez vyzvání dodal všechny potřebné dokumenty, tedy fakturu na nákup, velké technické průkazy i fakturu o prodeji, přestože ji úředníci viděli i na kontrolním hlášení. Nestačilo to a také dostal VOP, aby doložil existenci auta a jakým způsobem jej bude v podnikání využívat. Co je tohle za přepjatý formalismus?

Všechno, co jsem popsal, je pro mě naprosto nepochopitelná byrokratická šikana, kdy úředníci finanční správy zbytečně připravují podnikatele o čas i peníze. Jsou to naschvály, neschopnost, léčení si komplexů, nebo přímo nějaký metodický pokyn? V každém případě by bylo skutečně namístě, aby tato praxe skončila. Ale to zřejmě ministryně financí Alena Schillerová nechce.

Autor je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL.