Šokující slova šéfa krizového štábu Romana Prymuly o tom, že české hranice zůstanou zavřené dva roky, vrhly ostré světlo na naši situaci. Jsme v moci divných lidí, kteří pod záminkou veřejného zdraví a bezpečnosti neváhají omezovat základní práva a svobody. Prymula přitom nemá žádný mandát k tak děsivému sdělení a nemůže za něj nést jakožto nestraník a úředník ani politickou zodpovědnost.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Vyvstává tu stále vážnější otázka: Co nás čeká v době po koronaviru? Mnoho zkušených lidí se domnívá, že svět již nebude tak svobodný jako dřív. Tato hrozba je zcela reálná a hmatatelná. Jsme svědky neobyčejné centralizace moci a pokřikování na kritické publicisty i na politiky opozice, aby drželi hubu a krok. Panika, strach a hysterie přitom nahrávají těm, kterým se líbí omezování svobody, zavírání hranic, plíživé nastolování policejního státu a rozmáhajícího se udavačství.

Začínají tu ale také vystupovat lidé, kteří před růstem státní moci varují a udržují potřebnou míru kritického myšlení. Mezi nejlépe formulované výzvy k racionalitě a obezřetnosti vůči státním restrikcím patří článek profesora Pavla Koláře na webu Reflexu. Kolář varuje, že je tu ještě jedna nemoc, a horší! Tou je hysterie, která před sebou valí stále další vládní restriktivní opatření. Je to zásadní text pro tuto dobu.

Podle Koláře je třeba podrobovat rozhodování vlády i nadále veřejné kontrole, aby vedle medicínského hlediska nezanikl rozměr politický, ekonomický, psychologický a obecně společenský. „Výběr prostředků a opatření proti dalšímu šíření nemoci nesmí být v sekundárních důsledcích horší než následky vlastní nemoci.“ Měli bychom si uvědomit, že další a další karanténní, až hermetická opatření mají katastrofální společenské, psychologické a ekonomické dopady. Pro spoustu lidí to mohou být důsledky i zcela likvidační. „Velkým nebezpečím je, aby situace nebyla využita či cíleně zneužita v rámci politického souboje a nevedla k větší centralizaci moci, k dalšímu posílení role státu, a to především v ekonomice.“

Dalším hlasem, který v probíhající krizi a vládních opatřeních vidí závažné riziko, je legendární výtvarník profesor Milan Knížák. Ten říká, že Babiš se Zemanem posouvají naši společnost stále blíže systému, o kterém jsme věřili, že už nemůže nastat. Konstruktivní ale neodbytný předseda České stomatologické komory Roman Šmucler, který se usilovně a dlouho neúspěšně snažil ochránit zubaře před nebezpečím nákazy a před zavíráním ordinací, zase varoval, že se Čechům může zalíbit, když se o ně v čase nebezpečí postará stát zosobněný lídrem, který si hraje na Vladimira Putina.

Dále čtěte

Také se ptáte, jak z toho ven? Rozšířené vydání Obrany před Babišem nabízí odpověď

Když jsme v roce 2018 vydali knihu Obrana před Babišem, byla rychle vyprodaná a za pár měsíců nakladatelství objednalo dotisk.

Někteří Češi opravdu touží po českém Putinovi. Občas dokonce po Putinovi ruském. Tato část společnosti zde dříve neměla žádnou relevanci, ale po protiradarovém hnutí a ještě více po zvolení Miloše Zemana prezidentem se dostala ke slovu. A když vidíme postupné personální změny v mediálních radách, tak je zřetelné, že se přátelé autoritářství na české scéně etablovali v dominantní politickou tendenci. Nyní do tohoto postupného procesu vrazila přírodní katastrofa a státní dirigismus eskaloval do netušených měřítek.

Je příznačné, jak jednoduché bylo pro českého premiéra zavřít hranice a jak to bylo těžké rozhodování pro západní státníky. Babiš se sice chlubí, jak nás všechny ochránil a jak ho všichni napodobují. Dokonce se vytahoval, že „jsme nejlepší v restrikcích“. Jistěže karanténa je v nějaké míře nutná. Ale západní politici mají na rozdíl od Babiše starost o demokracii a svobodu. Proto byli zdrženlivější.

Nikdy dříve po Listopadu ještě nebyla obrana svobody tak naléhavou věcí, jako je tomu právě nyní, když se nacházíme v krizi. Společenská krize je přitom vážnější než samotné dopady epidemie, jakkoli je nelze bagatelizovat. Problém je o to složitější, že nelze než akceptovat nynější vládní opatření. Jak z hlediska zákonů, tak z hlediska prosté občanské zodpovědnosti.

Právě teď ale potřebujeme pěstovat ve společnosti veřejnou debatu a kritické myšlení. Právě teď potřebujeme kontrolovat vládu, protože hrozba prudkého šíření nákazy vytváří stín, v němž je možné leccos. Jak ohýbání pravidel při prolínání byznysu a politiky, což je základní nemoc Babišovy éry, tak mnohem vážnější ohýbání a nahlodávání ústavního pořádku a svobodného uspořádání společnosti včetně naší příslušnosti k západním demokraciím.

Češi potřebují co nejdříve normálně pracovat, jinak nás čekají nedozírné škody. A Češi také potřebují co nejdříve znovu cestovat, minimálně do oblastí, jež nejsou rizikové. Bez cestování není svoboda. Bez svobody nemá na světě smysl skoro nic než hájení biologické existence. A to je dost málo. Rozhodně to není přiměřená reakce na současnou epidemii, která je sice vážná, ale nepodobá se ani náhodou středověké epidemii moru.

Je třeba tlačit na představitele státu, aby hledali takové metody boje s epidemií, které budou klást důraz na podchycení nákazy důkladným testováním obyvatelstva a na její izolaci v mikroměřítku. Delší plošné umrtvení společnosti totiž může mít katastrofální politické, ekonomické a psychologické následky. Musíme respektovat karanténu a dodržovat pokyny. To je nyní jasné. Ale přepjatá starost o zdraví společnosti nás může uvrhnout do orwellovské vize, v níž končí jakákoli naděje na lidskou důstojnost. Model, že budeme sice zdraví, ale zůstaneme v kleci, je k ničemu a nechceme ho.