Jakub Patočka v rozhovoru pro Svobodné fórum („Za smutný konec si pravice může sama, 16. 4. 2015) tvrdí, že pravicoví publicisté nekriticky a nerozumně nadržovali svým favoritům, kterým mnoho promíjeli, zatímco na levici měli jiný metr. Výsledkem „7 let otřesných vlád ODS, které úplně zkompromitovaly pravici, je vydláždění prostoru pro Babiše“.
S Jakubem Patočkou lze souhlasit v jedné věci. Stejně jako pravice považuje za vážný problém současnou extrémní koncentraci ekonomické, politické a mediální moci a populistickou mobilizaci proti tradiční politické reprezentaci. I on nemá jinou představu, jak by se společnost měla spravovat.
Pravice dnes není v jednoduchém postavení. Do značné míry si jej skutečně zavinila sama, zejména vnitřní nesvorností. Jejím důsledkem bylo fabrikování kauz s cílem poškodit koaliční partnery. Na této řevnivosti nikdo nevydělal. Štěpení české pravice bylo vodou na mlýn populistům těžícím z jejích chyb a vymezujícím se vůči politice jako takové.
Čas ukáže, že pravicové vlády měly horší mediální obraz než skutečný výkon. Musely se pohybovat v prostředí hluboké evropské ekonomické krize. Prováděly řadu nepopulárních kroků s cílem vyhnout se dluhové pasti, kam spadla řada (nejen) jihoevropských zemí. I když za cenu krvavých kompromisů. Samozřejmě s důsledkem vyvolávání hysterických ataků antireformní levice a na ni napojených odborů.
Odvádění pozornosti
Neustálé poukazování na „zkorumpovanou“ pravici, jak předvádí i Patočka, je snahou odvést pozornost od stejných problémů a afér v jiných stranách, zejména v ČSSD. A od oligarchického projektu ANO, postaveného na bezprecedentním střetu zájmů majitele.
Přitom právě v minulém volebním období byly orgánům činným v trestním řízení rozvázány ruce. Jinou věcí je, že výsledkem „protikorupčního“ tažení je řada nesmyslných obvinění komunálních politiků, a zejména pád vlády ve vyvolaném očekávání odhalené obří korupce, která se dodnes neprokázala. I proto okolnosti této akce, která poškodila celou pravici, vyvolávají stále více otazníků. Stejně jako okolnosti následné zrady dvou poslanců, kteří rozbili pravicovou stojedničku v souladu se zájmy Miloše Zemana.
Jakub Patočka vytváří dojem, jako by měla pravice v médiích na růžích ustláno. To je opravdu absurdní tvrzení. Média si dříve zakládala na své kontrolní a kritické roli a dávala si velký pozor, aby si s vládní mocí nezadala. Generovala množství kauz, a na rozdíl od současnosti pro politika platila presumpce viny. Ministři z vlády odstupovali i při nejmenším podezření.
A dnes? Ve vládě setrvává Bohuslav Sobotka, politicky odpovědný za privatizaci OKD, kde už padly tři obžaloby kvůli podezření z miliardových škod státu. Dřívější tlak na odstoupení Alexandra Vondry ukazuje, jak se dnes měří dvojím metrem. Ve vládě se octnul oligarcha, který prosazuje zákony šité na míru jeho byznysu. Dříve zhola nemožné, a pro tzv. protikorupční frontu důvod vyvolat celonárodní povstání. Dnes je ticho a mnozí „protikorupčníci“ naopak s Andrejem Babišem otevřeně či skrytě kolaborují. Ministr dopravy Dan Ťok zůstává ve vládě, přestože jsou svědci ochotní u soudu dosvědčit, že věděl o korupci ve výši 100 milionů korun v jeho bývalé firmě Skanska.
Opozice to má těžší
I na příkladu Věcí veřejných je vidět, jak se přístup médií zásadně změnil. V momentě, kdy vyšla najevo podstata tohoto protestního hnutí jako podnikatelského projektu, se dostala pod mediální tlak celá vládní koalice. Dnes je nesrovnatelně silnější podnikatelský projekt, v porovnání s VV slon vedle mravence, smířlivě přijímán jako výsledek volby voličů. Některá dříve aktivistická média dokonce aktivismus odmítají s tím, že není nutné se vůči Babišovi zásadněji vymezovat. Zatímco dříve byly koaliční problémy a kauzy mediálně zesilovány, dnes jsou naopak zeslabovány. Pozitivní zprávy, na rozdíl od minulosti, převažují nad negativními. Z tohoto hlediska má současná opozice situaci nepochybně těžší.
Loňské evropské a komunální volby však ukázaly, že průzkumy preferencí neodpovídají realitě. Raketový nástup hnutí ANO se nepotvrdil. Uspělo méně, než očekávalo, jak v evropských, tak zejména v senátních volbách. V komunálních volbách získaly ODS a TOP 09 v celkovém součtu více hlasů a dvakrát více mandátů než ANO. Tvrdit, že pravice skončila, je tedy velmi licoměrné. Současní váhající voliči a nevoliči mohou v budoucnu zcela změnit politickou mapu.
Pravici ovšem nepomůže pokračování v boji o hegemona, ale společný postup. Nepomůže jí sebemrskačství, ale nabídka realistické alternativy a důrazná opoziční práce.
Andrej Babiš, který s pravicí nemá nic společného, protože socialisticky zvyšuje vládní výdaje a schodky rozpočtu v době růstu, si se svojí prvoplánovou kritikou, že všichni kradou (zatímco on vždy v Palermu zářil jako čistý diamant), dlouho nevystačí. Není schopen splnit své sliby, jeho mocenské ambice jsou čím dál zřetelnější, a pokud mu ostatní skutečně nedovolí řídit stát jako svoji firmu, voliči se znovu vrátí k tradičním stranám.
Jiří Sezemský, mediální konzultant a analytik
