Selský rozum je mocná zbraň. Vždycky, když nevíte kudy tam, můžete ještě apelovat právě na selský rozum, tím nic nezkazíte. Naopak, můžete se tvářit, že tím lichotíte širokým vrstvám společnosti, které přece mají selského rozumu na rozdávání, ba co víc, můžete o sobě tvrdit, že jste běžný člověk, který zná starosti obyčejných lidí. Ví to i předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik, který v letošních senátních volbách kandiduje do horní komory parlamentu ve volebním obvodu Znojmo.
Zřejmě z toho důvodu ve čtvrtečních Haló novinách publikoval článek s názvem Věřme selskému rozumu. Pavel Kováčik si v něm bere na mušku opozici, vytváření jednotné fronty proti Andreji Babišovi, sjednocování politického spektra a samozřejmě pravici.
A jako správný zástupce lidu, který trápení běžných občanů zná z první ruky a na vlastní kůži zažívá to, co oni, si komunistický politik neváhá klást řečnické otázky ohledně toho, co ví o životě obyčejných lidí pravice, a dostává se tak až k ceně bochníku chleba a vajíček.
Pavel Kováčik doslova píše: „Bylo by dobré se ptát, zda tito novodobí zachránci znají běžný život, kolik stojí například bochník chleba, máslo, vajíčka nebo ovoce. Kolik potřebuje rodič na výbavu prvňáčka do školy. Zda je vůbec reálné pořídit si byt.“
To, co šéf poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy uvádí, je zajímavé v kontextu toho, že on sám je poslancem už od roku 1996, takže se nabízí otázka, jak je na tom se znalostí života obyčejných lidí on sám, respektive proč by ho měl znát o tolik lépe než politici, které kritizuje.
Jen proto, že je komunista? Nebo snad má pocit, že je v kontaktu s běžnými občany více než pravicoví politici? Anebo je to z toho důvodu, že komunističtí poslanci si sami chodí nakupovat chleba, máslo a vajíčka, kdežto třeba ti z Občanské demokratické strany nebo od lidovců na to mají služebnictvo?
Znalec života obyčejných lidí
Každopádně Kováčik, který stojí v čele poslaneckého klubu KSČM již od roku 2002, by se rád po tak dlouhé době v dolní komoře parlamentu přesunul do té horní, aby měl alespoň nějakou změnu. Zkoušel to už v roce 2000 v senátním obvodu Třebíč. Tehdy sice postoupil do druhého kola, ale zvolen nakonec nebyl. Teď o to usiluje na Znojemsku.
V minulosti tam už jednou komunisté uspěli a post senátora získali. Bylo to v roce 2008, ovšem těžko říct, jestli se to Kováčikovi může podařit zopakovat. Jeho šance vzhledem k celkové kondici KSČM nejsou velké. Komunistický politik si tak zřejmě bude muset vystačit s poslaneckou židlí, pokud tedy po příštích volbách komunisté Poslaneckou sněmovnu neopustí.
Pak budou muset občané zaplakat, protože v osobě Pavla Kováčika, když se neuchytí ve sněmovně ani v senátu, přijdou o skutečného znalce svého života. Bude to velká škoda. Udržovat si znalost ceny běžných potravin není jen tak. Taková expertiza se v politice buduje dlouhá léta, nebo dokonce celá desetiletí.