Pracovní skupina ministra pro legislativu Michala Šalomouna (Piráti) projednává chystanou novelu zákona, díky které má vzniknout institut dětského ombudsmana, a podle ministra by měl být ukotven v půdorysu současného veřejného ochránce práv. Vzhledem ke stavu státního rozpočtu není vhodné tvořit zcela nový úřad, a jak podotýká i sám zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm, vzhledem k prolínání práv dětí a ostatních tato varianta umožní pracovat operativně a řešit případy, které jsou takříkajíc napříč různými oblastmi.
Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, kde dětský ombudsman chybí, a právní ochranu dětí je třeba posílit, shoduje se ministr Šalomoun i zástupce ombudsmana Schorm, který zdůraznil, že nemáme žádnou nezávislou instituci, která by se zabývala právy dětí v celé šíři. „Veřejný ochránce práv sice část této práce už nyní vykonává, ale dětského ombudsmana zcela nahradit nemůže,“ řekl Schorm. Šalomoun dodal, že nás k tomu dlouhodobě nabádá Výbor pro práva dětí OSN na základě Úmluvy o právech dítěte.
Děti jsou důležitou sociální skupinou a zřízení instituce dětského ochránce práv má i symbolický význam, prohlásil Schorm s tím, že možnosti dětí politicky participovat na rozhodování o otázkách, které se jich týkají, jsou ale velmi omezené. „Zřízením instituce dětského ombudsmana, ke které by se děti mohly obracet se svými stížnostmi a starostmi, bychom jako společnost projevili zájem o práva dětí a jejich názory,“ sdělil.
Schorm vysvětlil, že v České republice je potřeba systematický dohled nad právy dětí. Ten nemohou nahradit jednotlivé úřady jako orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), které se zabývají konkrétními případy v daném regionu, ani ministerstva, která na problémy nahlížejí pouze z pohledu svého resortu, ani například soudy, protože k nim se mnohé dětské případy ani nedostanou. Dětský ombudsman by podle něj měl zprostředkovávat dialog mezi občanskou společností a zástupci vlády nebo ministerstev. Neměl by přejímat automaticky vše, co občanská společnost například prostřednictvím neziskových organizací požaduje, ale zároveň by neměl být ani závislý na vládní moci.
„Spolu s dalšími odborníky spolupracujeme na návrhu, který by novou instituci ochránce práv dětí v našem právním řádu zakotvil,“ řekl Schorm. Mezi členy pracovní skupiny zabývající se vytvořením institutu, kterou zřídil Šalomoun loni v listopadu, jsou zástupci ministerstva spravedlnosti, práce a sociálních věcí, veřejného ochránce práv, zmocněnkyně pro lidská práva, poslanci a senátoři. „Ze dvou setkání skupiny už vznikl pracovní návrh textu novely zákona o veřejném ochránci práv, který institut dětského ombudsmana do našeho právního řádu zavede,“ objasnil s tím, že se již rýsují konkrétní parametry.
Dětský ochránce práv by podle ministra Šalomouna měl být ukotven v půdorysu současného veřejného ochránce práv, neboť již dnes v Kanceláři veřejného ochránce práv existuje odbor, který se ochraně práv dětí věnuje. „Konkrétně by mělo jít o novelu zákona o veřejném ochránci práv, která by veřejnému ochránci práv svěřila prosazování a ochranu základních práv – stal by se takzvanou vnitrostátní institucí pro lidská práva, zároveň by tato novela zřídila právě instituci dětského ombudsmana. Dětský ombudsman by byl nezávislá instituce specializovaná na prosazování a ochranu práv dětí,“ vysvětlil Schorm.
Ochrana práv dospělých a dětí nestojí proti sobě, naopak se prolíná a velmi úzce spolu souvisí, podotkl Schorm. „Tam, kde je dítě, jsou i dospělí, kteří vůči němu mají nějaký vztah či povinnosti,“ dodal. Problém je podle něj ale v tom, že veřejný ochránce práv se nemůže zabývat právy dítěte obsaženými v Úmluvě o právech dítěte ve všech oblastech života, protože nespadají do jeho kompetence. Jedná se například o naplňování práva dítěte vyjádřit svůj názor v soudních řízeních nebo právo dítěte na obhajobu v trestním řízení. Právě z důvodu prolínání práv dětí a ostatních by bylo i poměrně náročné při vzniku samostatné instituce ochránce práv dětí dostatečně jasně vymezit kompetence. „Naopak při začlenění ochránce práv dětí do naší stávající instituce můžeme pracovat operativně a řešit případy, které jsou takříkajíc napříč různými oblastmi,“ řekl.
Kompetence dětského ombudsmana by se podle Šalomouna měly v zásadě týkat tří hlavních oblastí. Ta první je metodická a informační, aby vůbec veřejnost věděla, co jsou to práva dítěte, že máme Úmluvu o právech dítěte a podobně. Druhá je obdobná, jako má dnešní ombudsman, tedy že může prošetřovat věci, které se dějí ve veřejné správě, podezření na něco nezákonného, nebo když se nepostupuje správně ve veřejné správě, když se rozhoduje o právech dětí. „A ta třetí kompetence bude ta, kterou bude třeba dobře nastavit. Jde právě o intervence v omezených případech do problematických soudních řízení. S tím mám jako advokát samozřejmě osobní zkušenosti a tuto věc vnímám jako novátorskou, ale velice potřebnou,“ vysvětlil ministr a připomněl případ 11měsíčního chlapce, kterého si řadu měsíců mezi sebou předávaly nemocnice v Praze, Děčíně a Ústí nad Labem a OSPOD byl dlouhodobě nečinný. A přitom mohl chlapec dávno najít domov v pěstounské rodině. „Tyto případy jsou přesně ty, kterým chceme naší novelou předejít,“ dodal.
O tom, jakým způsobem bude dětský ombudsman vybírán, se v tuto chvíli vede diskuse. „Uvažujeme o více variantách, včetně té, že by výběr fungoval dle stávající podoby zákona o veřejném ochránci práv,“ řekl ministr. Tedy, že senát a prezident by nominovali po dvou kandidátech, z nichž by následně dětského ombudsmana vybírala poslanecká sněmovna. Zároveň se uvažuje o tom, zda by mezi kandidáty nemohli být třeba také soudci projednávající opatrovnické spory.
Ministr vysvětlil, že již dříve tu byly aktivity, které usilovaly o zavedení dětského ochránce práv. Vláda loni v létě projednala poslanecký návrh, který se tímto zabýval. „Jenže ten navrhoval zřídit nový úřad a to, myslím, není v současné ekonomické situaci, kdy čelíme energetické krizi a inflaci, dobrý nápad,“ okomentoval s tím, samostatný vznik institutu nikdy nezavrhoval a že plánuje jít úspornější cestou. „V současné době je spíše vhodné hledat úspory než zakládat novou instituci. A koneckonců na tom jsme se shodli i jako vláda, když jsme loni v červenci jednali o zmíněném poslaneckém návrhu,“ podotkl.
S ohledem na zmíněný růst inflace, ceny energií, ale i například zvýšení platových a souvisejících nákladů, k nimž došlo ve veřejné správě v posledních letech, lze podle Šalomouna předpokládat, že vyčíslené náklady v poslaneckém návrhu by v současné době byly přinejmenším o čtvrtinu vyšší. „A to ještě nebyl započten další nárůst cen v roce 2023 do doby, než by měl být poslanci navrhovaný úřad zřízen,“ řekl.