Deník Právo úžasně pomohl propagandě Andreje Babiše. Neudělal to zdaleka poprvé. Zatímco jindy Právo prostě jen tupě poskytuje Babišovi rozsáhlé plochy novinového papíru, tentokrát na to šlo rafinovaně. Redaktor Danda připravil rozhovor s jihočeským hejtmanem Martinem Kubou, který je známý tím, že patří v ODS spíše ke kritikům vedení Petra Fialy. 

Bavili se o covidu, o úspěšném očkování i o chybách vlády a také opozice. Martin Kuba mimo jiné až ve třinácté otázce říká: „Nedokážu si vůbec představit, že bude ODS dělat pirátům minoritního partnera.“ Z kontextu věty plyne, že Kuba považuje za nutné, aby koalice SPOLU vyhrála volby. Redakce deníku Právo z této věty udělala titulek, který křičí z titulní strany: „Kuba: Nechci, aby ODS dělala pirátům menšinového partnera“. Jistý posun významu sdělení je jasný, redakci šlo o to, aby tento výrok vyostřila do protestu proti uvažované povolební koalici pravicových stran s levicovou Pirátskou stranou. Kuba to sice jako protest neřekl, ale nejspíš by s významem věty souhlasil. Jeho postoje jsou formálně legitimní, jen je vyjadřuje způsobem, kterým příliš nepomáhá své vlastní straně.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Ten klíčový problém ale není v Kubovi, nýbrž v tom, že Právo pociťuje potřebu až takhle nevybíravě poškodit koalici SPOLU. A co více: ještě větší problém je v tom, kolik – obrazně řečeno – mají mediálních divizí opoziční strany a kolik divizí má na své straně vláda. Je to krajně nerovný souboj. Férová politická soutěž v Česku opravdu není.

Rozdělení české mediální scény má zcela kuriózní charakter. Zatímco v normální zemi je obvykle vyvážené rozdělení novin a serverů na spíše provládní a spíše opoziční, tak u nás máme buď noviny, které přímo vlastní předseda vlády (MF DNES, Lidové noviny, Metro, 5 + 2), anebo noviny, které s radostí poskytují premiérovi různé služby (Právo, Deník a občas Blesk). Pak tu máme ještě noviny „seriózní“ (Hospodářské noviny a Deník N), což si jejich novináři vysvětlují tak, že mají být v konfliktu prozápadních demokratů s antisystémovými či vysloveně temnými silami přísně neutrální. Strašidelná je rovněž situace v rozhlase a televizi: Komerční televize vládu téměř nekritizují, Prima poskytuje ve sledovaných relacích ministrům vlády velkorysý prostor, opozici jen prostor zanedbatelný. Český rozhlas a Česká televize jsou ve svém hlavním zpravodajství „seriózní“, což opět znamená vesměs až na vzácné výjimky přísně neutrální. A nejsilnější rozhlasová stanice Rádio Impuls opět patří předsedovi vlády.

V Česku prostě nyní nemáme opozičně naladěné demokratické noviny či kritickou televizní a rozhlasovou stanici. Kritickou publicistiku provozuje pouze několik webů a časopisů, k nimž patří FORUM 24 a Revue FORUM. Vládě nepohodlnou investigativní žurnalistiku najdeme naštěstí na silném serveru Seznam Zprávy, na Hlídacím psu a na serveru Neovlivní, dále ve dvou publicistických pořadech České televize Reportéři a 168 hodin.

Mediální převahu vládních a prezidentských sil doplňují Parlamentní listy a často dokonce i ruský Sputnik. Tento ruský rozvracečský kanál není vyvážen žádnou Svobodnou Evropou a žádným Hlasem Ameriky.

Když to shrneme a pokusíme se názorně demonstrovat rozložení sil, je u nás situace zhruba takováto: Více než třetina všech novinářů slouží nějakým způsobem potřebám vlády, zčásti jsou přímo zaměstnanci holdingu, který ovládá premiér. Dalších asi 40 procent novinářů jsou neutrální a nejraději se věnují politicky nerelevatním tématům. Pouze asi 20 procent novinářů patří ke kritickým médiím. Tito lidé publikují fakta, jež jsou pro vládu nepříjemná, a na jejich serverech komentátoři zastávají kritická stanoviska.

Je to absolutně skandální situace, která těžce poškozuje férovou politickou soutěž. Navíc vytváří optický dojem, že když se komentátor či publicista snaží podpořit demokratické strany, které navazují na polistopadovou liberální demokracii, tak vypadá jako exot. A stejně tak vypadá publicista, který se nesmířil s překračováním zákona a pravidel, jaké denně provozuje předseda vlády. Dostane nálepku „antibabiš“.

Nejděsivějším příkladem je informování o průzkumech. Když vyjde průzkum, že jde Babišovo hnutí nahoru, je to pro většinu médií už hotový fakt, který je třeba radostně vytroubit. O průzkumech, v nichž vládní síly dopadají špatně, se mluvilo o poznání méně. Opět až na výjimky.

Tuto situaci je třeba změnit. Nejsme v situaci beznadějné, ale je třeba znát obrysy situace, která příliš nesvědčí svobodě a politické pluralitě.