Ve skotském parlamentu se v těchto dnech projednává vládní návrh „protiblasfemického“ zákona. Předkládaný zákon kriminalizuje činy „rozdmýchávající nenávist“ mimo jiné na podkladě náboženství, a to sazbou až sedmi let vězení. U části poslanců, ve společnosti a zejména v církvích (!) tento návrh zákona vzbuzuje nevoli. Jeho přijetí by nepochybně znamenalo ohrožení svobody projevu.

Na otázku náboženské svobody a svobody kritiky náboženství panovaly a panují jak mezi nábožensky založenými lidmi a ateisty, tak mezi politiky a právníky nejrůznější názory. Jsou země, kde občané požívají svobody vyznání i svobody projevovat odpor k vyznání. Jsou ateistické země, kde je svobodné vyznávání víry krutě pronásledováno, jako třeba v Číně. A pak jsou země, kde některá náboženství jsou protežována a jiná naopak diskriminována až kriminalizována. Neblahým příkladem tohoto selektivního pojetí je současné Rusko v čele s kágébákem Putinem, který se účelově dal na víru; pravoslavná církev a stát se spolu páří tak vášnivě a úzce, že ostatní víry musí být ostrakizovány a jako „extremistické“ a „falešné“ kriminalizovány. V pronásledování jehovistů jde nyní putinovské Rusko tvrdě ve stopách hitlerovského Německa. A připomeňme třeba ještě hnutí Falun Gong, vůči němuž Kreml postupuje po vzoru čínských komunistů.

Dále čtěte

Co se děje v polské katolické církvi? O sebevědomí laiků a proměně polského katolicismu

Loni na jaře jsem se zájmem zhlédl český dokumentární film o polské církvi a společnosti Jak Bůh hledal Karla. Vít…

Postoj, podle nějž by měli být věřící chráněni před projevy rouhání, zastává leckdo i v naší zemi, v první řadě hlava katolické církve v Čechách kardinál Dominik Duka. Připomeňme si jeho schvalování tvrdého trestu pro členky skupiny Pussy Riot za jejich happening v moskevském chrámu. Nebo jeho žalobu na divadelní kus Naše násilí, vaše násilí z roku 2018. Divadlo prý „zasáhlo do jeho vyznání“. A musíme se ptát, jak silné a opravdové je toto vyznání, když se potřebuje obrňovat světskou trestající mocí.

V tomto našem kontextu musíme ocenit postoj tří skotských křesťanských církví – římskokatolické, Evangelické aliance a Svobodné církve, které dospěly k vzácné shodě v odporu proti předkládanému zákonu a 12. února 2021 vydaly společné prohlášení. „Věříme, že lidé by měli mít naprostou svobodu nesouhlasit jakýmkoli způsobem s naší vírou,“ píše se v tomto prohlášení skotských církví, „a to včetně výsměchu a zesměšnění. Jsme přesvědčeni, že naše víra je opravdová a má dostatečně průkazný základ, aby unesla jakoukoli kritiku, vítáme proto volnou debatu.“ Notabene recipročně si církve vyhrazují právo vyjadřovat své nepopulární a pro některé spoluobčany zastaralé názory, například na genderová témata.

Petr Pazdera Payne je prozaik, esejista a výtvarník, evangelický kazatel, někdejší spoluzakladatel Společnosti za veselejší současnost a signatář Charty 77.