Žijeme sice v hodně světské společnosti, ale pořád tu panuje jakési přesvědčení, že věřící lidé by se měli chovat hezky. Když ne, tak se za to mají aspoň stydět, v nejhorším případě své temné počínání skrývat, aby aspoň nepohoršovali. V dnešním Rusku, byť jistě ne jenom tam, vidíme perverzi křesťanství přímo učebnicového charakteru.

Konstantin Malofejev, nazývaný pravoslavný oligarcha, dává své sepětí s církví moskevského patriarchy Kirilla najevo okázale. Je velmi zbožný, konzervativní a vlastenecký. Protože sám Kirill se chová především jako obřadník kremelského režimu, který doplňuje repertoár vojenských přehlídek vlastními kousky v kostelích, nemůžeme se zmatenosti pana Malofejeva divit. Teď zrovna na telegramu jásá nad stanným právem  (vojennoje položenije).

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

„Hlava ruského státu přijala dlouho očekávané a nesmírně důležité rozhodnutí. Poprvé od Velké vlastenecké války bylo ve čtyřech oblastech naší země, v zemích východního Novorossijska, zavedeno stanné právo,“ je nadšen Malofejev. „Rusko konečně zaujímá válečnou pozici.“

Oligarcha to považuje za nutné, protože Rusko prý nebojuje „proti kyjevskému režimu“, ale proti „jeho skutečným pánům, kolektivnímu Západu“.  Teď se mobilizace bude týkat nejen části armády, ale všech odvětví společnosti od hospodářství po kulturu a vzdělávání. A odvolává se heslo z druhé světové války (zde tedy Velké vlastenecké války): „Vše pro frontu! Vše pro vítězství!“

Podle Malofejeva teď Rusové žijí v nové realitě a mohou a musí nazývat věci pravými jmény. Tedy že Rusko vede „velmi tvrdou“, ale bezalternativní válku o budoucnost ruského lidu. Válka údajně vyžaduje naprostou důvěru ve velení a ochotu plnit jeho rozkazy jak v předních liniích, tak v týlu. „Tak pojďme vyhrát!“ dodává si odvahy pravoslavný patriarcha.

Představa Ježíše, jak hlásá podporu „speciální vojenské operaci“ a líbí se mu stanné právo, je bizarní. A to jsme jen u slov. Praxe vraždění nevinných civilistů včetně dětí je od čehokoli, co si zaslouží aspoň trochu název křesťanství, vzdálená na světelné roky. Jak k něčemu takovému mohlo dojít v zemi, která se chlubí tisíciletou křesťanskou historií?

Dále čtěte

Kupte si Speciál FORUM a přispějte na sbírku pro ukrajinskou armádu. Pomáhejte s námi

Brzy to budou čtyři měsíce, kdy ruský prezident Vladimir Putin rozpoutal válku proti Ukrajině. Napadená země se tvrdě brání a…

I z historie Západu víme, jak se ideály mohou zvrhnout, a církve by o tom mohly vyprávět nebo to jejich odpůrci rádi vykládají o nich. Přesto tady neustále probíhaly různé vlny boje mezi oltářem a trůnem, které už před staletími vedly k poznání, že světská a duchovní moc není to samé. Dotáhnout tuto myšlenku do praxe sice drhlo, ale v podstatě byl princip jasný už od vrcholného středověku.

Východní křesťanství bylo vůči panovníkovi v Konstantinopoli loajálnější, ale to, k čemu došlo v Rusku, je skutečně unikát. V Byzanci ještě byla církev nesená vysokou kulturou, v Rusku se na to moc spolehnout nedalo. Byla tam i slavnější období, ale pravoslavná církev se nakonec stala součástí státního aparátu samoděržavného cara. S tím byla spojena povrchnost v širokých vrstvách, pověrečnost a nevzdělanost.

Když už to po konci carství chvíli vypadalo, že by mohly nastat lepší časy, tak přišli bolševici. Náboženství se jim zničit nepodařilo, na to mělo přece jen  dost silné kořeny. Povedlo se jim ale infiltrovat vysokou hierarchii agenty tajné policie a mnozí z těch lidí mají funkce dodnes, včetně patriarchy Kirilla. Protože v tom jeli prakticky všichni, k žádnému pokání po pádu SSSR nedošlo. Vůdce Vladimir Putin prokazuje církvi svou přízeň a ona mu to oplácí loajalitou. Má o co přijít, pravoslavná církev je ohromnou ekonomickou jednotkou, patriarcha má svůj soukromý tryskáč, limuzínu a hodinky ohromné ceny. Církev dostává pro svůj byznys výhody a duchovní pak žehnají vojákům a prohlašují agresivní válku za svatý boj. Když se objeví mezi duchovními nějaký disident, potrestají ho už rovnou jeho představení.

Režimy založené na totalitních principech se nakonec pokoušejí ovládnout všechno, a všechno proto degeneruje. Kultura, ekonomika, vzdělání i církve. Patriarcha a jeho metropolitové a další vědí, že kdyby se režim zhroutil, došlo by nejspíš i na ně. Proto se k trůnu tisknou, jak mohou. Přinejmenším někteří se pak zřítí i s ním.