Komunistický poslanec Zdeněk „Mlátička“ Ondráček právě pracuje s dětmi na letním táboře. Výchovně tento bývalý příslušník Pohotovostního pluku SNB a podporovatel proruských teroristů na Ukrajině působí na děti a mládež z pozice vedoucího oddílu. Ondráček to sám potvrzuje na svém profilu na Facebooku a je i zachycený mezi dětmi na fotografiích publikovaných na facebookové stránce předmětného tábora.
„Dnes nás navštívila zásahovka z Hradce. Děti si vyzkoušely výbavu, prohlédly si zbraně a seznámily se s policejním pejskem,“ referoval ve čtvrtek anonymní přispěvatel na Facebooku na stránkách tábora „Budislav 2. běh“ na Pardubicku, na nějž pravděpodobně jezdí děti policistů. Na fotografiích jsou zachyceny dívky s automatickými puškami či samopaly a chlapci mířící sniperskými puškami.
Podle dalších postů se zmínkami o „ranních nástupech“ a „společné rozcvičce“ lze usuzovat na to, že má tento tábor pevný řád, z dalších četných fotografií je nicméně zřejmé, že se dětem dostává i uvolněnější civilní zábavy a že působí spokojeně. Přesto je absurdní, aby osoba s Ondráčkovou minulostí, a to i s ohledem na nulovou sebereflexi, měla na starost výchovu cizích dětí. Není totiž žádná záruka, že Ondráček, autor výroku „vůči ženám se obušky nepoužívají. Celkem jsem jej proti ženě použil dvakrát,“ své děsivé myšlenkové konstrukce a nekritický pohled na komunistický totalitní režim nepřenese na děti, které se jeho demagogii nemohou bránit.
Nepatřičnost Ondráčkova působení mezi dětmi nespočívá ani tak v obavě z možnosti, že by ztloukl děti obuškem, jako v tom, že je povede k jakési novodobé obdobě normalizační netečnosti. K této obavě zavdává jeho shazování občanských postojů demonstrantů z Národní třídy v listopadu 1989, které vydával za důsledek údajného nicnedělání. „Myslím si, že dělnická mládež, která je na učilištích, chodí přece jen občas do práce a práce je lék na lidi. Když bude někdo dělat a bude mít náročnou práci, zeptejte se každého dělníka, oddělá si svých osm hodin a řekne si: Mám toho dost. Nemusím nikde vyřvávat, je pro mě důležité, abych měl práci, zázemí. Tihle študenti se vlastně učej, ale tady v Praze není sportovní vyžití, po škole nemaj co dělat,“ řekl v prosinci 1989 coby nadstrážmistr Veřejné bezpečnosti týdeníku Mladý svět.
