Dvakrát nevstoupíš do téže řeky, říká se. Zdálo by se, že v Praze to neplatí. Vlády nad hlavním městem se po půlročním bezvládí znovu ujímá staronová koalice a tváří se, že se vlastně nic nestalo. A přece je všechno jinak. Její oživení stálo daňové poplatníky miliardu a bylo vykoupeno rozdáváním nových, dobře placených trafik.
[ctete]56641[/ctete]
Korupce mimořádného rozsahu?
Pokud bychom měřili stejným metrem a navázali na nedávnou jakobínskou protikorupční atmosféru, stali jsme se v Praze svědky politické korupce mimořádného rozsahu. Policejní razie na magistrátu se však nekoná, ačkoli indicií pochybného kšeftaření je bezpočet.
Předchozí pravicová vláda padla mimo jiné z toho důvodu, že olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan označil politické vyjednávání o odchodu tří poslanců z Poslanecké sněmovny výměnou za to, že nepoloží vládu, a dva z nich dostanou „trafiky“ v dozorčích radách státních podniků, za korupční jednání. Korupci žalobci spatřovali v tom, že tyto posty byly domlouvány dopředu.
Ačkoli Nejvyšší soud rozhodl o tom, že kvůli indemnitě nemohou být exposlanci stíháni, trestní řízení se zbývajícími obviněnými absurdně pokračuje a míří k soudu. Proto je podivné, že vyjednávání o staronové pražské koalici, jakožto i desítky jiných obdobných případů, za trestné činy korupce považovány nejsou.
V pražském případě se dokonce ani nepřipomíná neetické jednání, za které podobné obchody považují i ti, kteří jinak s trestním stíháním těchto praktik nesouhlasí.
Kšeftaření s účastí exředitelky Transparency International
Je už jen dějinným paradoxem této chvíle, že tolik kritizovanou praxi zastřešuje bývalá ředitelka Transparency International Adriana Krnáčová, která slibovala vládu profíků proti netransparentnímu politikaření.
Co předcházelo zmrtvýchvstání nesourodého slepence ANO, ČSSD a Trojkoalice, který nekompetencí a osobními animozitami dlouhodobě paralyzuje chod magistrátu? Miny do jeho základů byly položeny už v době zrodu instalací nekompromisního radikála Matěje Stropnického jako náměstka primátorky Krnáčové. Znalci pražského prostředí jen tipovali, kdy se tato neřízená střela stane rozbuškou vnitrokoaličních vztahů.
Ačkoli problémy se objevily už dříve, geometricky narůstat začaly loni v srpnu. „Neschopnost náměstka Stropnického vyřešit problém s pozastavenými stavebními předpisy začala vážně ohrožovat zájmy Prahy a hrozí nám odejmutí práva vydávat si samostatně pražské stavební předpisy,“ uvedla tehdy Krnáčová, když radní neschválili jeho klíčový materiál.
„V takové situaci už není nadále možné přihlížet experimentům pana Stropnického a musela jsem zasáhnout.“ Tuto agendu mu odebrala a od té doby se datuje koaliční krize, která prozatím skončila až nyní, rekonstrukcí rady a podepsáním nové koaliční smlouvy.
Půlroční magistrátní temno
Mezitím se rozběhl nevídaný kolotoč nepředvídatelných dějů. Pražské ANO vyjádřilo nedůvěru vlastní primátorce Krnáčové a její osud visel na vlásku. Poté, co se do hry vložil samotný šéf hnutí ANO Andrej Babiš, vyústilo jeho angažmá v konec jeho dávné spojenkyně Radmily Kleslové. Následně se ze dvou nejvíce ohrožených, Krnáčové a Stropnického, stali největší spojenci. Krize kulminovala v říjnu, kdy byli živelně odvoláni čtyři radní v čele s Matějem Stropnickým, a to i hlasy části koalice. V listopadu koalice definitivně skončila.
Následné vyjednávání napříč spektrem půl roku nikam nevedlo, a jelikož neexistovala jiná životaschopná alternativa, došlo k recyklaci původního útvaru. Za jakou cenu?
Zvýšení počtu trafik
Z hlediska pojetí práva některých kreativních státních zástupců mohlo dojít stvrzením staronové koalice k politické korupci hned v několika směrech. Koalice by totiž nevznikla, pokud by nedošlo k podmiňujícím dohodám.
Zvýšil se počet uvolněných, tedy dobře placených funkcí v pražském zastupitelstvu. Nejvíce vytěžilo hnutí ANO, které před volbami nejvíce brojilo proti trafikám. Jiří Haramul se stal předsedou výboru pro životní prostředí a Eliška Kaplicky Fuchsová předsedkyní výboru pro kulturu, každý s platem 80 tisíc korun měsíčně. Mzdové náklady na vedení města tak jen v těchto dvou případech stoupnou o 2,5 miliónu korun ročně.
Klub ANO nejvíce těží i z účasti v nejrůznějších dozorčích radách městských firem. Jeho rekordmany jsou členka dozorčí rady společností Pražská plynárenská a Pražské služby Marcela Plesníková (cca 165 tisíc korun měsíčně) a Michal Hašek, člen dozorčí rady Pražské plynárenské (140 tisíc korun).
Zvláštní pozornost zasluhuje případ Moniky Krobové Hášové, která zběhla do klubu ČSSD z opozičního tábora. Za odměnu zůstala v dozorčí radě Pražské energetiky s ročním příjmem 1,5 miliónu korun. A to i po plošných čistkách, kdy se do orgánů městských firem přesunuly desítky koaličních zastupitelů.
Pražská dohoda za miliardu
Klíčovou postavou politických obchodů však zůstal Matěj Stropnický, který byl mezitím zvolen předsedou Strany zelených. Vyměnil působení v pražské radě, kde stále narážel na odpor, za předsednictví výboru pro dopravu (80 tisíc korun měsíčně). Tím ovšem jeho požadavky zdaleka nekončily.
Projevil se jako nečekaně schopný vyjednávač (podle jiných kritérií vyděrač), když navíc prosadil 600 miliónů na sociální bydlení, 200 miliónů na umění ve veřejném prostoru, projekt využití nákladového nádraží Žižkov a příslib odkoupení a rekonstrukci budovy, ve které sídlí centrum Klinika. Celkem tedy vydupal zhruba miliardu za to, že zelení podpoří pražskou vládu, což je v porovnání se třemi exposlanci majstrštyk.
Bližší pozornost si zaslouží osud Kliniky, kterou anarchisté nelegálně obsadili koncem roku 2014. Tehdy jim marketingově vyšel vstříc ministr financí Babiš, pod jehož resort spadá vlastnictví budovy. Zabránil jejich nucenému vystěhování a protekcí jim zařídil roční bezplatný pronájem. Počátkem letošního března měli budovu opustit, což dodnes neučinili a objekt znovu užívají nelegálně.
Pokud bude budova odkoupena s úmyslem prodloužit na neurčito její bezplatné užívání Stropnického kamarády, měl by to být další impuls pro orgány činné v trestním řízení. Nebo tzv. „politická korupce“ platí jen někdy a u někoho?
[ctete]47622[/ctete]