
Andrej Babiš (ANO) a Robert Fico FOTO: ČTK
FOTO: ČTK

NÁZOR / O Andreji Babišovi je dlouhodobě známo, že zahraniční politiku vnímá, mírně řečeno, pošetile. Naposledy to ukázal minulou neděli, kdy se v pořadu Partie na stanici CNN Prima News rozhodl kritizovat postoj kabinetu Petra Fialy vůči vládě Roberta Fica na Slovensku. Starý pán kromě naprostého nepochopení situace („Proč se vláda vměšuje do politiky na Slovensku a v Maďarsku?“) nedokázal ani odpovědět v souladu s realitou („A nějaké komentáře k Rusku a Ukrajině? Proč se musíme vracet do minulosti?“).
Takže to vezměme popořadě. Česká republika a Slovensko mají mezi sebou nepochybně výjimečné vztahy. Úzké, až intimní vazby existují snad na všech úrovních mezilidských a profesních vztahů, nejvyšší politiky nevyjímaje. Dvě takto silně propojené země mají přirozeně i společné zájmy, a proto byla myšlenka společného jednání obou vlád a vytváření jednotných postojů například vůči Evropské unii naprosto logická.
Institut společného jednání funguje již dlouhou dobu, a to bez ohledu na ideologické zaměření obou vlád. Bylo to možné právě díky národním zájmům obou zemí, které se do značné míry překrývaly. Po nástupu čtvrté vlády Roberta Fica k moci však bylo jasné, že obě vlády čelí rozporům, které dalece přesahují rámec standardního politického boje. Fico IV. se téměř okamžitě pustil do demontáže právního státu a aliančních vztahů.
Po roce jeho vlády je Slovensko na kolenou, je opět tragickou „černou dírou Evropy“, jakou bylo za vlády Vladimíra Mečiara. Dokonce i psychologové a psychiatři mu již napsali, stejně jako Mečiarovi, výzvu k odstoupení.
Ve skutečnosti však nejde jen o vnitropolitickou situaci. Společná jednání byla vždy založena na vzájemné důvěře obou stran. Otázka tedy zní: Lze Ficovi důvěřovat? Odpověď na tuto otázku již všichni v Evropě znají.
Nejzřetelněji se to projevilo loni v únoru, kdy Fico vypustil zpoza zavřených dveří informaci, že Západ jedná o možnosti vyslat na Ukrajinu vojáky. Největším hřebíčkem do rakve důvěry ve slovenskou zahraniční politiku je však jednoznačně vládní kolaborace s nepřítelem. Ficova fotografie s Putinem a její děsivá podobnost s jistou fotografií z doby před 86 lety je smutným epilogem pověsti Slovenska v zahraničí.
Každému jasnozřivému člověku bylo od začátku jasné, co se stane. Proto česká vláda zrušila společné česko-slovenské jednání hned po prvním setkání ministra zahraničí Juraje Blanára se Sergejem Lavrovem. Bylo to strategické rozhodnutí, které mělo chránit české zájmy, a zároveň má kabinet Petra Fialy na práci lepší věci než formální obědy s organizovanou zločineckou skupinou. V neposlední řadě to byl také signál pro nás Slováky.
Fico IV. škodí především nám. Jeho legitimita je chabá, ale škody pro Slovensko jsou obrovské. Kroky české vlády ukazují, že vztahy se Slovenskem nejsou věcí diplomatické povinnosti. Zastavením společných jednání s Ficem IV. ukázala, že jí více záleží na skutečných Slovácích než na nějaké abstraktní představě česko-slovenských vztahů.
(V následujícím odstavci se autor textu Martin Dukát obrací přímo na Andreje Babiše. Ponecháváme proto text ve slovenštině, aby mu adresát sdělení lépe rozuměl. Pozn. red.)
Pán Babiš, existujú dve možnosti. Buď zdieľate s Róbertom Ficom rovnaké hodnotové nastavenie, alebo ste naozaj len nevzdelaný v oblasti budovania zahraničných spojenectiev. V tom prvom prípade si zaslúžite hlboké opovrhnutie, no v oboch prípadoch znamenáte ohrozenie reputácie a postavenia Českej republiky v zahraničí. Isté je, že pod vaším vedením by sa Česká republika stala, slovami vášho kamaráta z Bratislavy, „prdom v Stromovke“. (Premiér Robert Fico prohlásil dříve o slovenské sbírce pro Ukrajinu: „Viete, čo hovoria Češi? Že prd do Stromovky. Prepáčte za výraz, je to symbolické.“ Pozn. red.)
Autorem je slovenský publicista, studuje Mezinárodní vztahy a Evropská studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Vyšlo na webu Pravý břeh.