Před 125 se narodil v Petrkově u Havlíčkova Brodu výtvarník, básník a překladatel Bohuslav Reynek (1892−1971). Dílo tohoto svérázného umělce  popsala pro Katolický týdeník v roce 2011 básnířka, dramatička a blízká Reynkova přítelkyně Věra Provazníková: „Stála jsem poprvé před jeho obrázky v naprostém úžasu, že je někomu dáno malovat něhou a dechem ticha…“

Bohuslav Reynek bývá často přirovnáván nejen svým dílem, ale i životními osudy k malíři Marcu Chagallovi. Oba umělci měli velkou inspiraci ve svých rodných vesnicích, často ilustrovali biblické příběhy, měli silný vztah k Francii… Tuto skutečnost před třemi lety připomněla obsáhlá výstava ve Valdštenské jízdárně, kde byly kromě Reynkova díla vystaveny i slavné Chagallovy ilustrace k Bibli.  Návštěvníci měli tak možnost srovnat díla obou umělců. Výstava, jejíž kurátorkou byla Reynkova vnučka Veronika Reynková, poprvé představila Reynkovo dílo v celém jeho rozsahu. Grafiky Bohuslava Reynka jsou snadno rozpoznatelné, ať je jejich tématem krajina, či křesťanské motivy. I když zpočátku maloval uhlem i pastelem, od konce 20. let již převažují lepty, od roku 1933 potom technika suché jehly, která se stala pro Reynka typickou. Snové světy přírody i biblických výjevů získávají punc jisté nostalgie i díky zemitým barvám a jakoby rozostřenému vidění světa.

Reynek se narodil jako jediný syn statkáře a nálepka státkářského synka ho provázela celý život. Zřejmě na přání otce zkoušel dokonce po maturitě na reálném gymnáziu studovat na vysoké škole technické, studium ale trvalo jen několik týdnů. Jeho zájmem se stala poezie, později se vrátil i ke svému zájmu z gymnázia − výtvarnému umění. Nadšeně začal překládat z francouzštiny, což bylo i důvodem několika jeho cest do Francie. Osudovou se mu potom stala cesta do Grenoblu v roce 1923, kdy jel požádat mladou básnířku Suzanne Renaud o svolení k překladu jejích básní. O tři roky později se se Suzanne Renaud oženil a po několika letech střídavého pobytu v Čechách a ve Francii se roku 1936 i se svými dvěma syny usadili natrvalo na statku v Petrkově. Za války se museli vystěhovat, po válce se vrátili, ale roku 1948  byl Reynkovým statek vyvlastněn, Reynek na něm směl pracovat pouze jako dělník. Tehdy se zcela uzavřel před světem, v letech 1948−1957, kdy na statku pracoval, vznikla většina jeho grafického díla. Zaměřil se tehdy především na biblická témata. Po roce 1948 se začal také více věnovat poezii. S manželkou si vzájemně překládali básně, které ale mohly v České republice vyjít až roku 1969, pět let po smrti Suzanne Renaud.

Reynkovy básně byly mnohokrát zhudebněny, nejčastěji Ivou Bittovou, Vladimírem Václavkem a Karlem Vepřekem. Názvy některých z nich dávají tušit specifickou poetiku:  Sirka v louži, Blázen, Starý mlýn, Kdoule, Moucha, Odlet vlaštovek, Kopce jsou lysé, Sníh hoří, Bláznem jsem ve své vsi…