Původem rakouský ekonom a politolog Friedrich August von Hayek, který zemřel před 25 lety, 23. března 1992, patřil k nejvlivnějším postavám 20. století. Jeho dílem se inspirovali Margaret Thatcherová nebo Ronald Reagan. Vídeňský rodák proslul zejména svou obhajobou liberální demokracie a tržního hospodářství, své myšlenky shrnul již ve slavné Cestě do otroctví, již poprvé vydal ve Velké Británii v roce 1944.
Von Hayek pocházel ze vzdělané rodiny, jeho otec se věnoval medicíně a botanice, z matčiny strany byl příbuzný filozofa Ludwiga Wittgensteina. V roce 1917, kdy mu bylo 18 let, vstoupil do armády a působil jako letecký pozorovatel, vojenská služba ale byla v jeho životě jen krátkou epizodou. Po válce studoval na vídeňské univerzitě politologii, právo, psychologii, filozofii i ekonomii. V roce 1921 získal doktorát práv o dva roky později se stal i doktorem politických věd.
Už v mládí jej ovlivnilo dílo o generaci staršího Ludwiga von Misese, obhájce liberalismu a jedné z vůdčích postav rakouské ekonomické školy. Podobně jako on, se i von Hayek stal zaníceným obhájcem liberalismu a naopak kritikem státních zásahů do ekonomiky. Logicky byl velkým odpůrcem socialismu a centrálního plánování. Podle jeho teorie rozptýlené znalosti ekonomická znalost existuje jen v rozptýleném stavu, a je tedy centrálním autoritám plánujícím hospodářství nesdělitelná. To se potvrdilo ve státech východního bloku. Např. agrární Polsko se muselo za „komunismu“ trvale potýkat s nedostatkem masa či dalších potravin. Socialistické státy se přitom snažily cenově orientovat podle vývoje v západním Německu.
Už během dvacátých let spolupracoval s anglosaskými ekonomy a po krátkém působení v čele Rakouského ústavu pro ekonomický výzkum přijal začátkem třicátých let místo na prestižní britské Londýnské ekonomické školy (LSE). V roce 1938 po anšlusu Rakouska získal britské občanství. Koncem čtyřicátých let založil Montpelerinskou společnost, prestižní mezinárodní klub liberálních ekonomů, hájících podobně jako von Hayek principy soukromého vlastnictví a volného trhu (členem společnosti je dnes mimo jiné Václav Klaus).
V padesátých letech působil von Hayek na chicagské univerzitě, v té době vydal knihu Kontrarevoluce vědy, v níž shrnul články varující mimo jiné před snahou aplikovat metody přírodních věd ve vědách společenských. Varoval tak před nutně tragickými důsledky centrálního plánování i komunismu jako takového. Do Evropy se natrvalo vrátil v roce 1962, kdy začal přednášet ve Freiburgu. Jeho práce se opět dostala do centra pozornosti poté, co v roce 1974 získal za svou teorii hospodářských cyklů, kterou vypracoval ve dvacátých letech, Nobelovu cenu za ekonomii.
