Okupační sovětský tank v Praze v srpnu 1968. FOTO: commons.wikimedia.org/František Dostál´s archive/CC BY-SA 4.0
FOTO: commons.wikimedia.org/František Dostál´s archive/CC BY-SA 4.0
Před 30 lety, 16. července 1992, převzal tehdejší československý prezident Václav Havel z rukou zvláštního posla ruského prezidenta Borise Jelcina kopii takzvaného zvacího dopisu ze srpna 1968, který se stal formálním zdůvodněním invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Zvací dopis v polovině srpna 1968 podepsalo pět členů konzervativního křídla československého komunistického vedení.
„Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, že se do politického života naší země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat živly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a šovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu… Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat. V této těžké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci všemi prostředky,“ stálo v rusky psaném dopise, který signovali Alois Indra, Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Antonín Kapek a Oldřich Švestka. Existoval i druhý dopis, který napsal česky jen Kapek.
Dopis předal Biľak šéfovi sovětských komunistů Leonidu Brežněvovi počátkem srpna 1968 na schůzce představitelů států Varšavské smlouvy v Bratislavě. Na jednání pětice generálních tajemníků stran států Varšavské smlouvy 18. srpna v Moskvě pak Brežněv seznámil účastníky s dopisy a zúčastnění pak podepsali protokol, který znamenal politické rozhodnutí o invazi do Československa. Brutální vpád vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy (Polska, NDR, Maďarska a Bulharska) v noci z 20. na 21. srpna 1968 pak ukončil veškeré reformní snahy v Československu a k moci vrátil konzervativní, Moskvě zcela poddané představitele KSČ.
Po listopadu 1989 se dopisem, jehož autoři nejspíš porušili i zákony platné v roce 1968, začali zabývat vyšetřovatelé. Ze všech podepsaných se stíhání ovšem dožil jen Biľak. Po rozdělení federace převzala stíhání slovenská prokuratura, ta je ale v lednu 2011 přerušila kvůli nedostatku svědků. Biľak zemřel v únoru 2014.
