Před 50 lety, 5. listopadu 1966, zemřela v USA prvorozená dcera prvního čs. prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, socioložka a osvětová a humanitární pracovnice Alice Masaryková. Byla přísnou, mravnou ženou, často zmítanou náladami a depresemi.

Alice, zvaná otcem Elis či Aličenko, se narodila 3. května 1879 ve Vídni. Po ročním studiu medicíny studovala dále filozofii, sociologii a historii na univerzitách v Praze, Berlíně, Lipsku a též na univerzitě v Chicagu. Stala se z ní populátorka sociologie, propagátorka emancipace žen a abstinentního hnutí. Za první světové války se podílela na uschování písemných materiálů T. G. Masaryka, za což byla v říjnu 1915 zatčena a až do července 1916 vězněna ve Vídni.

V roce 1919 spoluzaložila v Československu Červený kříž a do roku 1938 byla jeho předsedkyní. Po smrti své matky Charlotty definitivně převzala povinnosti první dámy státu. Koncem března 1939 odjela do Švýcarska a posléze do USA, kde se zapojila do zahraničního odboje. Po druhé světové válce se vrátila do Prahy a znovu pracovala v Červeném kříži. Tragická smrt bratra Jana ji zkrušila. V prosinci 1948 odjela za sestrou Olgou do Ženevy a poté do Ameriky. V roce 1950 vydala vzpomínkovou knihu Dětství a mládí. Majetek v Československu jí byl po emigraci zabaven.

Její urna byla v roce 1994 z iniciativy Českého červeného kříže převezena do vlasti a uložena do rodinného hrobu v Lánech.