Byl čtvrtek, 16. ledna 1969, přibližně 14.30 hodin a student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach se u kašny pod Národním muzeem na Václavském náměstí zapálil. Protestoval tak proti potlačování svobod a snažil se vyburcovat národ k odporu proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Zemřel o tři dny později, 19. ledna 1969, tedy přesně před 53 lety. I po tolika letech si musíme jeho čin připomínat. 

„Byl jsem jen o půl roku mladší než Jan Palach, tehdy také vysokoškolský student, i když na jiné škole,“ zavzpomínal pro FORUM 24 senátor Jiří Drahoš. Stejně jako Palach pozoroval, jak po vlně nadšení v roce 1968 a následném šoku z okupace spojeneckými vojsky začínají politici i běžní lidé měnit své postoje a zásady.

„Nadějné jaro rychle vystřídal mráz normalizace,“ dodává senátor s odkazem na pražské jaro, kdy v Československu došlo k politickému uvolnění. Snaha o urychlení procesu demokratizace ale v srpnu skončila. Československo obsadila vojska Varšavské dohody a začal proces normalizace. Do Palachova činu zbývalo necelých pět měsíců.

Palachovo odhodlání následovali další. Podle senátorky Miroslavy Němcové nám Jan Palach, Jan Zajíc a jiní, kteří se upálili v protestu proti okupaci naší země v roce 1968, vzkazují zásadní věc: „Že svoboda rovná se život.“

„Jan Palach se děsil rychlé rezignace a podvolení se okupantům velké části naší společnosti. Pozoroval ochotu přežívat v nesvobodě a budovat si kolaborantské kariéry. Pochopil, že nebojovat za svobodu a nevzdorovat bezpráví zmrzačí nadlouho morálku a svědomí národa,“ dodává senátorka Němcová.

Zmrzačení našich charakterů vidíme i dnes

Podle senátora Marka Hilšera nás Palachovo upálení nepřestává provokovat. „Mnozí jej považují za hrdinství, jiní za zbytečnou oběť, někteří za šílenství. Je to proto, že tento čin podvědomě promlouvá do našeho svědomí.“

Dále čtěte

Milí čtenáři, děkujeme. Tohle jsme díky vám dokázali v roce 2021

Vážení a milí čtenáři, dovolte nám srdečně vám poděkovat za neuvěřitelnou podporu, které se nám od vás dostalo v roce…

Palachův čin v nás podle Hilšera vyvolává otázku: „Zatímco jiný šel na smrt, udělal jsem sám za sebe dost, abych se postavil zlu a bezpráví? Každý den se musíme rozhodovat, jak se k hlasu svědomí postavíme. K tomu nemusíme prožívat vyhrocenou dobu jako na konci 60. let a následnou normalizaci. Palachova poslední slova na smrtelném loži na tuto otázku odpovídají: Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí,“ hodnotí přesah Palachova činu senátor Hilšer.

Palach svým burcujícím činem upozornil i na to, jak se může ze společnosti vytratit zdánlivá soudržnost, podotýká senátor Jiří Drahoš. „A jak snadno jsou lidé ochotni vzdát se, byť jenom naděje na svobodu a demokracii,“ dodává.

To, že je téma stále aktuální a neméně důležité, dokládá i Miroslava Němcová, podle které i dnes vidíme toto zmrzačení našich charakterů, a to například v toleranci protidemokratických dezinformačních médií, vlivu ruské a proruské kolony, jejímž hlavním trumfem je podle senátorky přízeň prezidenta Zemana, toleranci k exponentům zločinného komunistického režimu, agentů StB, a ve stupňujícím se tlaku na demokratické politiky.

„S minulostí vyrovnáni nejsme,“ dodává Němcová a na závěr nám všem pokládá otázku: „Když se upalují mladí lidé pro svobodu, co silnějšího by se muselo stát, abychom jejich vzkaz nepochopili a nehájili ji ze všech sil?“