První pražská defenestrace proběhla před 605 lety. FOTO: Wikimedia Commons, Václav Brožík, Public domain
FOTO: Wikimedia Commons, Václav Brožík, Public domain
HISTORIE / Neděle 30. července roku 1419 se nesmazatelně zapsala do českých dějin. Právě tehdy rozzuření občané vyhodili úředníky z oken Novoměstské radnice v Praze. Tato historická událost je z učebnic dějepisu známá jako první pražská defenestrace a podle názoru historiků byla počátkem husitské bouře.
Dramatické události, která se odehrála před 605 lety, předcházel bouřlivý společenský vývoj. Obecnou naštvanost lidí odstartovalo upálení Mistra Jana Husa v roce 1415 a stále probíhající církevní reforma. Další kontroverzní otázkou pak bylo, zdali je přijímání z kalicha potřebné k dosažení spásy.
Stoupenci Jana Husa po jeho smrti nadále pokračovali v aktivním vymáhání společenských a náboženských změn. Král Václav IV. sice během čtyř let některým požadavkům vyhověl, poté však pod nátlakem katolické církve a svého bratra Zikmunda Lucemburského občany o nabyté výhody zase připravil, což v mnoha případech vedlo k občanské radikalizaci.
Co se přesně během tehdejší poslední červencové neděle odehrálo? Stoupenci radikální církevní reformy se sešli v chrámu Panny Marie Sněžné na kázání a mši Jana Želivského, který zde působil. „Posíleni jeho kázáním odešli odtud v procesí ke kostelu sv. Štěpána. Kostel násilně dobyli a pravděpodobně tady Želivský podnítil dav k tomu, aby se obrátil k Novoměstské radnici. A to z toho důvodu, že od začátku léta roku 1419 byla na Novoměstské radnici instalována nová městská rada, která byla věrná králi, měla více stoupenců strany pod jednou a která také proti kališníkům velmi tvrdě zakročila,“ vysvětlovala pro Český rozhlas historička Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd ČR.
Dále pak dodala, že na Novoměstské radnici byli někteří stoupenci Jana Želivského drženi, což prý byl pravděpodobně moment, kdy Želivský zavelel k útoku na radnici. Protestující tedy přišli k Novoměstské radnici a požadovali propuštění vězňů. Mezi davem běsnících občanů byl údajně i Jan Žižka, jenž se prý v danou chvíli rozhodoval, jakou pozici bude v právě začínající revoluci zastávat.
Želivského stoupenci následně prolomili vrata radnice a začali jednat. Podle toho lze podle historičky Doležalové vyvozovat, že celá akce byla dopředu připravená a nešlo tedy o spontánní rvačku, která vyústila vyházením konšelů z oken. Jelikož tedy pražští radní odmítli zadržené kališníky propustit, byli rozzuřeným davem vyházeni z oken. Mezi 14 mrtvými byl i purkmistr Jan Podivínský.
Král Václav IV. v té době sídlil na Novém Hradě v Kunraticích, protože se z politických i osobních důvodů obával o svůj život. Jeho zdravotní stav v této době již nebyl dobrý, a když se dozvěděl o události v Praze, tak se mu ještě přitížilo. Nakonec zemřel 16. srpna, tedy sedmnáct dní po násilné akci na Novoměstské radnici. Po jeho smrti začal v Čechách kralovat jeho bratr Zikmund Lucemburský.
Po pražské defenestraci prakticky začaly husitské války. Nepřátelé kališníků začali ze strachu o život opouštět Prahu a radikální husité začali provádět útoky na kláštery v Lounech, Klatovech, Žatci i na mnoha dalších místech po celé zemi. Po smrti krále Václava IV. pak ničili velké náboženské stavby a vyháněli z Prahy katolicky smýšlející obyvatelstvo. Husitská revoluce propukla.
