Štábní kapitán Václav Morávek byl legendární postavou druhého československého odboje. Za nenápadným zevnějškem úředníka se ukrýval hrdina, který svými odvážnými činy přiváděl v zoufalství tisíce policistů v čele s gestapem. Na hraně života a smrti dokázal balancovat tři roky. Na svobodě zůstal jako poslední ze slavné odbojářské skupiny Tří králů. Jeho život se uzavřel před 75 lety, 21. března 1942, když padl v přestřelce s gestapem u Prašného mostu v Praze.

„Věřím v Boha a ve své pistole!“ znělo Morávkovo heslo. Hluboce věřícím se rodák z Kolína (narodil se 8. srpna 1904) stal především díky své matce. Po maturitě na gymnáziu studoval Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v roce 1925 nastoupil do československé armády jako poručík dělostřelectva, později se stal štábním kapitánem. Kromě zbraní výtečně ovládal i koně, s nimiž v mládí vybojoval řadu cen v prestižních jezdeckých soutěžích.

Demobilizaci v říjnu 1938 nesl Morávek těžce stejně jako jeho přítel Josef Mašín, kterého museli odvléct z pozic na hranicích násilím. Oba se odmítli smířit s okupací. Morávek se nechal naverbovat jako zpravodajský důstojník podzemní vojenské odbojové organizace Obrana národa a po převelení do Prahy se spolu s Mašínem a Josefem Balabánem stal členem její slavné zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové.

Trojlístek se proslavil zorganizováním výbuchů na území Německa, v Lipsku, Mnichově a Berlíně. Při diverzní akci v únoru 1941 na berlínském Anhaltském nádraží jen náhodou unikl smrti budoucí muž číslo dvě Třetí říše Heinrich Himmler. Jeho vlak byl ale kvůli poruše odkloněn jinam. Tři králové zakládali požáry v továrnách, házeli výbušniny do tendrů s uhlím, čímž zničili desítky lokomotiv. Dokonce se jim dařilo ukrývat výbušniny ve vagonech s uhlím, kterým byly zásobovány italské parníky.

V protektorátu na ně proto začal nelítostný hon. Už v prosinci 1939 vtrhlo gestapo do bytu Morávkovy matky v Kolíně. Morávek ale stihl opustit město a od té doby se skrýval v anonymnější Praze. Měnil adresy, jezdil do Jugoslávie pro výbušniny, snažil se získávat informace pro zahraniční odboj jak od předsedy vlády Aloise Eliáše, tak obyčejných lidí i českých gestapáků.

Husarský kousek se mu podařil, když bezpečně vyvezl z protektorátu Jana Smudka, jemuž bylo v patách několik stovek policistů kvůli tomu, že zabil německého strážmistra. Nebo když si na ulici nechal zapálit cigaretu od komisaře Oskara Fleischera, který měl lapení Tří králů na starosti.

Na jaře 1941 se ale nad Třemi králi začala stahovat mračna. V dubnu byl dopaden Balabán, v květnu Mašín. Morávkovi se podařilo z bytu v dnešní Čiklově ulici v Nuslích jen s velkým štěstím uniknout. Nadále udržoval kontakty s jedním z nejdůležitějších předválečných agentů Paulem Thümmelem, známým jako A-54, a vysílal do Londýna. V polovině března 1942 navázal spolupráci s paraskupinou Silver A a jejím velitelem kapitánem Alfrédem Bartošem. Byl ale čím dál více osamocen a chyběly mu peníze.

Gestapo v té době již s jistotou vědělo, že Thümmel za obrovské honoráře donášel informace Morávkovi, a pracovníka vojenské výzvědné služby abwehru přimáčklo ke zdi. Zda se o podvečerní schůzce 21. března 1942 u Prašného mostu dozvěděla tajná policie z Thümmelových úst, se neví. Na Morávkova spolupracovníka tam nicméně číhali němečtí policisté. Morávek, který spěchal svého spolubojovníka varovat, se dostal pod palbu, v níž zahynul.

Jeho smrt předznamenala konec slavné etapy nekomunistického protifašistického odboje, jehož poslední okamžiky ukončily salvy popravčích čet koncem června 1942 na střelnici v Kobylisích. Mezi popravenými byl i Josef Mašín (Josef Balabán byl popraven už za prvního stanného práva v říjnu 1941).

Po válce byl Morávek povýšen do hodnosti podplukovníka in memoriam, v roce 2005 do hodnosti brigádního generála in memoriam. Oceněn byl i Řádem M. R. Štefánika II. třídy in memoriam (1992).