Pod velkým psychickým tlakem podepsal prezident Emil Hácha časně ráno 15. března 1939 v Berlíně souhlas s okupací. Dal tím zelenou k tomu, aby německé jednotky začaly obsazovat české území. Česká armáda měla zakázáno se bránit a velitelé rozkazu, s nímž ve velké většině nesouhlasili, uposlechli. Přesto se proti nacistům bojovalo.

Prezident Emil Hácha odjel v odpoledních hodinách 14. března zvláštním vlakem do Německa spolu s ministrem zahraničních věcí Františkem Chvalkovským. Cílem bylo dojednat vzájemné vztahy mezi Německem a zbytkem Československa, které téhož dne přišlo vyhlášením jeho samostatnosti o Slovensko. Prezident Hácha doufal, že Německo bude k Čechám, Moravě a Slezsku přistupovat stejně jako ke Slovensku, a uzná tedy jejich samostatnost.

Dále čtěte

Bojovník proti nacistům i komunistům. Generál František Moravec se vrátil domů

Dnes byly na čáslavském hřbitově v místním kolumbáriu slavnostně uloženy ostatky místního rodáka, generála Františka Moravce,…

Česká delegace byla přijata se státními poctami v brzkých ranních hodinách 15. března. Když však Hácha požádal Hitlera o uznání práva na samostatnou existenci, Hitler mu odpověděl, že v šest hodin ráno pochoduje německá armáda do Čech, a pohrozil, že v případě odporu bude Čechy bombardovat a zničí je. Pokud však odporovat nebudou, zaručí jim jistou svébytnost a autonomii v rámci Říše.

Během jednání postihlo prezidenta Háchu srdeční selhání, takže musel být ošetřen Hitlerovým osobním lékařem. Fyzicky i psychicky oslabený Hácha nakonec krátce před čtvrtou hodinou ranní podepsal prohlášení, v němž bylo uvedeno, že „čs. prezident prohlásil, že … klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše“.

V půl páté ráno pak začal rozhlas vysílat informaci o vstupu německých vojsk do země s tím, že obyvatelé mají zachovat klid.

Armáda se podrobila kapitulačnímu rozkazu a s výjimkou ojedinělých případů se nikde německým vojákům neodporovalo. Výjimkou byl Frýdek na severní Moravě, kam německé jednotky ve snaze nedovolit náhodou oblast zabrat polské armádě vpadly ještě v době, kdy Emil Hácha teprve jel do Berlína.

Dále čtěte

Československá obec legionářská připomíná osmdesáté výročí bitvy u Sokolova

Přesně před osmi desítkami let vstoupila do bojů druhé světové války československá jednotka organizovaná v tehdejším Sovětském svazu. Stalo se…

Nacisté se totiž obávali, aby strategickou oblast, kterou severní Morava a Slezsko bezpochyby díky svému průmyslu byly, neobsadily dříve polské jednotky. Ty totiž již od října 1938, tedy od podepsání mnichovské dohody, okupovaly přibližně 810 kilometrů čtverečních zdejšího území.

A tak krátce po sedmnácté hodině 14. března překročily říšskoněmecké jednotky české hranice u Koblova, jenž je od roku 1976 součástí městské části Slezská Ostrava, a okamžitě začaly obsazovat hlavní silniční křižovatky. Žádná z posádek nekladla Němcům aktivní odpor, pouze v Ostravě došlo u kasáren pluku I/8 k vyjednávání, ale na ozbrojený střet nedošlo. Tato situace se opakovala i v dnešním Frýdku-Místku, kde vojáci rovněž složili zbraně, neboť byli již informováni o tom, že následujícího dne po 6.00 začne obsazování zbytku republiky.

Dále čtěte

Kubiš a Gabčík, nebo Čurda? Tito hrdinové a zrádci se najdou v každé době, říká historik operace Anthropoid

Přesně 80 let od okamžiku, kdy byl v Libni při útoku československých parašutistů smrtelně zraněn zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich,…

Okolo půl šesté večer zahájila německá vojska postup od Hrušova nad Odrou a přibližně po 20 minutách dorazila do Místku. Několik minut po 18. hodině vstoupil 84. pěší pluk pod velením plukovníka Stoewera do centra města. Část vojáků město obsadila, druhá část postupovala dále do vnitrozemí. Právě s nimi se po chvíli setkali vojáci z Czajankových kasáren. Strážní začali po nepříteli pálit a důstojníci začali v čele s kapitánem Karlem Pavlíkem okamžitě organizovat obranu. Němci nevěděli, co se děje, protože byli ujišťováni, že jde jen „o formalitu“, která proběhne bez jediného výstřelu. Všechny pokusy Němců o dobytí kasáren ztroskotaly, ale obráncům ubývala munice a krátce po tři čtvrtě na sedm ráno se tak ozval signál k zastavení palby. Obránci kasáren byli donuceni se vzdát, naházet své zbraně na hromadu uprostřed nádvoří a poté byli vyvedeni z kasáren na náměstí. Pro české vojáky nakonec neměla bitva žádné důsledky a Němci je po deseti dnech propustili, veliteli obrany kapitánu Pavlíkovi dokonce vzdali čest a směl si ponechat svoji osobní zbraň.

Hodinu před polednem se zpět do Prahy vydal z Berlína Emil Hácha, ale jeho vlak byl úmyslně zdržován, neboť do Prahy mířil Adolf Hitler. Háchův vlak do Prahy dorazil až v půl osmé večer a na Pražském hradě byl „uvítán“ Hitlerem, jenž sem dorazil již odpoledne.

Nacistický vůdce na druhý den na Pražském hradě vydal Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Čeští Němci se stali občany Říše, Češi protektorátními občany. Tento stav oficiálně skončil až 8. května 1945 kapitulací Hitlerova Německa, proti němuž bojovalo i mnoho občanů předválečného Československa, a to jak v ilegálním odboji doma, tak v řadách zahraničních armád.