(bbc.com) Ve Venezuele je diskuse o tom, jak dlouho zůstat nebo kam utéci a začít nový život, na denním pořádku. Odhaduje se, že pět tisíc lidí denně se rozhoduje vzít život do vlastních rukou a odjíždí. Touží uniknout ekonomickému kolapsu a humanitární krizi, která postihla národ bohatý na ropu. Zoufalou situaci země rozebírá na bbc.com jihoamerická korespondentka Katy Watsonová.
Více než tři miliony lidí uprchly z Venezuely v posledních letech. Podle OSN se očekává, že do konce roku 2019 se toto číslo zvýší na více než pět milionů.
Velká většina Venezuelanů cestuje do dalších částí Jižní Ameriky. Více než milion z nich si vybralo sousední Kolumbii. Půl milionu směřuje dále na jih do Ekvádoru, Peru a do dalších zemí.
Šťastní jsou ti lidé, kteří mají nějaké kontakty na členy rodiny a také vzdělání, protože mohou najít práci. Autorka článku Katy Watsonová ale popisuje i to, jak se setkala s řadou bývalých odborníků, kteří prodávali vodu nebo jídlo na ulicích Peru a Kolumbie.
Během nového roku se čeká velký tlak na venezuelskou vládu. Dne 10. ledna bude Nicolás Maduro formálně přísahat jako hlava státu na dalších šest let. V květnu byl vyhlášen vítězem voleb, ty ovšem byly do velké míry bojkotovány opozicí a byly široce odsouzeny ze strany USA, EU a většinou zemí sousedících s Venezuelou.
Prezident Maduro obviňuje „imperialisty“ – jako jsou podle něj USA a Evropa – z toho, že vedou „ekonomickou válku“ proti Venezuele a uvalují sankce na mnoho členů jeho vlády.
Jeho kritici ale říkají, že příčinou potíží je vlastní špatná ekonomická politika. Je to podle nich vina Madurova předchůdce Hugo Cháveze a Madura samotného.
Jak je zřejmé, venezuelská cesta k socialismu se nějak zadrhla. Venezuela bojuje s hyperinflací, má nedostatek potravin a bují kriminalita. Země má přitom velké zásoby ropy, ale ani to jí není nic platné. Jak se kdysi říkalo, kdyby na Sahaře budovali socialismus, museli by začít dovážet písek.