Sociální demokraté mají nové vedení, které se za každou cenu snaží vyjednat koaliční smlouvu s hnutím ANO a aktivně se účastnit vládních rejdů Andreje Babiše. Předseda ČSSD Jan Hamáček se pozvolna pasuje do role poslušného spolupracovníka premiéra v demisi a zapomíná i na to, že s komunisty se nejedná. Dokonce už v nich ani nevidí hrozbu a s vidinou ministerských křesel bez okolků podléhá jejich diktátu.

Sebevědomý předseda jakékoliv demokratické strany by měl dát jasně najevo, že vedle programu je pro něj důležité i to, s čí pomocí se bude snažit ho naplňovat. Na to Jan Hamáček rezignoval a nechává si kádrovat své nominanty na ministerské posty i zasahovat do koaliční smlouvy, která se údajně komunistů netýká.

Co je prezentováno veřejnosti, však evidentně nekoresponduje s tím, jak vyjednávání o novém kabinetu probíhá. KSČM je sice nepsaným, ale právoplatným členem koalice, která nám má příští roky vládnout. Když už se zdálo, že jsou ANO a ČSSD domluveni, a pokud to v referendu odsouhlasí i členové sociální demokracie, budeme mít novou vládu, která se bude snažit získat důvěru poslanecké sněmovny, objevil se háček.

Komunisté nechtějí podporovat zahraniční vojenské mise a do vyjednávání „hodili vidle“. Nezdá se však, že by to pro mocichtivé politiky z budoucí koalice byl neřešitelný problém.

V tento moment má však vystoupit právě Jan Hamáček a ukázat, že jeho skomírající strana stále stojí na principech, které si nenechá narušit povykováním komunistů, kteří mají očividně větší slovo, než se zpočátku zdálo. Předseda ČSSD je ovšem slabý a nechá si diktovat. S planými řečmi o nutnosti udržet demokracii v naší zemi a nenechat vládnout ANO s extremisty z SPD, odkývá téměř vše.

I po špatné zkušenosti z minulého volebního období se tak sociální demokracie, vedená za každou cenu do vlády, postupně sama destruuje. Za hlasitého varování bývalých ministrů či šéfa senátu se stává součástí holdingu, kde dozorčí roli nad ní přebírají nejen Babišovi lidé, ale také komunisté.