Předseda Federace židovských obcí ČR Petr Papoušek FOTO: Archiv Petr Papoušek (se souhlasem)
FOTO: Archiv Petr Papoušek (se souhlasem)
ROZHOVOR / Tento rozhovor byl z větší části pořízen ještě před vypuknutím války v Izraeli. S předsedou Federace židovských obcí ČR Petrem Papouškem jsme hovořili o řadě témat, od vývoje české židovské obce v posledních letech přes dopady války na Ukrajině až po nebezpečí ředění pravdy nejen o holokaustu. Jenže pak došlo k děsivým událostem 7. října.
Pro všechny vyvstaly nové, náhle mnohem palčivější otázky. Poprosili jsme proto Petra Papouška, jestli by se navzdory nynější pochopitelné časové tísni mohl alespoň stručně vyjádřit k tomu, jak vnímá brutální útok, jemuž nyní čelí židovský stát. Také odpovědi na tyto otázky se tak nečekaně staly součástí tohoto rozhovoru.
Antisemitismus je na vzestupu
Četl jsem rozhovor s vámi v roce 2013. To jste říkal, že antisemitismus v Česku představuje spíše subtilní problém, zřejmě proto, že Češi nejsou příliš nábožensky založení a jsou většinově národem řekněme umírněných lidí. Došlo v tomto směru za těch 10 let k nějakému posunu?
Nadále platí, že míra antisemitismu je v České republice obecně a dlouhodobě nízká. Především ve srovnání s ostatními zeměmi. Židovské komunitě se zde žije velice dobře. Ale to samozřejmě neznamená, že by antisemitismus v této zemi neexistoval. Jsou tu lidé i skupiny, které mají čistě antisemitské smýšlení. Již od začátku covidové krize a války na Ukrajině evidujeme radikální nárůst antisemitských projevů, zejména v online prostoru. Mezi lety 2021–2022 se jejich počet zdvojnásobil.
To ale asi není jen tak samo sebou, ne?
Samozřejmě že není. Je to spojeno s dezinformačními weby, s ruskou propagandou a nadále aktivní zůstává ultrapravicová scéna. Tyto projevy jsou nebezpečné především proto, že podle zahraničních zkušeností se v online prostoru může jedinec zradikalizovat natolik, že potom spáchá v reálném světě nějaký teroristický útok. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí si vzpomenout na to, co se stalo loni v Bratislavě.
Když už hovoříme o Slovensku, tamní předvolební kampaň byla letos v řadě ohledů extrémní. Designovaný premiér Fico byl například ochoten hrát na tamní antisemitskou notu, když vystoupil v živém vysílání trestně stíhaného známého antisemity a dezinformátora Daniela Bombice, který se ukrývá ve Velké Británii. Jak to vnímáte?
Situace na Slovensku je oproti České republice odlišná. V parlamentu se nacházela například Kotlebova de facto neonacistická strana. (Ľudová strana Naše Slovensko získala v roce 2020 8 procent hlasů a obsadila ve Slovenské národní radě 17 křesel. Osudným se jí stalo až odsouzení jejího předsedy Mariána Kotleby za extremistický trestný čin v roce 2022, pozn. red.)
Spíše než jako antisemitskou bych nedávnou kampaň hodnotil jako radikální a je otázka, jaké přinese plody. Problém je v tom, když se používá strach a tento strach se politici snaží v lidech kumulovat. Následně ale nepřinesou řešení, protože nalézt ho nebývá jednoduché. Problémy, které jsou dlouhodobé a strukturální, nelze vyřešit lusknutím prstu. Pak už zbývá jen krůček k tomu, aby se hledal viník. Židé se v této roli historicky ocitali často a nadále tomuto riziku čelí, to si nezastírejme.
To je patrně aktuální v Polsku, kde, jak jsem se dočetl, podle nezávislé polské židovské asociace Czulent narostl mezi léty 2021 a 2022 počet antisemitských incidentů čtyřnásobně.
Antisemitismus v Polsku narůstal již v časech před covidem, kdy polská židovská komunita začala vnímat, že se tam prostředí mění, a to k horšímu. Nebylo to pro ni samozřejmě nic příjemného.
Židé a válka na Ukrajině
Nejprve elementární otázka. Jaký postoj má Federace židovských obcí k válce na Ukrajině?
Pro nás je problém v tom, že při pohledu z globálního hlediska židovská komunita existuje jak na Ukrajině, tak v Ruské federaci. Je třeba jasně říci, že jde o ruskou agresi zapříčiněnou jejich imperiálními cíli, které bohužel ničí životy všech. Také židovská komunita v Rusku není vůbec v jednoduché situaci. A židovští představitelé, především pokud jde o Izrael, si z toho důvodu musejí dávat pozor, jak důrazně se vyslovují. Izrael se totiž snaží pomáhat i ruské židovské komunitě, a to opravdu není vůbec jednoduché. Víme, že například moskevský vrchní rabín Pinchas Goldschmidt uprchl z Ruska. (Poté, co odmítl podepsat prohlášení podporující ruskou agresi na Ukrajině, pozn. red.)
Utíkali ovšem také Židé z Ukrajiny…
Ano. Česká židovská komunita se od počátku snažila podporovat uprchlíky, kteří přicházeli. Prošlo jich přes naši zemi několik tisíc. Pro židovské uprchlíky byla však Česká republika zpravidla tranzitním státem, odkud cestovali dále. Zůstává jich tu jen asi 120. Ostatní se buď vrátili, nebo pokračovali do třetích zemí. Zejména Německo bylo vůči židovským uprchlíkům z Ukrajiny velice vstřícné. Mnozí ale zamířili také do Rakouska, Polska, Maďarska či do Moldavska a samozřejmě do Izraele.
Vy jste zároveň místopředsedou Světového židovského kongresu a člen Evropského židovského kongresu. Předpokládám, že zmíněné problémy řešíte i na této půdě?
Obě tyto organizace se snaží pomáhat židovským komunitám po celém světě. To znamená vstupovat např. do jednání s vládními představiteli a podporovat nejen komunity, ale i to, aby prostředí, které je obklopuje, bylo demokratické a vhodné pro všechny. Ve chvíli, kdy komunita v nějaké zemi čelí problémům, například kvůli nárůstu antisemitismu, tak tyto organizace vstupují v jednání s politickou reprezentací dané země a na nejvyšší úrovni ji mohou upozornit, že by bylo dobré hledat pro tento problém řešení. Nemusí to být vždy negativní podnět, často dochází k setkáním a jednáním, která se vyznačují poděkováním a podporou daného stavu.
A jsou v současnosti oblasti, kde mají Židé problémy?
Jsou, samozřejmě. Je jich mnoho po celém světě, velké jsou v Rusku. Tam ale vzhledem ke zřízení, které tam existuje, je těžké něco změnit. Brzy nás například čeká zasedání v Chorvatsku, které letos předsedá Mezinárodní organizaci pro připomínání holokaustu, takže budeme usilovat o to, aby tomu byla věnována dostatečná pozornost.
Ruský prezident Vladimir Putin opakovaně hraje na antisemitskou notu, ať už proti ukrajinskému prezidentu Volodymyru Zelenskému, nebo například naposledy ve vztahu k městu Oděsa, o němž doslova řekl, že Oděsa je bezesporu ruské město, ale tak trochu židovské. Slova „tak trochu“ mi popravdě způsobila mrazení v zádech…
Ruská propaganda používá smyšlených odůvodnění, často s antisemitským podtextem, aby ospravedlnila svou dobyvačnou válku. Začalo to tvrzením o takzvané denacifikaci Ukrajiny, poznámkami o židovské krvi Hitlera a pokračuje to dále.
Nechci být zbytečně adresný, nicméně nedávno proběhla Českem polemika kvůli srovnání situace obránců tradiční rodiny se situací Židů během druhé světové války.
Ano, k tomu jsme se explicitně vyjádřili a toto srovnání jsme odsoudili.
Zeptám se tedy jinak. Když přišel covid, následovala vlna jeho popření, „covid nexistuje, očkování nefunguje“ apod. Teď máme válku na Ukrajině. Je tady další vlna popření: „Válka na Ukrajině neexistuje, nebo pokud ano, tak se odehrává úplně jinak, než se tvrdí.“ Naopak se mi zdá, že jistou dobu velmi aktuální problém popírání holokaustu z veřejného pole takřka vymizel, nemýlím se?
Popírání holokaustu už není v České republice takový problém, jako tomu bylo v minulosti. Ne že by neexistovalo, ale jde skutečně o velice úzkou skupinu extremistů, kteří na to slyší. Spíše nacházím ve společnosti jeho bagatelizování, anglicky „distortion“.
Příkladem může být situace, kdy si lidé odmítající covid nasadí židovskou hvězdu a vytvářejí dojem, že je s nimi zacházeno stejně jako za holokaustu, což je nepřijatelné zlehčování. Slýcháme projevy, které srovnávají nesrovnatelné. A to je myslím problém dnešní doby. Pravda se relativizuje, rozpouští. Lidé si jí nejsou jistí. Je možné „říkat cokoli o čemkoli“. Ve chvíli, kdy se nelze dobrat toho, co se skutečně stalo, lze jen těžko zabránit tomu, aby se to neopakovalo.
Vyrovnání se státem
Jak se vám spolupracuje se současnou vládou?
Židovská obec spolupracuje s každým kabinetem. S tím stávajícím se nám spolupracuje velice dobře. To ale platí univerzálně i pro jeho předchůdce. Vycházejí nám vstříc, zejména pokud jde o zajištění bezpečnosti pro židovskou komunitu. Současná vláda tomu věnuje velkou pozornost a podporuje jak potřebná bezpečnostní opatření, tak život židovských komunit v České republice.
Již v tom zmíněném rozhovoru, který jsem zmínil na začátku, jste hovořil o tom, že pro židovské obce je důležité, aby výhodně investovaly prostředky nabyté od státu v rámci restitucí. Nejlépe tak, aby ve chvíli, kdy skončí náhrady vydané státem v rámci odluky státu a církví, zisky z těchto investic pokryly potřeby těchto obcí. Došlo v této věci k pokroku? Jste spokojen s vývojem, jehož jste dosáhli?
Vývoj nás popravdě moc nepotěšil. Než přišel covid, krize a válka na Ukrajině, tak jsme státní náhradu použili na renovaci Židovského muzea v Praze. Krize, která nás postihla s nástupem covidu, nás tvrdě zasáhla. Nic z toho se v roce 2013 samozřejmě nedalo předpokládat. Bude velice těžké nahradit snižování a ukončení příspěvků od státu v rámci odluky z roku 2012.
Jak jste vůbec reagovali na omezení komunitního i společenského života během covidové pandemie?
Covid nás, stejně jako všechny ostatní, zasáhl velmi těžce. Omezil naše aktivity a dodnes se potýkáme s následky, které se snažíme minimalizovat. Zvláště pro naše starší členy je složitější navázat a fyzicky navštěvovat židovské obce, což jsou přitom střediska nejen našeho společenského života.
Řadu aktivit ale bylo možné převést do online režimu, což má i svou přidanou hodnotu v tom, že se organizace naučily pracovat jiným způsobem a ten si potom zachovaly i v postcovidové době.
Pandemie měla ale na Obec i velký dopad finanční, zejména pokud šlo o Prahu a Federaci. Naše příjmy jsou do značné míry spojeny s turismem a s turistickým ruchem, s čímž souvisí i pronájmy nemovitostí a další aktivity týkající se nemovitého majetku. Takže dopady byly ve všech oblastech veliké, ale věřím, že jsme je zvládli, i když musím říct, že naše aktuální ekonomická situace není nejlepší.
Zmínil jste stárnutí židovské populace. Dříve jste hovořil o tom, že je potřeba židovské obce více otevřít mladým lidem. Podařilo se vám tyto programy nějak nastartovat?
Naše programy pokračují. Jedná se o programy pro rodiny s dětmi, máme programy pro vedoucí dětských letních táborů madrichim, aby mohli poté sami vytvářet programy pro děti, ale Federace jako taková nemůže jednotlivým obcím diktovat, jak moc se chtějí otevírat. Všechny tyto organizace mají své vedení, aktivity i rozpočty. My jako Federace se jim snažíme pomáhat, ale ony samy o sobě jsou autonomní. (V České republice funguje 10 židovských obcí, z nichž největší je v Praze a nejmenší v Ústí nad Labem, pozn. red.)
Za dobu, co jsem ve funkci, si naše komunita udržuje zhruba stejný počet členů. Což sice nelze pokládat za nějaký velký úspěch, ale rozhodně to není selhání. Do vzdálenější budoucnosti počítám s tím, že naše komunita bude menší. Starší generace odcházejí a ty mladší nemají takové počty, aby je mohly nahradit. Je takřka jisté, že některé židovské obce, zejména ty menší, přestanou v budoucnu existovat. Věřím, že v obcích, které se snaží si nějakou budoucnost zajistit, investují do lidí a posilují židovskou identitu, vytvoří tito lidé základy pro jejich budoucnost. Židovská komunita u nás tak bude menší, ale se silnější židovskou identitou.
Federace židovských obcí je ale také majitelem a správcem řady významných židovských památek…
Ano, vedle výše řečeného působíme také jako správci a majitelé synagog a židovských hřbitovů. Ty první se mnohdy i ve spolupráci s konkrétními městy snažíme rekonstruovat a pokud možno posléze otevřít, ať už jako centra vzdělávání, nebo kultury. Většinou už samozřejmě nejsou využívány k bohoslužbám, protože lidé, kteří by do nich chodili, už tady nejsou, zahynuli nebo odešli. Spolupracujeme v tom s řadou organizací, ať už místních, nebo zahraničních. Dobrým příkladem je Projekt deseti hvězd.
Takže je pořád co opravovat, je pořád o co se starat, i když samozřejmě, jako je tomu v podobných případech vždy, finančních prostředků není nikdy dost. Proto se snažíme získávat různé granty a máme také příspěvky ze zahraničí, které například používáme na údržbu židovských hřbitovů. V případě míst posledního odpočinku našich předků usilujeme o to, abychom zachovali jejich důstojný ráz.
Válka v Izraeli
Tento rozhovor jsme pořídili těsně před vypuknutím války v Izraeli. Uvědomuji si, že je to pro vás těžké, nicméně nemůžeme pominout to, co se tam děje. Dovolím si vám tedy ještě položit otázky mimo rámec našeho rozhovoru.
Nemůžeme odhadnout další vývoj, nevíme, co se stane, ale mohl byste mi napsat, co pro vás představují současné události, jichž jsme svědky?
Těžko se slovy vyjadřuje, co se stalo a děje. Na vzpomínkovém místě pro oběti teroristických útoků na náměstí Disengoff v Tel Avivu je velkými písmeny napsáno „Došla slova“. Je to tragédie, která zasahuje celou židovskou komunitu po celém světě, u nás i mne osobně velmi silně. Především v Izraeli je propojenost velká, a když to přeženu, každý má známého nebo rodinu, která ztratila během tohoto pogromu někoho. Od konce holokaustu a druhé světové války nedošlo k tak barbarskému a rozsáhlému útoku na Židy, natožpak v Izraeli.
Domníváte se, že Izrael čelí existenčnímu riziku, podobně jako například za jomkipurské války?
Rizika představuje íránský režim a jeho pravá ruka v regionu, Hizballáh na libanonské hranici s Izraelem. Pokud by zahájily útok na Izrael, tak se válka rozšíří do celého regionu a situace Izraele bude složitější. Je třeba ale zdůraznit, že Izrael je silný vojensky i ekonomicky a obyvatelstvo drží v dobách krize pospolu. Prezident Biden prohlásil, že Spojené státy stojí na straně Izraele a zajistí, aby Izrael měl vše, co potřebuje, k zajištění potřeb svých občanů, pro svou obranu a k odpovědi na tento útok. Pro terorismus neexistuje žádné ospravedlnění. Ale zlehčovat situaci rozhodně nelze, Izrael dělí nyní od existenčního ohrožení je několik málo chybných kroků a rozhodnutí.
Ozývají se hlasy, které z výbuchu násilí viní Izrael, na jedné straně pro příliš restriktivní politiku na území Gazy, na straně druhé pro příliš proaktivní politiku na západním břehu Jordánu. Co si o tom myslíte?
Když se zaměříme na pásmo Gazy, které je po volbách v roce 2006 pod celkovou vládou a jurisdikcí teroristického Hamásu, tak vidíme organizaci, která vládne pevnou rukou s hlavním cílem zničení Izraele jakýmikoliv prostředky již 17 let. Způsob jejich uvažování můžeme číst v chartě Hamásu a vidět v brutálně zavražděných civilistech, dětech, znásilněných ženách z městeček a kibuců okolo hranic s Gazou. Určitě je důležité se ptát, co mohlo být uděláno lépe, ale v rámci jasných a konstruktivních řešení, a ne propagandy nebo přímo antisemitských názorů, kterých je v dnešní době bohužel mnoho. Nyní je třeba zajistit, aby se to již nikdy neopakovalo, kroky Izraele a jeho armády jsou v tomto ohledu čistě obranné. Navzdory propagandě propalestinských aktivistů, která rezonuje po celém světě, je třeba jednoznačně říci, že zodpovědnost za rozpoutání násilí a všechny civilní oběti na obou stranách nese výhradně teroristické hnutí Hamás.
Do jaké míry má podle vás izraelské válečné tažení proti Hamásu šanci na úspěch?
Cíl zničení Hamásu není jednoduchý, je to teroristická organizace, které nevede klasickou konvenční válku. Já doufám, že Hamás umožní civilnímu obyvatelstvu přesun z dotčených oblastí Gazy, jak je k tomu vyzývá izraelská strana, ale jsem k tomu skeptický. Nejvyšší lídr Hamásu Ismaíl Haníja ze své vily v Kataru vyzývá civilní obyvatele Gazy, aby ignorovali výzvu izraelské armády k evakuaci. Hamásu půjde o co největší ztráty civilního obyvatelstva, které již nyní zneužívá v rámci celosvětové propagandy. Z toho, co se děje, mi bohužel dost jednoznačně vyplývá, že Hamásu nejde o Palestince, nejde mu ani o Palestinu, jde mu o zničení židovského státu a vyhlazení jeho obyvatel – Židů i nežidů.
