Premiér Andrej Babiš (ANO) FOTO: FB AB
FOTO: FB AB
Premiér Babiš v předvánočním čase rozjímal, jak napravuje staré křivdy. Měl na mysli udělení státního občanství spisovateli Milanovi Kunderovi, které mu odebrali komunisté. Neopomněl zdůraznit, že na tom měl svůj podíl. Tento příběh však vyvolává otazníky, které Babišovu legendu stavějí do jiného světla.
Loni v listopadu se sešel Andrej Babiš se spisovatelem Milanem Kunderou v jeho oblíbené pařížské restauraci. Premiér tuto schůzku s proslaveným autorem, který od roku 1975 žije ve Francii, důkladně prodal na sociálních sítích. Komunistický režim odebral Kunderovi státní občanství v roce 1979 a se svojí původní vlastí pak spisovatel přerušil veškeré oficiální kontakty.
Moc jsme si rozuměli
„Bylo to skvělé setkání, moc jsme si rozuměli. Šli jsme na oběd, kde jsem řekl, že podle mě je neskutečné, že nejslavnější český spisovatel nemá české občanství. Dodal jsem, že to navrhnu a zasadím se o to, aby ho dostal,“ popisuje dnes premiér schůzku Deníku.
Setkání zařídil velvyslanec ve Francii Petr Drulák, bývalý náměstek ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Podařilo se mu sblížit s Kunderovými a prolomit ledy. Spisovatel se drží v ústraní i po pádu komunismu, údajně kvůli sporům s bývalým disentem. Ani si osobně od prezidenta Havla nepřevzal medaili Za zásluhy v roce 1995.
„Je hlavně zásluha pana velvyslance Druláka, že se vše nakonec podařilo,“ chválil premiér. „Důležité je, že se napravují staré křivdy. Je třeba zahlazovat rozepře i v rámci českého národa.“
Zní to hezky, zvláště v předvečer vánočních svátků. Náprava křivd totalitního režimu je žádoucí i po letech a zpochybňovat ji mohou jen různé odnože (krypto)komunistů. Přesto právě u tohoto případu nelze vynechat některé souvislosti.
Gesto agenta Bureše
Proslulost u nás i za hranicemi a kvalitu díla nikdo Kunderovi nevezme. Tvorbou se ostatně sám vyrovnával se svojí minulostí, kdy byl dlouholetým členem komunistické strany. Po potlačení Pražského jara z ní byl vyloučen, když budoucnost spatřoval v „socialismu s lidskou tváří“.
Paradoxem doby však zůstává skutečnost, že toto „gesto dobré vůle“ Kundera přijímá až od bývalého komunistického aparátčíka, který se sám se svojí normalizační minulostí dosud nevyrovnal.
Krátce poté, kdy komunisté Kunderovi odebrali občanství za „protistátní činnost“, a tehdy na svoji vlast zanevřel, Andrej Babiš podle dochovaných spisů podepsal v bratislavské vinárně U Obuvníka spolupráci se Státní bezpečností.
Poté působil coby příslušník privilegované vrstvy v Maroku jako delegát podniku zahraničního obchodu naprosto odtržený od tehdejší reality. To dokládá i dnes, když ani neví, co byla výjezdní doložka, umožňující našim občanům vycestovat zcela výjimečně do západních zemí pod důkladnou kontrolou bezpečnostního aparátu.
Babiš sice spolupráci s StB popírá, ale po osmi letech soudních sporů je stále evidovaný jako agent pod krycím jménem „Bureš“ a nemá čisté lustrační osvědčení. Podle dochovaných záznamů je vedený minimálně ve dvanácti svazcích a předal patnáct udání. Jejich falšování vyloučily i vnitřní kontroly tajné policie.
Nelze věřit tomu, že by Kundera o těchto okolnostech nevěděl. Zůstává tedy záhadou, proč tuto satisfakci přijímá až po osobní intervenci kontroverzního politika, který se snaží i z této situace propagandisticky vytěžit.
Udání agenta-chodce
Není to však jediný stín, který tuto událost provází. Velkou kontroverzi přivodilo odhalení badatele Ústavu pro vznik totalitních režimů Adama Hradílka v roce 2008, který z archivních dokumentů zjistil, že Kundera v březnu 1950 udal na policii prozápadního agenta-chodce Miroslava Dvořáčka.
Kurýr exilové zpravodajské služby Dvořáček si zanechal kufr na studentské koleji u studující Ivy Militké, která to prozradila svému známému Dlaskovi. Od něj se o Dvořáčkovi dozvěděl Kundera. Podle zveřejněného protokolu SNB se dostavil na místní oddělení, kde o této věci podal informace.
Dvořáček byl téhož dne zatčen a odsouzen na 22 let vězení. Nakonec strávil téměř čtrnáct let v nejtěžších pracovních táborech. Kundera veškerá obvinění dodnes odmítá a nedokáže si vysvětlit, proč se jeho jméno objevilo v policejním záznamu.
Hradílkovo zjištění, za kterým si stojí dodnes, tehdy vyvolalo mezinárodní ohlas a za Kunderu se postavila řada známých osobností. Nicméně jeho podíl na zatčení Dvořáčka potvrdily i další dokumenty a svědecké výpovědi, takže pravděpodobnost, že došlo k falšování tohoto příběhu, se rovná nule.
Kundera se tak chtě nechtě dostává do stejné situace jako Babiš, kdy jejich minulost provázejí temná zákoutí, která nedokážou vyvrátit, jelikož je dokumentují archivní spisy. Oba dnes mají pocit křivdy a obvinění vznášená vůči nim považují za lživá. Oba tak nadále polarizují společnost.
„Odměna“ pro Druláka
Samostatnou kapitolou je role velvyslance Petra Druláka, který se v této záležitosti nejvíce angažoval. Babiš mu sice poděkoval, ale odměnou mu byl vyhazov. Na prestižním postu skončil 20. prosince nedlouho poté, kdy bylo Kunderovi vráceno státní občanství České republiky.
Drulák neodchází v dobrém. Očekával, že svoji misi v Paříži dokončí v roce 2021. „Velvyslanci standardně slouží čtyři roky, pokud něco neprovedou a nejsou odvoláni,“ tvrdí Drulák. Myslí si, že byl odvolán jedině z toho důvodu, že prezident Zeman tlačil na co nejrychlejší jmenování jemu blízkého mediálního manažera Michela Fleischmanna.
O Drulákově výměně však Babiš uvažoval už loni v létě. Přál si ho vyměnit z toho důvodu, že potřeboval najít cestu k prezidentu Macronovi, se kterým nemá nejlepší vztahy, a Fleischmannův předchůdce jeho očekávání nenaplnil.
Dnes Drulák svoji kunderovskou misi splnil a končí, i když s tím evidentně nepočítal. Pokud ho dnes Babiš licoměrně chválí, tak především z toho důvodu, že prospěl jemu osobně.
Napravovat křivdy?
O čem ještě v předvánočním čase rozjímat? V zahraničí dnes žije mnoho dalších emigrantů, kteří za komunistického režimu pozbyli státní občanství. Stejně jako Kundera o jeho obnovení dlouho neprojevovali zájem, protože je k tomu zapotřebí jejich aktivní přístup.
Šéf ANO si však vybral k přesvědčování, aby svůj názor přehodnotil, pouze Kunderu. Proč ale tyto křivdy nenapravuje i u ostatních? Vysvětlení může být dvojí. Nikdo z nich není tak známý jako Kundera a nelze z toho mediálně vytěžit, a řada z nich by na apel agenta Bureše stejně nereflektovala.
V neposlední řadě platí, že pokud by premiér Babiš myslel svoje slova o napravování křivd minulosti vážně, nemohl by se dnes opírat o komunistickou stranu, jejíž čelní představitelé jsou stále přesvědčeni, že jejich režim byl lepší než současný, a zpochybňují okupaci naší země sovětskými vojsky.
