Prezident Miloš Zeman pozval do Lán ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, aby s hradním expertním týmem projednali stav české justice. Forma a načasování dávají tušit, že hlavním důvodem byla prezidentova snaha dát před volbami najevo, jak dobře si s hnutím ANO a dvorním Babišovým advokátem rozumějí.

Ministr Pelikán patří mezi nejkontroverznější postavy Sobotkova kabinetu. Opakovaně prokazuje, že oč mizivější výsledky má v resortu, kde si proti sobě postavil takřka všechny zájmové skupiny, o to více vstupuje do politických bitev i za cenu nepřípustného zasahování do živých kauz.

Shoda nad Čapím hnízdem

Prezident zjevně neměl zájem rýpat se v Pelikánových neúspěších či kontroverzních krocích, které vyvolaly odpor nejen odborné sféry, opozice, ale i zástupců vládní koalice. Jelikož se k jednání svého poradního týmu nevyjádřil, mohl ministr schůzku komentovat před novináři sám.

[ctete]150767[/ctete]

Jednání označil za příjemnou a otevřenou debatu. „Myslím, že jsme se shodli na tom, že tím hlavním úkolem teď je přijmout jasná pravidla pro výchovu a výběr nových soudců tak, aby skutečně ti nejlepší z každé generace vstupovali do justice,“ uvedl s tím, že společně ocenili zrychlení soudního řízení.

Je poněkud zvláštní, když o nutnosti zkvalitnění výběru soudců hovoří právě ti ústavní činitelé, kteří mají jejich jmenování ve své kompetenci. Ministr spravedlnosti v této věci evidentně za tři roky neudělal vůbec nic.

O Čapím hnízdě prý nehovořili. To ani nebylo nutné, jestliže Pelikán seznámil prezidenta se svým názorem už minulý týden. Notují si ve skandálních výpadech proti vyšetřovatelům, kauza je podle nich podezřele načasovaná. Tím se liší od zbytku politické scény, názoru Policie ČR i Nejvyššího státního zastupitelství.

Zásah do nezávislé soudní moci

Pelikán se však rozhodl jít ještě dál. Hodlá zasahovat nejen do nezávislého policejního vyšetřování, ale i do výkonu nezávislé soudní moci.

Ministrovi na jedné straně vadí termín podání žádosti policie o vydání poslanců Babiše a Faltýnka před volbami. Na druhou stranu podal o měsíc blíže k volbám kárnou žalobu k nejvyššímu správnímu soudu na soudkyni Helenu Královou kvůli nerespektování stanovisek odvolacího soudu v několika trestních věcech.

Jedná se o soudkyni, která byla už v lednu odvolána Městským soudem v Praze z citlivé kauzy vojenského zpravodajství, když podruhé osvobodila všechny obžalované, včetně Jany Nečasové a obou bývalých ředitelů zpravodajství. Měla jiný právní názor než odvolací městský soud a olomoučtí vrchní státní zástupci uspěli se žádostí o její výměnu. Pelikánovi to však nestačí a hodlá nepohodlnou soudkyni zbavit soudcovského taláru. To vzbuzuje dojem hrubého nátlaku, a to i na novou soudkyni v kauze vojenského zpravodajství Pavlu Hájkovou.

Králová navíc v současné době soudí další větev v Ištvanově monstrózní kauze vedoucí k pádu vlády. Jedná se o bizarní případ údajného uplácení tří exposlanců trafikami, když žalobci tentokrát neuspěli se žádostí vyloučit soudkyni pro podjatost. Městský soud konstatoval, že podjatá není.

Pelikánova iniciativa je o to podivnější, jestliže práci soudkyně Králové kontroloval nadřízený Městský soud v Praze a nedospěl zatím k závěru, že je nutné ji kárně postihnout. Hodnotí její případ jako „hraniční“ s tím, že prověrka definitivně skončí na podzim.

To nemohl ministr počkat na konec této hloubkové kontroly prováděné zcela kompetentně na základě konkrétních spisů? V daném čase nemohl mít příslušné trestní spisy k dispozici, protože ve všech stále probíhá trestní řízení. Na základě jakého materiálu tedy rozhodoval?

Podle všeho rozhodoval účelově na základě předvolební marketingové úvahy, že by bylo vhodné ukázat, jak si dokáže v resortu zjednat pořádek, pokud soudce nerozhoduje podle jeho představ. Signál, který tím soudcovskému stavu vysílá, je alarmující.

Státní zástupci bez postihů

Pelikán se tvrdě vymezuje vůči policii, což se projevilo i ve sporu o policejní reorganizaci, kde v jednu chvíli hrozil demisí. Tvrdé postihy požaduje u některých soudců a exekutorů, ale nikdy u státních zástupců, které považuje za své spojence.

[ctete]154302[/ctete]

Zcela ignoroval většinovou vůli poslanecké sněmovny, aby vyvodil osobní odpovědnost u těch olomouckých vrchních státních zástupců Iva Ištvana, kteří vstoupili do odboje proti policejní reformě a vynášeli informace z vyšetřování do médií.

Parlamentní vyšetřovací komise k únikům z trestních spisů dospěla k závěru, že ze strany orgánů činných v trestním řízení je v uvedeném směru ohrožena ústavnost a pět let je porušován zákon. Nelegální úniky z vyšetřovacích spisů přitom jsou za normálních okolností důvodem pro podání kárných žalob na státní zástupce, kteří zodpovídají za zákonnost přípravného řízení. Pelikán však nehne brvou.

Nahrávky? Žádný problém

Ministr spravedlnosti bagatelizoval i veškeré nahrávky s Andrejem Babišem, které způsobily jeho odchod z vlády. Kolem šéfa hnutí ANO v této souvislosti žádné problémy nevidí. Poznámky směrem k redaktorovi Mladé fronty DNES Markovi Přibilovi prý nemyslel vážně. Nahrávky jsou sestříhané, nic podle něj neprokazují.

Kontroverze v Pelikánově resortu zatím přibývají, vázne příprava skutečně důležitých slibovaných norem, mj. trestního řádu nebo občanského soudního řádu. Do ostrého střetu se dostal s Českou advokátní komorou, Exekutorskou komorou a Českou asociací věřitelů. Je kritizován, že jeho návrhy na snižování poplatků v dlužnicko-věřitelských sporech a změkčení oddlužování ve svém důsledku vedou k přílišnému posilování práv dlužníka na úkor věřitelů a snížení schopnosti vymáhat dluhy.

O to více se ministr věnuje selektivnímu pojetí práva a politickým hrám. Prezidentu Zemanovi, který vše sází na úspěch Babišova hnutí ANO, to zjevně nevadí a jistě výše uvedenou agendu neprojednávali. Svou autoritou naopak před volbami aktivity ministra Pelikána pokrývá a legitimizuje.