Někteří představitelé sociálních demokratů prosazují předvolební blok se Stranou zelených. Taková spolupráce by měla svoji logiku, ale jednak není úplně dobře představitelná, pokud v čele partaje setrvá předseda Jan Hamáček, a pak, pokud by se sociální demokracie k takovému kroku odhodlala, uznala by tím, že se několik posledních let ubírala zcela špatným směrem.
Podle posledních tří průzkumů agentury Kantar CZ měla Česká strana sociálně demokratická 5,5 procenta, 4 procenta a v tom nejnovějším pouhá 3 procenta hlasů. Strana zelených na tom byla tak špatně, že ji šetření vůbec neuvádí. Naposledy se v nich objevila v lednu letošního roku s 2 procenty hlasů.
Když se podíváme na volební výsledky obou stran, v roce 2006 Zelení obdrželi historicky nejlepší výsledek ve sněmovních volbách: 6,29 procenta hlasů. Stejně tak sociální demokraté tehdy získali nejvíce v polistopadové historii: 32,32 procenta. Od té doby to však šlo s oběma uskupeními z kopce.
V roce 2010 klesla na 22,08 procenta hlasů a 2,44 procenta. O tři roky později ČSSD měla 20,45 procenta a Strana zelených 3,19 procenta a v zatím posledních sněmovních volbách sociální demokraté získali 7,27 procenta a Zelení jen 1,46 procenta.
Aktuálně se dá říct, že rozdíl mezi oběma partajemi není nikterak velký, byť sociálně-demokratická strana má pořád asi dvakrát tak velkou podporu jako Zelení. Pokud to ale srovnáme s tím, jaký rozdíl mezi nimi panoval ve volbách do dolní komory v roce 2013 a 2017, je zjevné, jak moc se k sobě obě strany přiblížily a že jejich preference jsou v zásadě srovnatelné.
Důraz na lidovost a strejcovitost
Už jen z toho důvodu dává smysl, aby k sobě hledaly cestu a zvýšily tak svoji šanci, že po nadcházejících volbách příští rok na podzim zasednou v poslaneckých lavicích. Samozřejmě, jestliže vládní a svého času třicetiprocentní strana v zájmu své sněmovní sebezáchovy uvažuje o spolupráci s partají, která v posledním sněmovním klání neměla ani 1,5 procenta, nelze to nazvat jinak než čirým zoufalstvím.
A když navíc vezmeme v potaz to, že sociální demokracie šla do Babišovy vlády s tím, že si od toho slibovala voličskou podporu, kterou by si jako opoziční strana údajně neudržela, protože by zapadla a nedokázala k sobě přitáhnout pozornost, spolupráce se Zelenými by byla i přiznáním toho, že vládní strategie ČSSD selhala a že šlo o velmi neblahé rozhodnutí.
To je sice zjevné už dlouho a někteří to věděli již od začátku, ale Jan Hamáček a mnozí další sociální demokraté to odmítali a tvrdili něco jiného. Nyní tedy několik stranických funkcionářů hovoří o spolupráci se Stranou zelených. Patří mezi ně starosta Nového Města na Moravě a místopředseda ČSSD Michal Šmarda nebo poslanec a rovněž místopředseda sociální demokracie Ondřej Veselý a už dříve o ní mluvil také pardubický hejtman Martin Netolický.
Pozoruhodná na volání po spolupráci se Zelenými je ještě jiná věc. Není to tak dávno, kdy v sociální demokracii rezonoval názor, že strana doplatila na to, že se vzdálila svým tradičním voličům a za předsedy Bohuslava Sobotky vsadila na městské liberály a že díky různým tématům blízkým spíše nové levici než té staré jí pak její klasický elektorát sebralo hnutí ANO a Andrej Babiš.
Ve skutečnosti ČSSD doplatila spíše na ztrátu důvěryhodnosti než na to, že by si příliš zadala s tématy, jako je gender či prosazování práv gayů a leseb. To však nic nemění na tom, že sázka na blok se Zelenými by byla pravým opakem toho, co sociální demokracie v posledních letech razila a co ztělesňuje i Jan Hamáček a jeho červený svetr – tedy důraz na lidovost a jistou plebejskost a strejcovitost.
Limity liberálního prostředí
Místopředseda sociálních demokratů Michal Šmarda nedávno na své facebookové stránce zveřejnil příspěvek s názvem Spojíme se pro budoucnost?, ve kterém mimo jiné napsal: „Taky bych chtěl něco říct lidem, kteří touží bojovat za lepší životní prostředí, kteří bojují za environmentální stabilitu a udržitelnou společnost. Vy se prostě nemůžete vykašlat na to, jak vaše snažení dopadne na lidi. Vám nemůže být jedno, jestli lidé přijdou o práci. Tak jako musí socani přestat žít v době, kdy nás živí ocel, uhlí a hnojiva, tak vy musíte pochopit, že změna musí přinést lidem užitek, ne strádání. Budoucnost je v pochopení toho, že změna je nevyhnutelná. A lepší budoucnost je v tom, že ta změna musí přinést užitek lidem práce a nesmí ji zaplatit ti nejslabší. Doufejme, že tuto výzvu pochopí sociální demokraté, zelení, levičáci, ekologičtí aktivisté, odboráři… A pak i ostatní progresivní a rozumní aktivní občané.“
Je zajímavé srovnat to s textem, který napsal bývalý předseda Zelených Matěj Stropnický pro Deník Referendum letos v červnu, když stranu opouštěl. Zdůraznil v něm: „Odcházím, protože jsem poznal na vlastní kůži a v mnoha opakujících se situacích limity liberálního prostředí i to, že jsou Zelení jeho pevnou součástí. Do soustavného konfliktu jsem se celá ta léta se stranou i na evropské úrovni dostával vlastně logicky a nutně: v programu, strategii i spojenectví. Nejsem liberál, ani levicový liberál. Liberálové jsou nespokojeni jen ve svém volném čase.“
Zatím není jasné, co by případné spojenectví sociálních demokratů a Zelených znamenalo, jestli definitivní rozchod Strany zelených s liberálním prostředím, nebo naopak opětovný návrat sociální demokracie k němu a navázání na politiku bývalého premiéra Bohuslava Sobotky a někdejšího ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera.
V každém případě však platí, že kolem sociální demokracie v současné době panuje zmatek spojený s tím, že nad partají se vznáší Damoklův meč a straníci v nastalé panice pořádně nevědí, čí jsou, takže možná budou ochotní ke krokům, které by je za normálních okolností ani nenapadly.
Přitom stačilo málo – zůstat po volbách v roce 2017 v opozici a v klidu se vzpamatovat a srovnat si, jakou cestou se chtějí dál ubírat a v čem přesně udělali chybu v předchozím období. Kdyby se pro tuhle možnost rozhodli, byli by dnes někde úplně jinde. Nyní jim hrozí, že i spojenectví dávající smysl bude působit jako zbrklé pobíhání ode zdi ke zdi, protože jaksi nezapadá do politiky sociální demokracie posledních let.
Ale kdoví, jak to celé dopadne – třeba se nakonec toto spojenectví konat nebude, nebo se ho Zeleným a ČSSD v čele s Janem Hamáčkem podaří dostatečně vysvětlit a nebo se dokonce stane to, že sociálně-demokratickou stranu do sněmovních voleb Hamáček nepovede. I to se může přihodit. Ostatně v partaji, kde vypukne panika, se může stát cokoli.