Předseda Senátu Miloš Vystrčil FOTO: archiv ODS
FOTO: archiv ODS
Předseda KSČM Vojtěch Filip napsal do komunistických Haló novin článek s názvem „Přehnané ambice jednotlivce škodí celé společnosti“. Hned v titulku nás tak šéf Komunistické strany Čech a Moravy počastoval moudrem, které je tak obecné, vágní a nicneříkající, že je na něm samozřejmě leccos pravdy. Filip ho však vztahuje k situaci, na kterou vůbec nepasuje, což je patrné z jeho vlastní argumentace. Ta trpí vnitřními rozpory a nedrží pohromadě.
„Celkem náhodný vývoj politické situace nás dovedl k tomu, že můžeme v přímém přenosu sledovat, jak snadno mohou přehnané ambice jednotlivce poškodit zájmy celé společnosti,“ píše na úvod svého textu Vojtěch Filip a čtenář v této chvíli může ještě tápat, o jakého ambiciózního ctižádostivce jde a jak se jeho přemrštěné ambice projevují.
Šéf komunistů ovšem hned vzápětí přijde s velkým odhalením: „Mám na mysli donedávna nepříliš viditelného gymnaziálního učitele, starostu menšího města z Vysočiny, krajského zastupitele tamtéž a senátora, který se zmíněnou shodou náhod stal i předsedou Senátu. Od té chvíle můžeme sledovat vývoj tohoto drobného muže, který se zatím neprojevuje žádnými výsledky, ale rozhodně svými rostoucími ambicemi.“
Víme už tedy, kdo má ony přehnané ambice, ale narážíme na jiný problém. Sám Vojtěch Filip o Miloši Vystrčilovi píše jako o nepříliš viditelném senátorovi a také o celkem náhodném vývoji politické situace. Takže jde o ambice, či o náhodný vývoj? A kde se ty ambice a ctižádost u Vystrčila vzaly? Kdyby mu byly vlastní, nebylo by to poznat už dříve?
Nebo mu skutečně narostly až v poslední době, jak naznačuje Filip? Není to ovšem spíše tak, že se Miloš Vystrčil „shodou náhod“ dostal do určité situace, ve které se zkrátka snaží obstát a zachovat se, jak nejlépe dovede a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Navzdory tlaku a kritice
Původně to totiž úplně nevypadalo, že si troufne navzdory velké kritice a tlaku na Tchaj-wan nakonec opravdu letět, a on tam skutečně poletí. Filip v tom vidí „rostoucí ambice“. Není v tom však mnohem pravděpodobněji to, že politik, který rozhodně není prototypem ego-samce, kterého je všude plno a jehož ego zaplní jakýkoli prostor, do kterého vstoupí, se odhodlal učinit to, co považuje za správné, protože jednoduše nemůže jinak? Vzhledem k tomu, jak Vystrčil působí navenek a jakým typem politika se zdá být, je to mnohem více pravděpodobné.
Sporné je i to, když předseda KSČM uvádí: „Nedá se nic dělat. Miloš Vystrčil bez ohledu na následky pro naše mezinárodní vztahy poletí na Tchaj-wan, aby potěšil své ego a zvýšil šance na znovuzvolení šéfem Senátu po podzimních volbách, kdy se třetina senátorů obmění.“
Je to zvláštní, Vojtěch Filip nejprve tvrdí, jak nás Vystrčilovo „asijské dobrodružství“ zcela jistě poškodí, a následně poukazuje na to, že si tím chce předseda horní komory parlamentu zvýšit šance na setrvání v této funkci. Pokud by to byla pravda a šéf Senátu by si tu šanci skutečně zvýšil, znamenalo by to, že jeho cesta na Tchaj-wan měla kladnou odezvu u voličů a že ji nevnímají tak negativně bez ohledu na to, jaká bude reakce ze strany Číny.
Předseda KSČM Filip nedělá nic jiného, než že se snaží Miloše Vystrčila a jeho počínání vykreslit v co nejhorších barvách. Proč to šéf komunistů dělá? Velí mu tak jeho morální zásady a mravní hodnoty? Anebo ambice? Přece jen volební sjezd Komunistické strany Čech a Moravy se blíží a Filip by jistě ve své funkci rád setrval.
