Ruská společnost se za války na Ukrajině ponořila do jakési zvláštní bojové hry, která má zřejmě navodit atmosféru z filmů oslavujících Velkou vlasteneckou válku a Rudou armádu. Dosud to všichni viděli jen na plátnech kin a v televizi, teď mají občané jedinečnou možnost to zažít doopravdy. Opravdového na tom není samozřejmě nic, ale kulisy jsou skoro dokonalé.
Separatista Igor Girkin, který už bojoval všude možně, a taky byl v nepřítomnosti v Haagu již odsouzen za válečné zločiny, sleduje toto běsnění se značnou útrpností. Válka sama o sobě mu nevadí, jemu se nelíbí, že je mizerně vedena.
Na Telegramu teď Girkin stručně rozebral zaujetí pro přejmenovávání měst. „Co se týče v médiích tolik diskutovaného tématu ‚návratu Volgogradu k historickému názvu Stalingrad‘ – vůbec bych se tomu nedivil. Historický název Stalingradu/Volgogradu je Caricyn. Ale už jsme oficiálně oznámili obnovení ‚Leningradského vojenského okruhu‘, takže nic nelze vyloučit. A obecně platí, že čím je muž starší, tím je sentimentálnější. A tak se možná brzy oznámí, že Jednotné Rusko, KPRF, SR, LDPR a ‚noví lidé‘ budou sloučeni do jedné staronové strany. Která nám – ve spojenectví s nestraníky – zvolí nového generálního tajemníka. Až na to, že ve válce proti drahým západním a respektovaným kyjevským partnerům všechna tato přejmenování sotva pomohou víc než ‚nijak‘,“ píše Girkin.
Zamýšlí se také nad tím, jestli tím chce někdo udělat dojem třeba na Číňany; jenže ti na to neskočí, protože „čínští soudruzi jsou pragmatici a těžko je uchlácholit takovým laciným harampádím“.
Několik vysvětlivek. Volgograd občas přejmenovávají na Stalingrad na jeden den na oslavu stalingradské bitvy. Teď ho tak přejmenují na několik dní, kdy má ve městě pobývat Vladimir Putin. Pokud jde o jmenované strany, ze kterých by se dala třeba udělat pro zjednodušení jen jedna, skutečně už na tom moc nezáleží, KPFR jsou komunisté, SR je Spravedlivé Rusko a LDPR jsou takzvaní liberálové nedávno zesnulého poslance Žirinovského. Jedinou skutečnou stranou jsou paradoxně nejspíš komunisté, ale ti jsou také drženi zkrátka a nemohou si moc vyskakovat. To ostatní jsou pseudostrany pro předstírání plurality. Stárnoucí muž propadající sentimentu je Vladimir Putin.
Girkin ví, že tohle všechno je fasáda, stejně jako vystupování agitačních souborů s harmonikami a všelijaké ty historické kostýmy, pardon, uniformy. Putin se nejspíš rozpomíná na staré časy, které zná z vyprávění tatínka a z filmů. Adolf Hitler si také do posledních chvil prohlížel model nového velkoměsta, které postaví místo Berlína po svém vítězství. K nutným demolicím skutečně došlo, jen to provedla americká a britská letadla.
Pokud si někdo myslí, že historickými činy bývají vždycky logické úvahy a skvělé plány, není tomu tak. Pocity a sentimenty hrají bohužel stejnou roli, někdy snad i větší. Girkin miluje staré bitvy a jejich přehrávání, jen by ho nikdy nenapadlo to kopírovat. Naštěstí ho nikdo k nějakému velení teď nechce pustit. Asi by to stejně moc nepomohlo, ale porážka Ruska by se tím zbytečně komplikovala. I tak to nebude jednoduché.