Pražský městský soud zrušil čtyři klíčová opatření české vlády, neboť byla vydána v rozporu se zákony. Verdikt vrhl ostré světlo na to, jak vláda pod vedením premiéra Babiše funguje. V kostce lze říci, že vláda doplácí na metody, které Babiš léta používal při svém podnikání a pak i následně při řízení státu. Jde o ohýbání zákonů podle toho, jak se mu to právě hodí. A právě tento krajně účelový postup narazil u soudu.

Kdo léta sleduje osobnostní rysy našeho premiéra, tak tuší, že se Andrej Babiš nezabývá vážně otázkou, jak ctít zákony. On dokonce nejspíš ani netuší, jaký je smysl mnoha zákonů a proč by se jimi měl řídit. Jeho spontánní reakce na rozhodnutí soudu je nefalšovaná. Rozsudek mu prostě přijde absurdní a upřímně ho nechápe. Vždyť on přece zachránil tolik životů!

Domníváme se, že Babiš opravdu neví, co se to vlastně stalo. Proto se mu to můžeme zde pokusit vysvětlit jeho vlastním jazykem. Už pár let totiž  studujeme jeho slovník. Jak ten veřejný a roztomilý, jemuž dominují slavné „motýle“, „účelovka“ a „sorryjako“, tak i ten soukromý, v němž vládnou šťavnatější výrazy. Kupříkladu slavný výraz ze slovenské provenience „ojebať“. A právě ten pro vysvětlení toho, co se vlastně vládě přihodilo, sedne, no jako pr**l na hrnec.

Člověk by velmi rád našel ve slovníku synonym nějaký slušný výraz nebo citlivý opis. Ale nabízená slůvka jako ošálení, oklamání, napálení, ošizení nevystihují přesně ten pravý sémantický odstín vládního konání. Dokonce ani obhroublejší český výraz přečůrání či očůrání nevystihuje přesně kýžený postup české vlády. Proto se hluboce omlouváme, že saháme k výrazu, který by neobstál u Gutha-Jarkovského, ale zato mu dobře porozumí Andrej Babiš.

Stalo se toto: Česká vláda chtěla ve zmatku a spěchu zavést přísná karanténní opatření, jež omezují občanské svobody a práva. Nejprve svá omezení vydala podle krizového zákona, ale pak někdo Babišovi vysvětlil, že v tom případě musí stát uhradit škody, které omezení přinese občanům i firmám. A právě proto, aby se vláda vyhnula hrazení škod a aby mohla karanténní opatření protahovat, tak změnila rozhodnutí. Všechny zákazy prostě po formální stránce vydal jen jediný člen vlády, nešťastný ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který karanténní stav celé české společnosti odůvodnil pouze obecnou zmínkou o výskytu nemoci COVID-19 v ČR.

Vláda tak chtěla – řečeno slovníkem Andreje Babiše – ojebať právo i tisíce občanů a firem, aby jim nemusela platit to, co jim náleží při krizové situaci. Jenže vláda nakonec ojebala sama sebe. Je velmi pravděpodobné, že se hrazení škod nevyhne, a především si způsobila gigantický právní problém. Dosavadní karanténní režim totiž stál po právní stránce úplně na vodě. Slouží ke cti právníkům, zejména JUDr. Ondřeji Dostálovi, ale i dalším, kteří na skandální přístup vlády vůči právu i občanům reagovali svými analýzami, že obhájili právní řád demokratického státu.

Již se ozývají hlasy, které požadují hlavu ministra Adama Vojtěcha. Je třeba pro pořádek zdůraznit, že Adam Vojtěch není viníkem této situace, třebaže se pod chybný výnos podepsal. On je jenom tím, čím opravdu je, totiž ubohou loutkou a najatým hercem, u něhož se původně v marketingovém týmu premiéra předpokládalo, že jeho hlavní kompetencí pro roli ministra je jeho fyzická krása a kvalitní přednes. Kdo mohl tušit, že udeří koronavirus?

Ošálení práva, očůrání pravidel, oklamání občanů a nakonec i surové – nebojme se to říci – ojebání jejich práv, to není rukopis chudáka Adama Vojtěcha. To je osobní rukopis Andreje Babiše. Je to prostě všechno jako přes kopírák to, co známe třeba u Čapího hnízda, u převzetí Kosteleckých uzenin, u ovládnutí novin politikem, u čerpání dotací a u svěřenských fondů. Je to pořád to samé ojebávání práva. To je jeho klíčové know-how. Slušný výraz pro to, co tu Babiš zavedl a na co navykl část národa, čeština bohužel nemá.

Tak právě tohle babišovské know-how nyní narazilo u soudu.