Neustále se vede debata o tom, kdo nakonec usedne v čele české diplomacie. Prozatím se ministrem zahraničí stal Jan Hamáček a hledání údajně pokračuje. Jak ovšem naznačil sám předseda ČSSD při jednání o důvěře vládě, patrně si tento post nechá. V rámci toho, že není v lidských silách působit plnohodnotně na dvou ministerstvech, musel by to druhé „pustit“. Na vnitro by se tak dostal člověk, který by mohl Andreji Babišovi pomoci s jeho problémy s Čapím hnízdem.

Když se opoziční poslanci při jednání v poslanecké sněmovně několikrát u řečnického pultíku ptali, kdo tedy nakonec bude šéfem naší diplomacie, Hamáček jasně říkal: já. Tomu by nasvědčovalo i to, jaká je nyní situace na „zamini“.

Miroslav Poche, který byl původním nominantem ČSSD na post ministra zahraničí, neprošel výběrovým řízením prezidenta Zemana. Ten odmítl europoslance do funkce jmenovat a svůj názor jen těžko změní. Sociální demokraté sice pořád hlásají, že Poche je stále tím člověkem, kterého na ministerstvu chtějí, ale to je pouze plácání do vody. Zemana totiž vůbec nezajímá, co si přejí zástupci strany, ke které jen těžko hledá dříve tak vřelý vztah.

Poche je ovšem důležitým hráčem uvnitř ČSSD a především pražskou organizaci má jasně „pod palcem“. Zatím se na ministerstvo zahraničí dostal jakýmsi zadním vchodem a chystá se na pozici politického tajemníka, de facto muže číslo 2 v úřadě. Jeho ambice sice není zdaleka naplněna, ale podařilo se mu obejít služební zákon a svůj post může vykonávat souběžně s prací v Evropském parlamentu.

Hamáček tedy zabil dvě mouchy jednou ranou. Nenaštval Miloše Zemana ani spolustraníky, kteří trvali na Pocheho instalaci na ministerstvo zahraničí. Sám europoslanec si totiž na svou současnou pozici nestěžuje, tudíž není ani důvod, aby vyvolával nějakou revoltu uvnitř strany, která by mohla vést k možnému štěpení v sociální demokracii.

Za takového „čachry“ se ovšem musí dát Babišovi nějaký odpustek. Jako první se nabízí Hamáčkova nabídka, že si ponechá pouze jedno ministerstvo a kupodivu to nebude vnitro. Je sice pravda, že šéf ČSSD měl mezi podmínkami pro vstup do vlády, že jeho partaj povede jedno ze silových ministerstvech a zabrání tak možnému ovlivňování vyšetřování dotačního podvodu na Čapím hnízdě, ale všechny tyto sliby vzaly dávno za své.

Jan Hamáček v žádném případě není v pozici, že by si mohl cokoliv diktovat. Není koaličním partnerem Andreje Babiše, nýbrž jeho zaměstnancem, kterým se stal v momentě, kdy svolil k účasti v jeho polokomunistickém vládním kabinetu.

V současné vládě je možné skutečně všechno a výměna na postu ministra vnitra by jen dokreslila fakt, že si Babiš myslí, že už si teď může dělat, co se mu zlíbí. ČSSD ani komunisté totiž skutečně nebudou těmi, kteří by rejdy našeho premiéra dokázali třeba jen lehce zbrzdit.