Premiér Andrej Babiš chce vyšší potravinovou soběstačnost. Tím se připojuje ke konceptu komunistů, kteří se k němu hlásí dodnes. Zároveň z toho až příliš čouhají zájmy velkých domácích potravinářských a zemědělských korporací v čele s Agrofertem.

[ctete postid=“210902″ title=“Chce posunout zemi dál, pochválil Jakeš premiéra Babiše. Zemana ctí“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/08/Jakeš-1-385×230.jpeg“ excerpt=“Bývalému generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi podle jeho slov nikdy “ permalink=“http://forum24.cz/chce-posunout-zemi-dal-pochvalil-jakes-premiera-babise-zemana-cti/“]210902[/ctete]

Předseda české vlády navštívil agrosalon Země živitelka v Českých Budějovicích a vyslovil na něm pozoruhodné myšlenky. Slíbil zemědělcům, reprezentovaným zejména Agrární komorou, zastupující zájmy novodobých JZD, že vláda bude pokračovat na projektu potravinové soběstačnosti.

Podle Babiše je Česká republika už řadu let odkázaná na dovoz řady základních potravin. „Neuvědomili jsme si včas, že úkolem státu je postarat se i o to, aby se lidé uživili. Další chybou bylo, že jsme dovolili cizincům, aby tu kupovali půdu, která je teď drahá,“ řekl doslova.

Přednost socialismu

Toto vyjádření se dá přeložit i tak, že už tak na zemědělském a potravinářském trhu suverénně dominující Agrofert by nejraději vlastnil ještě mnohem víc než 103 tisíc hektarů půdy, kterou by nejraději získal od původních majitelů „za hubičku“. Zlí „cizáci“ však tržní cenu zvyšují, což Babišovi a dalším agrobaronům komplikuje ještě větší expanzi.

Stejně nemístný je jeho názor, že se má stát postarat o to, abychom se uživili sami a nedováželi v takové míře zahraniční zboží. To už je jasný lobbing za domácí, už tak štědrými dotacemi zvýhodněnou velkoprůmyslovou výrobu typu Olmy, Kosteleckých uzenin, Vodňanské drůbeže, Penamu a dalších společností z holdingu Agrofert.

Babiš se tak zařadil po bok komunistických ideologů, kteří koncem loňského roku v souvislosti s krátkodobým zdražením másla trumfovali, že potravinová soběstačnost byla předností socialismu.

„Před rokem 1989, v době kritizovaného plánovaného hospodářství a zemědělství, se naše republika mohla pyšnit potravinovou soběstačností,“ psaly v prosinci Haló noviny, aby snad doložily, že podobná „krize“ s máslem by se v době normalizace nemohla přihodit.

Ve skutečnosti byla potravinová krize trvalou součástí totalitního režimu. Výběr základních potravin byl velmi omezený, kvalitní maso jen pod pultem a tropické ovoce jen o Vánocích. S výjimkou nepoživatelných kubánských pomerančů. Jen opravdu málokterý masochista by se rád do této doby vrátil, přičemž nestoudnost tohoto porovnávání je dechberoucí.

Shoda s Tomanem

Potravinová soběstačnost je socialistický přežitek, který nemůže fungovat v tržní ekonomice a při obchodním propojení s okolním civilizovaným světem. Sovětská éra je pryč a s ní i podobné neživotaschopné utopie.

Premiér Babiš si však bude rozumět s ministrem zemědělství Miroslavem Tomanem, současně prezidentem lobbistické Potravinářské komory, který už poodkryl nápady, jak se této chiméře přiblížit. Toman chce navázat na své starší, v Evropě nefunkční nápady stanovit zákonem povinné kvóty pro prodej českého zboží na obchodních pultech, a to ve výši 80 procent.

Svěřil se, že mu vadí „nesmyslně nízké ceny“ prodávaných potravin. Na vině je podle něj zboží z dovozu. „Já nejsem proti tomu, aby se něco dováželo, ale ať se dovážejí věci, které se tady nevyrábějí,“ prohlašuje Toman. Chce proto zároveň regulovat slevové akce supermarketů.

Podobně uvažoval už Tomanův předchůdce Jiří Milek. Před několika měsíci se při setkání se zástupci Hospodářské komory pouštěl do úvah, „proč by se měly v Česku prodávat rakouské jogurty, když je vyrábíme u nás“.

Zní to dnes nepatřičně? Některým nostalgikům možná ne. Mnohým uším mohou znít hezky slova, jak ochránit domácí výrobce proti „nekalé“ zahraniční konkurenci. Co by to však znamenalo v praxi? Zatrhl by Toman dovoz zahraničních mléčných či masných výrobků, mnohdy kvalitnějších než produkty domácího velkoprůmyslu?

Babišovský marketing

Ve skutečnosti se jedná o laciný „babišovský“ marketing. V praxi je cesta kvót, zákazů dovozu a podobných regulací cestou do pekel, která by se obrátila proti českým výrobcům a zákazníkům. Takové kroky by znamenaly porušení pravidel jednotného evropského trhu a přinesly by tvrdé protireakce.

V současné době produkce řady zemědělských a potravinářských komodit naopak přesahuje sto procent domácí spotřeby a výrobci jsou do značné míry závislí na exportu. Například téměř čtvrtinu produkce mléka vyvážejí do Německa. Jak by asi v případě roztočené spirály regulací dopadla obchodní válka se sousedy a kdo by na ni nejvíce doplatil?

[ctete postid=“210924″ title=“Zeman nechtěl vystoupit s normalizačními komunisty. Jednoho jmenoval premiérem“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/08/Zeman-a-Toman-385×230.jpeg“ excerpt=“Ostudné ignorování padesátého výročí invaze „bratrských“ vojsk vysvětlil prezident “ permalink=“http://forum24.cz/zeman-nechtel-vystoupit-s-normalizacnimi-komunisty-jednoho-jmenoval-premierem/“]210924[/ctete]

„Ohánění se potravinovou soběstačností je kromě obrovského populismu i snahou o porušení základního principu, na kterém stojí Evropská unie – totiž principu volného pohybu zboží. A není těžké si odvodit, jaké tuzemské firmy by místo po těch zahraničních obsadily. Pod clonou konání líbivého dobra pro českého spotřebitele tak jde pouze o snahu obřích potravinářských kolosů o větší podíl na našem trhu,“ říká k těmto snahám předseda Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík.

Jediným výsledkem tohoto lobbingu za domácí potraviny by byl horší výběr zboží a vyšší ceny pro zákazníka, ale zároveň větší tržby pro domácí potravinářské a zemědělské molochy. To už Babiš s Tomanem zatajují, hájí především vlastní zájmy.

Kvalitní farmářské potraviny

To však neznamená, že by český zákazník neměl dávat přednost kvalitním domácím potravinám. „Roste počet lidí, kteří vyhledávají farmářské trhy a specializované farmářské prodejny. Stále více je také těch zákazníků, kteří požadují potraviny v biokvalitě nebo s ochrannými známkami původu. V neposlední řadě se zvyšuje i počet těch, kteří nakupují u svého sedláka přímo ,ze dvora‘,“ dodává Stehlík.

Jakékoli státní regulace se obrátí proti zákazníkům. Ti si cestu ke kvalitnějším potravinám najdou. U jiných zase rozhoduje cena a zahraniční dovoz je skutečně často levnější. Mnozí ze zákazníků produkty Agrofertu cíleně bojkotují, a teď by tato velkoprodukce, dotovaná stamilionovými částkami z kapes daňových poplatníků, měla dostat další výhody?