Andrej Babiš (ANO) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Premiér Babiš se vyjádřil k nálezu Ústavního soudu, který odmítl návrhy na zrušení novely zákona o střetu zájmů zvané „lex Babiš“. Sice ho respektuje, ale cítí křivdu a považuje ho za absurdní. Je přesvědčený, že i tímto rozhodnutím pokračuje nátlak s cílem vyštvat ho z politiky.
Prezident Zeman a skupina poslanců většinou klubu ANO neuspěla s návrhem na zrušení novely zákona upravujícího střet zájmů veřejných funkcionářů. Ústavní soudci jejich námitky odmítli jako liché. Stalo se po třech letech od podání stížnosti, v jejichž průběhu prezident netrpělivě urgoval konečné rozhodnutí. Teď ho má, a osobně se nevyjadřuje.
Absurdní rozhodnutí
Andrej Babiš komentoval nález Ústavního soudu v rozhovoru pro deník Právo (22. 2. 2020). Je zjevné, že verdikt přijal se značnou nelibostí. Nehraje mu do not ani v souvislosti s probíhajícím řízením kolem evropských auditů, které podle dosud známých informací dospěly k závěru, že se nachází v konfliktu zájmů. Ústavní soud mu teď jen přitížil.
„Rozhodnutí samozřejmě respektuji, ale to nic nemění na tom, že ho považuji za absurdní, že Ústavní soud rozhodl proti mně, a že jsem stále přesvědčen, že zákon o střetu zájmů byl přijat výslovně kvůli mně,“ reagoval premiér na dotaz, zda má i Ústavní soud snahu vystrnadit ho z politiky, jak stále argumentuje.
Ústavní soud však tuto námitku ve svém nálezu odmítl, jelikož zákon o střetu zájmů se týká podstatně širšího okruhu veřejných funkcionářů. Navíc vychází z podobných zahraničních úprav, zejména z rakouského práva. V případě vládních činitelů je požadavek limitovat pravidla jejich konání, tak aby nedocházelo ke kolizi osobních zájmů a veřejného zájmu, ještě silnější a oprávněnější.
Neexistuje nezávislá kontrola
Babišovi advokáti místy používají komickou argumentaci, odtrženou od reality. Nelze si prý představit, jak by někteří veřejní funkcionáři mohli v konkrétních případech zneužít svou moc k osobnímu prospěchu. Důvodem je podle nich existence důkladných kontrolních mechanismů.
Ústavní soud jejich tvrzení rozporoval poukázáním na praxi, že v případě veřejných zakázek či přidělování dotací sebelepší úprava nezaručí, že nedojde k žádnému protiprávnímu jednání, kdy je uplatněn osobní ekonomický zájem nad zájmem veřejným.
Tím spíše, pokud státní aparát a kontrolu čerpání dotací ovládají členové hnutí ANO fungujícího na bázi sekty a bezvýhradně podléhající vůli svého guru. V takovém případě nelze o „důkladných kontrolních mechanismech“ vůbec hovořit a podobná argumentace je z kategorie „to si z nás opravdu dělají srandu“.
Naplno se tento demokratický deficit, umocňující problém konfliktu zájmů premiéra Babiše, projevuje semknutím řad ve sporu českých úřadů s evropskými auditory. Toto řízení probíhá netransparentně zcela mimo veřejnou kontrolu, kterou by mohla zajistit senátní komise pracující v důvěrném režimu.
Babiš a jeho tým ovšem o nezávislou kontrolu nestojí a podávají jen pečlivě selektované informace, které jim vyhovují. Názorně tím prokazují, že zákonná úprava střetu zájmů byla zcela namístě. Otázkou do budoucna je jen její vymahatelnost, případně zpřísnění v souladu s nedávno schválenými tvrdšími evropskými nařízeními.
Chtějí mě vyštvat z politiky
Nepatřičně působí i další Babišův povzdech. „Snaha vyštvat úspěšné podnikatele z politiky je po celé Evropě. Možná právě proto, že to jsou lidé, kteří nechodí do politiky zbohatnout, protože už zajištění jsou, a proto, že řada z nich má lepší výsledky než lidé, kteří v politice jsou desítky let,“ prohlašuje.
Neexistuje zákonné právo, tím spíše miliardářů, na nenárokové dotace a veřejné zakázky z kapes daňových poplatníků. Drtivá většina zejména malých podnikatelů se musí obejít bez dotací a další finanční podpory státu. Často tvrdě bojují o přežití v konkurenci s obřími molochy, které mají možnost dosáhnout na stovky milionů až miliardy korun z veřejných prostředků. Za cenu pokřivování trhu a zvýhodňování malého procenta firem.
Proto je téměř neuvěřitelné, jak ve svém podání Ústavnímu soudu argumentují vyslanci Agrofertu. Zákon podle nich znevýhodňuje některé lidi při výkonu veřejné funkce na základě jejich majetku. Bez zásadní újmy prý mohou tyto funkce zastávat jen nemajetní.
Neexistující nároky
Nejde jen o to, že do vstupu Andreje Babiše do vlády nebylo myslitelné, aby ministři vlastnili firmy čerpající dotace a veřejné zakázky, nebo média. Podle Ústavního soudu navíc žádné podmínky v tomto smyslu právní řád neobsahuje. Spíše překvapuje neomalenost, s jakou Babišovi lidé nárokují práva, která nikdo před ním neměl a nikoho by nenapadlo je vyžadovat.
Babiš se v rozhovoru brání, že něco jako prosazování jeho privátních zájmů neexistuje. Naopak si stěžuje, že se octl pod tlakem systému budovaného desítky let. „Ti lidé se dobře navzájem znají a jsou naštvaní na mě, protože jsem jejich zkorumpovaný systém naboural. Mám jasné výsledky, což těm neschopným leží v žaludku.“
Tuto obhajobu používá premiér v situaci, kdy je stále trestně stíhaný kvůli podvodu, v resortech řízených jeho lidmi se množí skandály s předraženými zakázkami, vyplouvá jedna korupční kauza ANO za druhou a další členové vlády prokazují neschopnost řídit stát.
Ovládnutí státu
A to si ještě premiér stěžuje na úředníky, kteří přímo nepodléhají jeho vlivu, že házejí jeho vizionářské snaze budovat lepší zítřky klacky pod nohy. „V resortech a institucích sedí desítky let někteří úředníci, kteří rozhodně nejsou žádní Babišovi fanoušci. Oni jsou také součástí toho systému, protože je tam tradiční politici dosadili,“ konspiruje.
Stále nepochopil, že stát nelze řídit jako firmu se zaměstnanci závislými na jeho libovůli. Proto se nikdy nesmíří ani s dalším závěrem Ústavního soudu, že „v demokratickém právním státě nejsou volby o ovládnutí státu za účelem využití či dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů jejich vítězem, ale o získání důvěry voličů“.
Šéf ANO uvažuje jinak. Potřebuje ovládnout stát, aby získal páky nad veřejnými penězovody pro rozdělování peněz svým voličským skupinám, ale aby mohl zároveň kontrolovat i vlastní byznysové zájmy. Ústavní soud vyslal Babišovi jasný signál, že tudy cesta nevede. Jeho ukřivděné reakce však nesvědčí o tom, že si to uvědomuje.
