Andrej Babiš přemýšlí o tom, proč ho lidé nesnášejí. Nechápou, že pracuje i pro ně, a jsou prý vděčni za každou pomluvu, aby mohl skončit v politice. Dříve by ovšem člověk s desetinou jeho problémů odešel už dávno. Mnoha lidem také vadí vylhaný marketing a výjimkou není jeho poslední hlášení voličům.
„Čau lidi, pamatujete si mě ještě? Nějakej Babiš. Teď se o mně moc nepsalo, tak kdybyste nevěděli, vypadám nějak takhle. Sedím tu, dal jsem svařáka. Přemýšlím si. Zkoušeli jste se někdy vžít do lidí, kteří mě fakt, ale fakt nesnáší? Někteří z nich dokonce chtějí, abych zemřel,“ zahájil šéf ANO pravidelné hlášení voličům na svém facebookovém profilu.
Samotný úvod dával tušit, že sáhodlouhá promluva bude i na Babišovy poměry nestandardní. Má za sebou totiž perný týden, jeden z nejtěžších v politické kariéře. Z Bruselu dorazila finální verze auditu, která potvrdila kolizi jeho střetu zájmů s evropským i domácím právem. To může mít nedozírné následky pro byznys Agrofertu. Nejvyšší žalobce Pavel Zeman mu obnovil trestní stíhání a stále existuje šance, že se kauza Čapí hnízdo dostane k soudu.
Šéf ANO na tyto události reagoval po svém. Hysterickým útokem na všechny, kdo volí někoho jiného, házejí mu údajně klacky pod nohy a „zoufale se na něj snaží něco vyškrábnout“. Množství navršených mýtů a lží přesáhlo obvyklou normu, uveďme na pravou míru ty nejkřiklavější.
Mýtus první: „Nenávidí nás všichni ti političtí podnikatelé, kteří kvůli našemu protikorupčnímu hnutí přišli o státní zakázky, nebo ti, kteří šidili na daních, a kvůli nám je museli začít platit.“
Historicky největším polistopadovým politickým podnikatelem je bezkonkurenčně Andrej Babiš. Jeho impérium je do značné míry závislé na miliardových dotacích, veřejných zakázkách a investičních pobídkách a v nebývalém rozsahu prorostlo do státních struktur. Dnes mu hrozí, že o tyto prebendy přijde, jelikož je čerpal v rozporu se zákonem.
V podezření, že šidily stát, jsou desítky firem Agrofertu, které u Farmy Čapí hnízdo objednávaly nerealizovatelnou reklamu za 272 milionů korun. 36 milionů korun za reklamní práce některé firmy fakturovaly ještě před dokončením areálu. Holding tak ušetřil 50 milionů korun a policie vyšetřuje, zda nešlo o daňový únik.
Mýtus druhý: „Není moje chyba, že strany, které tito lidé volí, nedokážou uspět ve volbách. A když navrhnou něco rozumného, je to často okopírované od našeho hnutí, a to ještě s několikaletým zpožděním.“
Ani největší populista se nezavděčí všem a s opoziční kritikou musí počítat. Babišovým oponentům vadí jeho pochybná minulost, oligarchický střet zájmů, spojenectví s prezidentem inklinujícím k autoritářským režimům nebo třeba závislost jeho vlády na komunistech.
Hovořit o kopírování programu je v případě šéfa bezideového hnutí ANO chucpe. Jestli někdo vykrádá programy ostatních stran zleva doprava, je to právě amébní Andrej Babiš, a provádí to v přímém přenosu i koaličním partnerům ve vládě.
Mýtus třetí: „Zvyšujeme platy, zvedáme životní úroveň, modernizujeme naši zemi. Opoziční strany 25 let předtím rozvracely hospodářství a způsobily škody za tisíce miliard.“
Poslední dvě vlády s účastí ANO hlavně těžily z aktivity podnikatelského sektoru, navzdory rostoucí státní represi a byrokracii. Dnes ekonomika zpomaluje, což se nedá říci o rozhazovačném apetitu Babišovy vlády, nebezpečně zvyšujícím výdaje státu. Rozpustila více než 100 miliard korun rezerv, ruší potřebné reformy a v hazardování s budoucností si počíná ještě bezskrupulózněji než Sobotkův kabinet.
Údajné škody za tisíce miliard jsou jen virtuální realitou. Pronáší ji majitel holdingu, který těžil z privatizace státních podniků, čelil podezření z jejich tunelování a často se přitom pohyboval přinejmenším na hraně zákona.
Mýtus čtvrtý: „StB. 38 let stará věc. Vyhrál jsem už 3x soud o to, že jsem neoprávněně vedený jako její spolupracovník. Proto se soudím a ani jeden z těch soudů jsem neprohrál.“
Po osmi letech soudních sporů na nejrůznějších úrovních je Andrej Babiš stále evidovaný jako agent Státní bezpečnosti s krycím jménem Bureš a nemá čisté lustrační osvědčení. Podle dochovaných záznamů je vedený minimálně ve dvanácti svazcích a předal patnáct udání. Pravděpodobnost jejich falšování se blíží nule.
Babiš nemluví pravdu, když tvrdí, že žádný soud neprohrál. Bratislavský Ústavní soud zrušil rozhodnutí nižších soudů, která díky svědectví řídících důstojníků StB dopadla v jeho prospěch. Neuspěl ani u Evropského soudu pro lidská práva, ale soudit se chce klidně do konce života.
Mýtus pátý: „Čapí hnízdo. Nejdřív obvinili 11 lidí, pak 7, teď už jen 2. Věřím, že v dalším kole to bude už nula. Nejhorší je, že moji oponenti jsou tak odporní, že napadají moji rodinu. Manželku i děti. Je to hnus.“
V kauze Čapí hnízdo Babišovi pomohli státní zástupci. Policie a nezávislý evropský úřad OLAF dospěli k závěru, že v této kauze byl spáchán dotační podvod, a shromáždili dostatek důkazů, které měl posoudit soud. Státní zástupci jsou po čtyřech letech vyšetřování jiného názoru, ale případ ještě nekončí.
Babiš si stěžuje, že oponenti údajně zatahují do kauzy jeho rodinu. Do této neprůhledné transakce se skrytými akciemi a účelovým vyvedením malé firmy z holdingu je zatáhl on sám, a ještě to veřejně přiznal.
Mýtus šestý: „Lex Babiš. Tohle je asi nejtěžší kalibr. Firmy jsem se vzdal. Dodržel jsem zákon, který proti mně napsaly tradiční, demokratické strany. I když o něm renomovaní právníci prohlásili, že je protiústavní a v rozporu s evropským právem. Nemám na tu firmu prostě žádný vliv.“
Je vedlejší, co si myslí Andrej Babiš a jeho právníci. Nezávislí auditoři Evropské komise dospěli k závěru, že je premiér i po převodu skupiny Agrofert do svěřenského fondu konečným příjemcem výhod, a podle evropského i tuzemského práva tudíž konflikt zájmů stále trvá. Netýká se jen přímého vlastnictví, ale i případů, kdy jsou vlastníky členové rodiny a další blízké osoby.
Mýtus sedmý: „Ale ani to nebrání mým protivníkům a médiím dnes a denně nepravdivě a zkresleně informovat o celém auditu a lhát, že se budou vracet peníze. Takže znovu pro ty méně chápavé: Česká republika nebude vracet nic.“
Pro poskytnutí dotace z evropských fondů musí existovat právní základ a ten stanovuje evropské právo. Pokud kontrolní orgány EU dospějí k názoru, že dotace byly vyplaceny nezákonně, musí být v plném rozsahu vráceny. Fakticky se to provede tak, že tyto dotace bude muset proplatit Česká republika ze svých zdrojů, a poté je povinna vymáhat je po Agrofertu.
Mýtus osmý: „Česká republika prý musí ve všem Evropskou unii poslouchat a evropské právo je nadřazené českému. Není to pravda! Jsme svrchovaná země. Není možné, aby Brusel vykládal české zákony, na to tu máme české soudy.“
Buď se jedná o elementární neznalost, nebo o další účelovou dezinformaci. Auditoři vycházejí z definice střetu zájmů obsažené v evropské legislativě, jelikož se jedná o peníze evropských daňových poplatníků. Evropské právo je tudíž v tomto případě nadřazené nad českým právem a Babišovy vývody jsou opět zcela liché.
Mýtus devátý: „Já osobně respektuji důvěrnost auditu. Stejně tak i paní ministryně Klára Dostálová a odborný tým, který se na procesu podílí.“
Zároveň však platí, že česká ministerstva nechtějí poskytnout žádné podklady ani senátní komisi, která vznikla kvůli nezávislé kontrole. Evropská komise přitom jasně připustila, že pokud bude projednávání příslušných dokumentů probíhat v důvěrném režimu, což senátní komise může, nic jejich vydání nebrání. Tajnůstkářství vlády jen zvyšuje podezření, že jsou české úřady manipulovány ve prospěch jedné zájmové skupiny.
Mýtus desátý: „Největší lží je to, že auditorská zpráva o střetu zájmů znamená nějaké konečné rozhodnutí Evropské komise. EU poslala interní předběžné konstatování a Česká republika může dát stanovisko, pak teprve bude závěr procesu. I potom ale bude mít naše země možnost se bránit soudně.“
Závěry auditu jsou konečné, nejde o interní předběžné konstatování. Na základním závěru, že se premiér nachází ve střetu zájmů, a pokud s tím nic neudělá, hrozí státu až miliardové škody, se nic nemění. Licitovat se může o výši korekcí za jednotlivé sporné projekty, ale to je na celé věci vedlejší.
Premiér Babiš opět fabuluje, pokud tvrdí, že státu nevznikne žádná škoda, vyřeší to nějaký soud (nevyřeší) a vlastně se nic neděje. Pokud rozjímá nad tím, proč ho někteří lidé nesnášejí, měl by se například zamyslet nad tím, proč píše takové traktáty. Ne každý takovým mýtům a lžím uvěří. Zdaleka to není poprvé, tak ať se potom nediví.