KOMENTÁŘ / Stačilo jen pár dní nového roku, aby vládní pětikoalice ukázala, že každá jednota má svou mez, a ti menší, tedy Piráti, hnutí STAN a KDU-ČSL, se začali verbálně vymezovat vůči vládě, kde jako by zázrakem najednou zbyla jen ODS a premiér Petr Fiala. A stačilo pár hodin, aby vládní odboj narazil na tragédii povolebního plánu „B“. To, co politici hnutí ANO předvádějí v poslanecké sněmovně a na sociálních sítích, znamená jediné. I kdyby Fiala neměl svého Andreje Babiše, stejně by si ho musel vymyslet.
Výstraha první: číslovka 300. Přesně tolik varovných hlasů na pirátském kongresu získala proti Ivanu Bartošovi kandidátka, která hlásala, že by do současného vládního kabinetu nevstoupila. Aby toho nebylo dost, delegáti obklopili staronového šéfa strany čtyřmi ženami – místopředsedkyněmi se silně konfrontačním naladěním vůči vládnímu kabinetu a jeho akceschopností něco smysluplného do konce funkčního období prosadit. Ivan Bartoš jasně pochopil, že čím více se bude tematicky a politicky vyhraňovat vůči narativu všeobjímající vládní a koaliční jednoty, tím větší klid a politickou budoucnost v Pirátské straně bude mít.
KDU-ČSL ztrácí sílu, premiér spojence
Výstraha druhá: kauza Jurečka. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka přestal být politickým bonusem KDU-ČSL a část této standardní politické strany s dvacetitisícovou členskou základnou se ho chce zbavit jako železné koule na noze. Jurečka byl společně s Petrem Fialou a Markétou Pekarovou Adamovou jednou z trojice tváří volební koalice SPOLU, dnes už je ale vše jinak. Preference KDU-ČSL se potácejí na mimoparlamentní úrovni dvou až tří procent a snaha o případný politický konec Jurečky znamená také jeho odchod z vlády i z čela lidové strany. Premiér Fiala by tak ztratil silného spojence ve vládě i koalici, KDU-ČSL však přirozeně – zejména po trapné a nedůstojné kauze večírku na ministerstvu – cítí, že víc už politicky ztratit nemůže. Na rozdíl od samotného Jurečky a také premiéra Fialy.
Rakušan hledal východisko, našel video
Výstraha třetí: video. Další ministr a předseda vládního hnutí STAN Vít Rakušan čelí nejzapeklitější situaci. Bývalá naděje všech snílků o nepolitické politice v politice – tedy hnutí regionálních politiků, které si kromě kauzy Dozimetr nemáte s čím programově spojit – a sláva schopného a sympatického diskutéra Rakušana začala uvadat přímo úměrně s jeho působením na resortu vnitra. Na rozdíl od KDU-ČSL se nebude moci opřít o volební koalici SPOLU, Piráti si už žádné harakiri s preferenčními hlasy nemají ambici zopakovat a Rakušan hledá východisko z politické, programové a personální nouze. Ministr vnitra tak bohužel našel pouze sám sebe a někdo velice zlomyslný mu k tomu propůjčil ještě videokameru. Výsledek už známe všichni. Teď je už každému lautr jedno, jestli si Rakušan míní kriticky promluvit s Fialou.
Povolební plán „B“ neexistuje
Plán „B“ neexistuje. V normální zemi by se takové situaci začalo říkat vládní krize, nebo alespoň země, která symptomy krize vládnutí vykazuje. To však neplatí pro Českou republiku, protože jakákoliv protivládní rebelie ve vládní koalici narazí na limity alternativního vládnutí.
V opozici sedí jen antisystémový extremista Tomio Okamura a jeho firma s registrovanou ochrannou známkou SPD a širokospektrální populistické hnutí ANO, jež stojí a padá na osobě svého majitele a průzkumech veřejného mínění. Jeho multifunkční místopředseda Karel Havlíček nadává Čechům v zahraničí, že nemají vztah k rodné vlasti, vždy noblesní a upravená „selfie“ místopředsedkyně Alena Schillerová sprostě uráží jinou ženu ve vysoké politice a volá spolu s ostatními darebáckými politiky po míru na Ukrajině bez zbraní. Majitel hnutí a předseda v jednom Andrej Babiš nadává veřejně dle potřeby všem, terče a důvody se divoce mění, míra hrubosti a nenávisti zůstává stejná.
Nejdůležitější signál pro Fialu
Babiš je predátor, v podnikání i v politice. Bývalí a budoucí koaliční partneři neexistují, okousané zbytky mimoparlamentních sociálních demokratů a komunistů by o tom mohly vyprávět dlouhé hodiny. Naštěstí však Babiš není schopen koaliční spolupráce ani partnerského vztahu, což je nejdůležitější a jedinečná politická deviza premiéra Fialy a stávající vládní koalice. Babiš a jeho hnutí ANO jsou silní v průzkumech veřejného mínění, ale jsou zoufale sami a na vládnutí to zdaleka nestačí. To je důležitá zpráva pro Bartoše, Rakušana, případného nového „Jurečku“ a ten nejdůležitější signál pro premiéra Fialu. Kdyby totiž Babiše v opozici neměl, musel by si ho prostě vymyslet.