Když básník Jan Zahradníček seděl už asi osmým rokem v komunistickém kriminále, napsal v jedné básni láskyplný povzdech, že žijeme „v té zemi rybářů a zahradníků“. Většinu rybářů a zahradníků ten zločinný režim nechal žít, zatímco básníci, pokud nepěli ódy na Stalina, Rudou armádu či dělnickou třídu, končili v dolech, továrnách a kriminálech.
Dnešní režim zdravotní diktatury Andreje Babiše zatím neposílá básníky na stavby inteligence, ale vykazuje podobnou afinitu k těm početným vrstvám obyvatelstva, které se dokáží uzavřít do světa svých drobných radostí a nechají vládu vládnout. Pověstné premiérovo týdenní hlášení na Facebooku „Čau lidi“ je dnes vedle MF DNES klíčovým orgánem vládní propagandy, která se snaží sjednotit co nejvíce voličů na principu uvědomělé malosti, buranství a primitivismu.
Tato ideologie uvědomělé malosti se přímo promítá do vládní strategie. Když chce Babiš trochu uvolnit šrouby, které utáhl pod dojmem ohrožení, tak si vybere přesně taková zařízení, jež odpovídají konceptu společnosti, která se skládá ze zahradníků, rybářů, chalupářů a kutilů. Babiš nechal otevřít hobbymarkety, do nichž spadají i velkokapacitní obchody typu Hornbach, Obi a Baumax. Ty přitom přesně odpovídají popisovaným místům s vysokým stupněm rizika, mají složitou vzduchotechniku, chodí do nich masy lidí a podle toho ve čtvrtek vypadala i jejich narvaná parkoviště.
Babiš přitom nenechal otevřít ani malá knihkupectví či antikvariáty, kde by lidé mohli být i o samotě. A proč třeba nemohou ještě prodávat drobné butiky nebo prodejní galerie? Zdá se, že se jejich zákazníci nevejdou do preferované společenské vrstvy, nevykazují projevy uvědomělé malosti a hlavně nevolí v takové míře Babišovo hnutí ANO. Domácí kutilové a zahrádkáři mají podle vlády přednost před ostatními. Když člověk není právě v roli kutila či zahrádkáře, ale třeba studenta či vědce, který potřebuje knihy, tak má smůlu. Podle epidemiologů patří velká nákupní centra k nejrizikovějším zařízením. Jsou mnohem rizikovější než drobné obchody.
Sázka na mentální malost a stádnost je jádrem komunikační strategie Andreje Babiše. Ukázkovým příkladem byl jeho velikonoční televizní projev.
„Vážení spoluobčané,
je Zelený čtvrtek. Jsou Velikonoce. Svátky, které všichni milujeme.
Pletení pomlázky, barvení vajíček, návštěvy u rodiny, blízkých, kamarádů. Hodně jídla, pití, a hlavně s pomlázkou vyšlehat holky! Aby nám neuschly! A pořádně to zapít. Tak, jak to má být.“
Je v tom extrakt vládní ideologie, která vidí celou společnost jako soubor lidí, kteří mají rádi hodně jídla a pití. Muži s pomlázkou vyšlehají holky, aby nám neuschly, pak to zapijou, a tak to má být. A pro ně je právě potřeba otevřít Hornbach.
Tím není ani trochu myšleno, že je něco špatného na rybaření, kutilství a zahradničení. A ani není nic špatného na Hornbachu, Obi a Baumaxu. Jenom se nesmíme nechat znovu slisovat do jednolité masy pracujících a zaměstnanců továren předsedy vlády, kteří práci pro šéfa umí pořádně zapít.
Není to žádná náhoda, že Babišova vláda preferuje uvědomělou malost mužů, kteří mlčí a kutí, a žen, které mlčí a šijí roušky. Živnostníci a podnikatelé, kteří svoji kreativitu a talent umí přetavit do ekonomické i občanské samostatnosti, nespadají mezi preferované skupiny obyvatelstva. Jsou pro Babiše a priori podezřelí, a proto je vláda zatížila elektronickou evidencí tržeb a kontrolními hlášeními.
Je to vláda pro kutily a zahrádkáře, kteří kutí a zahradničí bez nároku na občanské sebevědomí. A premiér je jejich táta, co se o ně stará. My, kteří jeho starost nepotřebujeme, jsme v jeho světě poněkud navíc. Včetně kutilů a zahrádkářů s vlastním a samostatným kritickým myšlením.
A upřímně řečeno, on je v našem světě také poněkud navíc.
