Je zcela zbytečné psát rozmělňující komentáře, stačí uvést fakta. Tedy střízlivý pohled na současnou situaci především pro ty, kteří je už pozapomněli, nebo pro ty, kteří by v důsledku politického pragmatismu rádi „přimhouřili oko“.
– Andrej Babiš byl před rokem 1989 členem Komunistické strany Československa. Protože do ní vstoupil v období normalizace (v roce 1980), je téměř jisté, že tak učinil z důvodů kariérního postupu, a zvláště kvůli možnosti cestovat do zahraničí. Bez ohledu na to, co KSČ představovala, jaká měla ideová východiska a politickou praxi. Andrej Babiš se také prozatím neočistil z podezření ze spolupráce s StB.
– Andrej Babiš se mnohokrát vymezil proti polistopadovému režimu a označil ho za nepřijatelný. V tomto režimu se jemu samotnému podařilo stát se úspěšným podnikatelem a zbohatnout. V jeho kritice vývoje po roce 1989 je tedy možné vidět rozpor, který prozrazuje jak jeho intelektuální slabiny, tak zcela účelové zacházení s fakty (takzvanou účelovku v tomto smyslu sehrál pouze sám na sebe).
– Andrej Babiš je propagátorem názoru, že stát je možné „řídit jako firmu“. Tato koncepce prozrazuje nevzdělanost, neboť každý student prvního ročníku vysoké školy humanitního směru by zřejmě dokázal vysvětlit alespoň některá specifika a složitost fungování státu na rozdíl od jiných institucí. Prozrazuje ale také reálné nebezpečí, kterému je zapotřebí čelit – tento redukcionismus znamená oslabení chápání parlamentní demokracie a jejího poměrně složitého systému vah.
– Andrej Babiš je reprezentant „podnikatelské“ politiky. Cílem je získání moci bez ohledu na rozdělení dílčích mocí ve společnosti (výkonná moc a moc mediální) a bez respektu k oddělení hospodářských a politických zájmů. Taková politika ve své podstatě představuje velké nebezpečí netransparentnosti a korupčnosti, která přeje především velkým hospodářským hráčům, nikoli malým a středním podnikatelům.
– Andrej Babiš svými politickými a hospodářskými důrazy připomíná fašistické hnutí v Itálii v době jeho zrodu. Podobnosti jsou zřejmé: odmítání minulosti, kritika demokratického systému, ovládnutí venkova (Agrofert), fluidní program i jistá „charizmatičnost“, na níž Babiš chytře postavil své rozsáhlé mediální kampaně. Podobnost neznamená totožnost, nicméně podobností je bohužel až nebezpečně mnoho.
– Andrej Babiš je trestně stíhán v souvislosti s podezřením z trestných činů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů Evropské unie (Čapí hnízdo). Tato kauza zatím nebyla uspokojivě vysvětlena – i díky hrám A. Babiše a jeho kolegů s poslaneckou imunitou. Podezření ovšem trvá a likviduje důvěryhodnost jak Babiše samotného, tak jeho politického hnutí a všech jeho aktivit.
– Andrej Babiš představuje „populistickou“ politiku v tom smyslu, že nedisponuje ani přesně definovatelnou politickou ideologií, ani vymezitelným voličským potenciálem. Jeho politika je zcela pragmatická, ideově neuchopitelná, prakticky opřená pouze o sporná opatření ekonomické povahy, která nezohledňují jiné společenské faktory (EET a kontrolní hlášení). Na rozdíl od jiných středoevropských (polských, maďarských) politiků, kteří jsou z populismu obviňováni, není jeho politika opřena ani o přesné nahlížení problémů Evropské unie, ani o důsledné zdůrazňování státní suverenity.
– Andrej Babiš již svými prvními kroky po vítězství v parlamentních volbách ukázal, že jeho cílem je ovládnutí státu bez respektování základních zvykových demokratických pravidel. Z jeho jednání je více než zřejmé, že se nechce učit nic nového. Jeho záměr zůstává stále stejný: Učinit z České republiky svůj soukromý podnik, z nějž by měl prospěch zejména on. Tomuto cíli má sloužit i celé jeho nesystémové hnutí ANO.
A tohoto člověka má prezident Miloš Zeman za několik dnů jmenovat premiérem České republiky, aby určoval její směřování v poměrně obtížných politických časech. Mohlo by to být považováno za dobrý vtip, pokud by to nebyla smutná pravda. Pravda, s níž je nemožné se smířit.
