Trestní stíhaní Andreje Babiše patří mezi témata číslo jedna v celé republice i za hranicemi. Ti, kteří sledují jeho byznysovou kariéru dlouhodobě, však peripetiemi premiéra v demisi nejsou natolik překvapení. Byznys oligarchu dotlačil na šikmou plochu už několikrát.
„Tri dni ma naháňali, aj tak ma nedostali.“ Tato slova slovenské lidové písně se hodí na popsání právního kličkování podnikatelské kariéry Andreje Babiše. Jeho byznysové postupy jsou v celém regionu známé jako postupy nekompromisního manipulativního podnikavce, který se nebojí zašpinit si ruce.
Jen málo dalších velkopodnikatelů má tolik sporů s bývalými partnery. Může za to agresivní akviziční politika premiérova impéria, která nikdy nehleděla na dodržování podnikatelské morálky a někdy přimhouřila oči i před legislativními mantinely.
Vyšetřovatelé klepali na dveře podniku Andreje Babiše ještě dávno předtím než se po farmě Čapí hnízdo prošla první dotovaná koza. Pokud nepočítáme změny v Agrofertu, kvůli kterým ho bývalý hlavní akcionář – slovenský státní Petrimex podezíral z falšování úředních dokumentů, můžeme za nejvážnější právní problémy Babiše a spol. z počátku devadesátých let považovat okolnosti převzetí Severočeských chemických závodů Secheza, které dnes známe pod názvem Lovochemie.
Pro Babišovou síť firem šlo o zcela zásadní podnik. Továrna vyráběla suroviny potřebné pro ty nejdůležitější produkty agrochemie. Jako člen vedení státního Petrimexu Babiš do firmy pronikl ještě před reálným tržním soubojem o závod. V představenstvu dnešní Lovochemie byl zastoupen jako statutární orgán od její změny v akciovou společnost, která proběhla v roce 1993.
Už tehdy Babiš sháněl peníze na ovládnutí podniku. Podařilo se mu údajně získat úvěr 350 milionů korun od Komerční banky. Díky této sumě měl být dostatečně důvěryhodným zájemcem o společnost v soutěži, kterou vypsal Fond národního majetku. O to nepříjemnější byla porážka, kterou Andreji Babišovi uštědřila v roce 1995 společnost Proferta. Ta byla za podnik ochotna nabídnout přes půl miliardy korun.
Za Profertou stály podniky Chemapol a Agrobanka. Šlo o outsidery soutěže, a tak Andreje Babiše trápilo, že hodnotnou továrnu ovládli z jeho pohledu amatéři. Ti však překvapivě nastoupili dobře, rozvinuli obchodní kontrakty a slíbili do nových technologií investovat zhruba čtyři miliardy korun.
Ještě důležitější než Babišův pocit o neschopnosti protivníka ovšem byla vlastnická struktura, kterou za sebou Proferta schovávala. Většinovým akcionářem byly Hospodářské služby, kterých majoritní balík řídil Pavel Švarc.
Podnikatel, který krátce pronikl také do českého fotbalu, bojoval o nadřazenost v podniku Agropol. Byl tedy jedním z prvních a hlavních soků Andreje Babiše. Mezi soky možná připočítat také sociálního demokrata Miroslava Janstu. Podnikatel a lobbista, který v letech 1995 až 1997 šéfoval dozorčí radě Hospodářských služeb, je dnes známý jako člověk, který z pozadí ovlivňuje sportovní byznys.
I když se mohlo zdát, že je vymalováno, Andrej Babiš boj o Lovochemii nevzdal ani po neúspěchu v soutěži Fondu národního majetku. K novému ataku využil společnost Agrobohemie. Přes ní ovládl ne přímo Lovochemii, ale samotnou Profertu, která se stála vítězem předešlé bitvy o lukrativní výrobnu.
Společnost Proferta naplňovala investiční sliby, jak se v době privatizace zavázala. Problém však vznikl na straně kapitálu. Přišly první zpožděné splátky úvěru a také příležitost Babiše.
Začátkem roku 1997 se Proferta transformovala na akciovou společnost, ve které byl najednou Andrej Babiš předsedou představenstva. Ze nespecifikovaných okolností získala Babišova Agrobohemie v rámci obchodu také menšinový podíl v Lovochemii. Začátkem roku 1998 začali Lovochemii ozdravovat noví zástupci dozorčí rady a představenstva. Šlo o lidi blízké Andreji Babišovi.
V květnu 1998 pak vedení Lovochemie domluvilo oživující půjčku na rozvoj podniku ve výši 1,3 miliardy korun s Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj. Banka ovšem po podniku jako podmínku půjčky požadovala navýšení základního kapitálu.
Lovochemie díky tomu rozhodla o upsaní akcií v hodnotě 250 milionů korun pro společnost Agrobohemie. Firma tak Lovochemii de facto ovládla, naopak Proferta skončila po pár měsících v likvidaci. Smíšené emoce některých bývalých managerů Proferty a Lovochemie vzbudil fakt, že Andrej Babiš během valné hromady v květnu 1998 působil v pozici předsedy představenstva v Profertě, Agrobohemii i Lovochemii zároveň.
Lovochemii navíc ovládl přes Agrobohemii a Profertu, na kterou byl navázán nesplacený úvěr Investiční a poštovní banky nechal zlikvidovat. Kontroverze vzbudila pozornost policie. Trestní oznámení podal druhý největší akcionář Proferty Bags a banka ČSOB, která převzala úvěr zkrachovalé Investiční a poštovní banky a nelíbilo se jí, že se Proferta podivnou kličkou dluhu zbavila.
Babiše vyšetřovatelé podezírali ze zneužití informací v obchodním styku a porušení práv při správě cizího majetku. Po třech letech od ovládnutí Lovochemie se případ dostal na stůl speciální jednotky pro potírání korupce a hospodářské kriminality. Podezření vyšetřovala také kriminální policie. Opakovaně odkládán případ nakonec převzala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, v té době působící v Litoměřicích.
Mediálně aktivní žalobkyně veřejně slibovala posun v případu a opakovala vážné pochybnosti o postupu Andreje Babiše. Avšak po tom, co ji případ vzali a posunuli na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, vyšetřování utichlo a skončilo bez výsledku.
Ještě vážnějšími byla podezření spojena s pokusem o ovládnutí společnosti Unipetrol. V polských médiích se po roku 2004 začaly objevovat zprávy o tom, že polský moloch PKN Orlen s Agrofertem Andreje Babiše navazoval spolupráci kvůli možnému vlivu Andreje Babiše na vládní představitele, kteří o privatizaci Unipetrolu rozhodovali.
Případ dokonce začala vyšetřovat polská policie. V té době se v polských médiích objevilo svědectví „vysokého polského státního úředníka“, který tvrdil, že během privatizace Unipetrolu padly na úplatky zhruba dvě miliardy korun.
Odpovídat tomu měla i účetní závěrka PKN Orlen. Ta počítala s náklady na privatizaci ve výši 15 miliard korun. Za samotný Unipetrol a s ním spojeny pohledávky přitom PKN Orlen nabídla 13 miliard, 2 miliardy z firemního dokumentu chyběly.
“Vliv Agrofertu musel být obrovský, když dokázal přimět českou vládu k tomu, aby odmítla nabídku, která byla o 40 procent vyšší než nabídka PKN Orlen,“ uváděla zpráva vyšetřovací komise polského parlamentu.
Česká média zas zaměstnala nahrávka skryté kamery, na které byl zachycený rozhovor polského lobbisty Jacka Spyry a tajemníka premiéra Stanislava Grosse (do úřadu nastoupil v roce 2005, v předešlé vládě působil jako ministr vnitra) Zdeňka Doležela, na které si má tajemník poptat při rozhovoru o privatizaci Unipetrolu pětimilionový úplatek. Městský soud v Praze v roce 2008 však Zdeňka Doležela osvobodil s tím, že kromě nahrávky neexistuje žádný důkaz.
Ve vězení nakonec skončil samotný Polák Spyra. A dostal ho tam Andrej Babiš. V roce 2007 Jacek Spyra kontaktoval Andreje Babiše a přesvědčoval ho, že polská prokuratura připravuje jeho trestní stíhání kvůli korupci při privatizaci Unipetrolu. Vyžádal si úplatek deset milionů korun ve dvou splátkách. Za odměnu měl zajistit zastavení polského vyšetřování. Babiš šel na policii a Polák skončil za mřížemi.
Postupně utichlo také vyšetřování polské policie i parlamentních vyšetřovacích komisí. Informace z médií nebyly nikdy vyjasněny. Babiš tvrdil, že celý korupční skandál vymyslela parta lobbistů jako Spyra, kteří chtěli mafiánským způsobem na kriminalizaci privatizace Unipetrolu vydělat. V onom čase navíc bojoval také o vliv ve společnosti Čepro, o které projevovalo zájem také české podsvětí.
Dění v Polsku ovlivnilo také české instituce. Poprask vyvolala utajená schůzka Ivana Langra z ODS s Babišem. Schůzka vzbudila nevůli veřejnosti zejména kvůli faktu, že v té době zástupci za ODS stavěli vyšetřovací sněmovní výbor, který se měl zabývat podivným pokusem Andreje Babiše zprivatizovat státní Unipetrol.
Strana ODS byla po mediích první, která podezírala Andreje Babiše z klientelistických vztahů a korumpování v případě privatizace Unipetrolu vládou na čele s ČSSD.
„Audiatur et altera pars (budiž slyšena i druhá strana). V okamžiku, kdy jsem přesvědčen, že má být zřízena vyšetřovací komise, chtěl jsem znát i názor pana Babiše,“ uvedl důvod schůzky pro deník Právo Ivan Langer. Nedokázal ovšem vysvětlit proč se s podnikatelem v tak ošemetné době setkával sám a potají.
Babiš média ujistil, že do sestavování sněmovní komise ani její vyšetřování nebude nijak zasahovat, tvrdil naopak, že zájem vlády o kauzu vítá.
Další potíže Andreje Babiše datujeme zejména do let po roce 2010. Vrásky na čele mu rýsuje zejména Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF. Kromě kauzy Čapí hnízdo spustil v roce 2016 vyšetřování skrytého lobbingu společnosti Agrofert v případě navýšení dotací čerpaných z Evropské unie. Podle podezření měl Babiš využívat pozici, kterou ve vládě Bohuslava Sobotky měl.
Důkazem měl být dopis místopředsedy představenstva Agrofertu Petra Cingra, který v květnu 2015 napsal náměstkovi ministra průmyslu Tomáši Novotnému. Náměstek měl na starosti čerpání eurodotací v dotačním programu, který se týkal projektů Agrofertu, s celkovým objemem dotací ve výši 120 miliard korun.
V dopise Cingr žádal zvýšení hranice čerpání eurodotací pro velké firmy. A to na 40 procent alokace první výzvy místo 20 procent, které stanovila Evropská komise. Ministerstvo průmyslu následně návrh skutečně akceptovalo. Aby se do vládního rozhodování zapojil přímo holding tehdejšího ministra financí Agrofert popřel. Petr Cingr prý na ministerstvo průmyslu naléhal coby zástupce všech chemických podniků zastoupených ve Svazu chemického průmyslu, ne jako člen vedení Agrofertu.
