Vrací se reálný socialismus. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) vyzval ke kontrolám cen másla. Jedná se jen o součást předvolebního divadla, nebo chce skutečně centrálně prověřovat, ne-li přímo plánovat ceny?

Jakmile jsme přešli na svobodnou ekonomiku, ceny začaly být stanovovány svobodně. Vzhledem k tomu, že v obchodech musejí být u zboží cenovky a s prodejcem tak nelze o ceně smlouvat, nejedná se sice o svobodné dojednávání cen, ale to nic nemění na skutečnosti, že jsou kupní smlouvy uzavírány svobodně.

Naproti tomu za komunistů stanovovala ceny centrální komise tzv. fenestrální metodou. To znamená, že se podívala z fenestra (z okna) ve svém sídle v Praze-Holešovicích na Vltavu a odhadla ceny. Když pak byl nedostatek papíru na knihy i na jiné potřeby, Státní plánovací komise do značné míry opisovala vývoj cen (čili míru zdražování, popřípadě zlevňování) od Západního Německa. Socialismus zkrátka ještě nikdy nefungoval.

Premiér Sobotka si však asi myslí, že teď u nás fungovat začne. Jestliže budou výrobci a prodejci nuceni máslo zlevňovat, opět poznáme, co je to nedostatkové zboží. Na Sobotkův apel k prověřování cen másla již zareagovalo ministerstvo financí, které již ke kontrolám vyzvalo Specializovaný finanční úřad.

Současná poměrně vysoká cena másla ale není dána zdaleka jen cenovými přirážkami. Hlavní důvody už byly v médiích probírány. Je to jak otázka nízké produkce, tak i vyšší poptávky. Ta je přitom způsobena nejen v poslední době rostoucí spotřebou másla v Evropě (a postupné ustupování od kdysi populárních umělých tuků), ale i vyšším zájmem v Čínské lidové republice navzdory nižší toleranci organismů tamní populace vůči laktóze.

Navíc není pravda, že by cena másla trhala rekordy. Český statistický úřad (ČSÚ) vydává dlouhodobě statistiky, kolik si bylo možné koupit různých produktů za průměrnou mzdu v jednotlivých letech. Můžete sice namítnout, že většina lidí pochopitelně nedosahuje průměrné mzdy, ale běžná (např. mediánová apod.) mzda se vyvíjí podobně jako mzda průměrná, jen je nižší. Snad jediným problémem takové statistiky tak je kolísání kvality běžně prodávaného másla v průběhu let.

ČSÚ dokazuje, že si sice nyní můžeme koupit za průměrnou měsíční mzdu nejméně másel od roku 1999 nebo 2000, ale od roku 1985, odkdy je statistika dostupná, až do roku 1998 byla situace naopak horší, v některých letech dokonce výrazně (násobně) horší.

Současná „máslová (cenová) inflace“ je sice nezvyklá a spíše nečekaná, ale rozhodně nemáme důvod k poplachu. Navíc, stále je lepší mít dražší máslo než žádné máslo, premiére Sobotko!