Jasné směřování České republiky na východ, to je jeden z hlavních důvodů, proč je Miloš Zeman právem terčem kritiky. Jeho proputinovský postoj a obdiv k Rusku a Číně skutečně není tím, co by si demokratický stát zasloužil, a jeho občané ho nebudou podporovat. Nedávná cesta prezidenta do asijské země tak právem vyvolala silnou vlnu nevole. Je ovšem zvláštní, že když jede do stejné země, ve které jsou potlačována lidská práva, premiér Sobotka, nikdo se neozývá. Důvod se sám nabízí, předseda vlády jede do Číny v situaci, kdy má nad Zemanem navrch a pro občany je vítězem „bitvy o Albertov“.

Bohuslav Sobotka měl zkrátka štěstí a dobrý odhad naráz. Přesně poznal, kdy se vyplatí proti prezidentovi vystoupit, protože si to občané od svého premiéra žádají. Sám předseda vlády ví, že je nutné odstranit xenofobní náladu, kterou Zeman společně se svými novými přáteli Martinem Konvičkou a Markem Černochem vnáší. Proto správně odsoudil prezidentův projev ze 17. listopadu, při kterém se hlava státu na jednom pódiu postavila vedle extremistů a propagovala jejich názory. V jiných situacích pokorný premiér se najednou naštval a ostře kritizoval Zemana.

Pár dní nato Sobotka plánovaně a ve velmi šikovnou dobu odjíždí do Číny. Do země, která je sice finančně velmi lukrativní, zároveň však diktátorská a bezesporu utlačuje práva svých občanů. Jako by za odměnu, že premiér poslal kritický vzkaz na Hrad, není jeho cesta nijak komentována. Nikomu nevadí to, co vadilo u Zemana. Přitom kvůli Sobotkovi se nestane Tibet nezávislý, ani nebudou propuštěny stovky politických vězňů, kteří postupně umírají v čínských vězeních. Kde je tedy tak elementární rozdíl?

Orientovat naši republiku na východ zkrátka není dobře. Neměl by to dělat prezident, ale ani premiér. A pokud se o to pokusí, měli by jeden jako druhý dostat jasný signál, že občané České republiky si to rozhodně nepřejí.