Na jednu stranu na politiky nadáváme, že jsou neschopní. Na druhou stranu od nich čekáme, že když přijde nějaká přírodní katastrofa, tak nám pomůžou. Že tu povodňovou vlnu zastaví nebo že nás alespoň přijedou utěšit. V Británii nyní povodně jsou – a mohou být poučením pro české lídry. Překvapivě tím, že premiér Johnson k povodním vůbec nevyrazil.

My máme Blanické rytíře pod vedením svatého Václava, kteří nám mají přijet na pomoc.

O pomoc Britům se má starat Václavův téměř současník. Jejich král Knut Veliký se narodil pouhých 69 let po smrti svatého Václava a v dnešních britských legendách je přinejmenším tak slavný jako blaničtí rytíři v těch našich. Jeho příběh je však pro náš dnešek užitečnější než naše čekání, „až nám bude nejhůř“.

Ke Knutovi jeho poddaní a dvořané také vzhlíželi s nadějí, že jeho královské schopnosti vyřeší jejich problémy. On je sezval ke břehu mořskému, usedl na stolec a rozkázal přicházejícímu přílivu, aby se zastavil, že mu to káže on, král. Příliv ho neposlechl a přelil se mu přes nohy. I kázal král svým poddaným: „Běžte a zvěstujte lidem všem, jak prázdná a bezcenná jest moc králů!“

Dodnes si tak Britové v běžné řeči připomínají, kam sahají realistická očekávání schopností státu, a v celé historii platili za pragmatiky nastavující zrcadlo kontinentálnímu idealismu. „Když to není rozbité, proč to spravovat?“ zněl vždy leitmotiv britského přístupu ke státnímu řízení a zřízení. My se zatím utěšujeme, že to asi ještě není rozbité „dostatečně“, když ještě nepřijeli ONI – a že tedy bude hůř.

Premiéři a povodně

V těchto dnech prožívají Britové přímou moderní paralelu svého Knuta. Bouře Denis přináší od víkendu rozsáhlé povodně. A tak se čeká, že se předseda vlády rozjede po kraji a bude přihlížet záchranným pracím, případně je před objektivy kamer naoko přímo koordinovat.

Touha předstírat moc tváří v tvář živlům (a skutečným krizovým manažerům) není tak jen výsadou našich politiků. I v Británii se při povodních tradičně slézali lídři všech stran. A působili stejně surrealisticky, jako když se „Kim Čong-un dívá na věci“ nebo když na věci „akceschopně zíral“ bývalý předseda loajální opozice Jejího Veličenstva Ed Miliband.

Pragmatický Brit sice ví, že Boris Bělohlavý (Johnson) bude stejně úspěšný v zastavování přílivu vody jako Knut Veliký, ale žádá si alespoň gesto. Možná na znamení nového přístupu ke správě věcí veřejných se však tentokrát z Borise stal také pragmatik – a dovolil si k žádným povodním nevyjet! Komentátoři téměř všech médií jej za to doteď peskují.

Za Johnsonovým rozhodnutím určitě nestojí jeho neblahá zkušenost s vodními plochami, kdy jako londýnský starosta do vody před zraky kamer slavně „žuchnul“. Takových věcí se Boris nebojí. Naopak, on pro ně žije.

Částečně za rozhodnutím nevyjet stojí pragmatický kalkul – když k povodním vyrazil naposled, v listopadu před volbami, nebyl to mediálně zrovna nejšťastnější tah, který asi nechce opakovat.

Hlavní příčina je ale jinde.

Řídit stát jako… Knut

Hlavní příčinu je třeba hledat ve snaze skutečně proměnit přístup k tvorbě veřejné politiky. Johnsonův hlavní poradce (a guru) Dominic Cummings ihned po vítězných volbách zveřejnil inzerát, ve kterém do „čísla 10 v Downing Street“ hledá „datové analytiky, projektové manažery, oborové experty a jiné podivíny“. Na britských ministerstvech podle Cummingse převažují diletanti a mediální experti namísto expertů oborových, a chce to změnit.

Vysílání ministerského předsedy pouze k věcem, které může skutečně změnit, a nikoli k věcem, které jsou jen mediálně líbivé, je tak jedním z prvních kroků.

Kéž bychom vykročili podobnou cestou.

Převzato z Hlidacipes.org.