Bývalý lékař, primář, člen ODS a místopředseda Senátu hodnotí v našem rozhovoru českého prezidenta, míru ohrožení demokracie i nezanedbatelnou roli médií.
Kandidoval jste na prezidenta. Jak vnímáte současnou hlavu státu? V čem všem byste se choval odlišně?
Prezident Miloš Zeman při kampani sliboval, že bude lidi spojovat. Opak je pravdou, národ se rozdělil na fanklub a odpůrce, asi tak 50:50, a to dost nesmiřitelně.
Přímá volba pochopitelně nezvýšila pravomoc prezidenta, jsme stále parlamentní demokracií, prezident se však chová jinak.
V čem bych byl jiný, kdybych byl zvolen, je právě o tom „kdybych“. Na to se ale nehraje, měl jsem vyhrát a vše by bylo vidět.
Myslíte si, že je u nás ohrožena demokracie? Pokud ano, čím konkrétně? Přispěla k tomu svou měrou i ODS?
Parlamentní demokracie je založena na soutěži politických stran a hnutí a hlavně jejich programů. To se bohužel vytrácí a hlavní roli hraje populismus a mediální zkratka, kdy se nic seriózně nevysvětluje. Velké strany jako ODS, ale i ČSSD k tomu svými chybami přispěly a stojí před námi úkol přesvědčit voliče, že přes chyby, které se staly, je základ ODS i program jasný. Bude to však těžké.
Jak vidíte situaci v oblasti médií? Jsou svobodná, a nakolik jsou nezávislá?
Média a jejich svoboda, to je velká otázka. Vždy rozhoduje majitel, byť mohou redaktoři tvrdit opak. Veřejnoprávní média jsou potřebná. Měla by být vyvážená a nestranná. To je o kontrole, která sice někdy selhává, ale celkově to zatím jde.
Obrovskou chybu vidím v tom, že média nejsou diferencována na levici, pravici a bulvár. Tak to bývá v tradičních demokraciích. U nás to splývá a bohužel do bulváru často sklouzávají i nebulvární média, především publikováním neověřených informací.
Dále v médiích, hlavně v elektronických, převažují negativní informace a přitom v České republice se odehrává hodně krásných a pozitivních akcí. Jako by platilo pravidlo: dobrá zpráva, žádná zpráva.
Co by se s tím, podle vás, mělo dělat?
To je otázka pro novináře, politici by do toho neměli zasahovat.
Jak bychom poznali, že máme opravdu svobodu slova?
Myslím, že svobodu slova máme. Opravdovou svobodu slova. Problém spíše je v tom, že některá média jsou více slyšet, jsou více vlivná, protože mají více peněz. Jejich názory jsou potom normotvorné a tam už může být první krůček k nezájmu o svobodu a pluralitu názorů. To by byl začátek svobody slova. Nemůžeme se opíjet iluzí, že všichni mají na svobodě médií, ale i svobodě nás všech, na demokracii, zájem.
Kdo představuje větší riziko: Miloš Zeman, nebo Andrej Babiš?
Andrej Babiš spojil své bohatství, které mu nezávidím, s mediální mocí a nyní i politickou mocí. V politice ovšem prosazuje zákony a dělá dotační politiku a přitom na obojím je jeho byznys závislý. Jde o největší konflikt zájmů v historii ČR. Tady vidím reálné riziko pro úspěšné fungování parlamentní demokracie.
Jaké kroky bychom měli jako společnost podniknout, abychom udrželi lineární stát a nepropadali se dále do oligarchického režimu?
Je to o politické zkušenosti nás voličů, je to o vyspělosti demokratického systému a je to o odpovědnosti politiků. Bohuslav Sobotka je v koalici s Andrejem Babišem dobrovolně. Chce vládnout za každou cenu, i za cenu onoho děsivého střetu zájmů ministra financí a velkopodnikatele.
Proto my všichni nutnĕ ke svému úsilí potřebujeme svobodná a seriózní média, která si budou vážit svobody slova a nebudou poplatná populismu.
