Poslanecká sněmovna vyzvala na základě závěrů vyšetřovací komise k policejní reformě vládu, aby vyvodila odpovědnost z nestandardního chování olomouckých státních zástupců. Poněkud stranou však neprávem zůstává otázka odpovědnosti novinářů veřejnoprávních médií, kteří se přímo účastnili tohoto střetu na jedné straně sporu.

Tlak ANO na Českou televizi

Česká televize se nachází před volbou generálního ředitele. Viditelně se přitom dostává pod tlak hnutí ANO, a to nejen stížností Andreje Babiše na pořady Reportérů ČT a 168 hodin. Na ni už ostatně úslužně reagovala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která Českou televizi vyzvala k podání vysvětlení.

[ctete]108468[/ctete]

Je zřetelné, že hnutí ANO se snaží zvrátit poměry v tomto veřejnoprávním médiu ve vlastní prospěch. O tom svědčí i čerstvý atak Mladé fronty DNES (8. 4. 2017). Autoři článku napadli ředitele Petra Dvořáka usilujícího o znovuzvolení, že za jeho působení se smrskly rezervy České televize o dvě miliardy korun. Dvořák podle jejich analýzy tímto způsobem vykazuje vyrovnaný rozpočet, což je prý hlavní důvod, proč mu Rada České televize každoročně přiděluje milionové odměny.

Tento stav napadá především poslanec Martin Komárek (ANO), předseda sněmovního volebního výboru, kontrolujícího veřejnoprávní média. „Podle mě ta věc je vysoce problematická a podle mého nejlepšího svědomí je i protizákonná,“ prohlašuje v deníku v souvislosti s odměnami.

Situace v televizi však není černobílá, protože v ní pracují i novináři přímo či nepřímo hájící zájmy vůdce hnutí ANO.  Nehledě na tyto poziční šachy je skutečností, že Martin Komárek a spol. si vůbec nemohou stěžovat na práci redaktora Jiřího Hynka, který spíše než jako nestranný novinář vázaný Kodexem České televize vystupoval jako mediální agent Babišova neformálního spojence Roberta Šlachty, který momentálně se svými lidmi zaparkoval u ministra financí v Celní správě.

Po boku odpůrců policejní reformy

O účelovém chování médií, jež jsou ve vlastnictví oligarchy, který vstoupil do politiky s cílem rozšířit svůj mocenský vliv, nemůže být pochyb. Proto se v boji o policejní reorganizaci, která vyústila zatím v nejvážnější koaliční krizi, jasně postavila po bok odpůrců reformy. Zde se seřadili Andrej Babiš, Robert Šlachta a státní zástupci, přičemž nejagilněji vystupovali olomoučtí žalobci Ivo Ištvana.

Zarážející však je, pokud se tohoto politického boje na nejvyšší úrovni ve stejném gardu přímo účastnili novináři veřejnoprávního média, mající povinnost dbát na objektivitu zpráv ze zákona. Právě ve zpravodajství České televize došlo k únikům ze živých kauz, kvůli kterým bylo následně podáno několik trestních oznámení.

Zde se naplno projevila horlivost Jiřího Hynka, který svoji podjatost ani nezastírá a objektivními komentáři se většinou nezatěžuje. Opakovaně si vybírá kauzy, které mu jeho dodavatelé z řad policie či státního zastupitelství v mašličkách naservírují. V nejkrystaličtější podobě se jeho propojení na bezpečnostní kruhy spřízněné s oligarchou projevily právě v boji o policejní reformu.

Jiří Hynek nejprve poskytl exkluzivní prostor Robertu Šlachtovi (8. 6. 2016) krátce poté, co Lidové noviny kauzu chystané policejní reorganizace bombasticky otevřely. Jeho otázky přitom působily dojmem předem zinscenovaného scénáře s cílem torpédovat zamýšlené sloučení protikorupčního a protimafiánského útvaru pod jednu centrálu.

Hynek následně obsáhle informoval o odchodu Roberta Šlachty od policie, přičemž si dával záležet na vyvolání pocitu nespravedlnosti, mezitímco hnutí ANO vyhrožovalo pádem vlády. Neopomněl přitom zdůraznit, že „se následně objevuje informace, že olomoučtí žalobci začali prověřovat samotné vedení policie. Mají obavu, že reorganizace je záminka pro odstranění nepohodlných lidí a únik informací ze živých spisů“.

Ostatně chystaný výslech vedení policejního prezidia, oznámený ve zpravodajství České televize ústy Ištvanova náměstka Pavla Komára, byl zjevným porušením procesních pravidel. Za to si Komár vysloužil dosud neukončené a podivně se vlekoucí kárné řízení od nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana.

Hynkův brutální únik informací

Klíčovou roli však Hynek sehrál s bývalým detektivem ostravské expozitury ÚOOZ Jiřím Komárkem, blízkým Šlachtovým spolupracovníkem. V jeho reportáži (20. 6. 2016) Komárek vypustil do éteru třaskavou dezinformaci, očerňující Tomáše Tuhého. „Pan policejní prezident je osobou podezřelou z brutálního úniku informací v rámci objasňování hospodářské trestné činnosti ve stamilionových částkách.“

Komárek si za tento výpad vysloužil trestní oznámení. Dnes už je známo, že se tato účelová lež ze zmanipulovaného spisu policejní inspekce nepotvrdila. Nicméně dlouhou dobu zaměstnávala zejména Babišova média před krajskými volbami s cílem ovlivnit je ve prospěch hnutí ANO.

Když parlamentní komise skončila svoji práci a jednomyslně schválila závěrečnou zprávu usvědčující zainteresované policisty a olomoucké žalobce z řady nestandardních a manipulativních kroků, Hynek stále setrvával na jejich straně. Podle něj byl „brutální“ únik informací „zoufalým výkřikem policisty, protestujícího proti tomu sloučení.“

Eskapády bez vyvození odpovědnosti

Jiří Hynek, který se v České televizi specializuje na politické a ekonomické kauzy, se takto jednostranně neprezentoval poprvé. Tu a tam se veřejně chlubí, že má přístup k nelegálně vyneseným živým policejním spisům. Svých kontaktů nezřídka využívá k vypouštění jednosměrných informací výměnou za exkluzivitu, která spočívá v účasti jeho štábu na mediálních divadlech policejních monstrakcí, které ovšem zpravidla s odstupem času nepřinášejí konkrétní výsledky. O jeho úzkém napojení zejména na bývalý Šlachtův útvar si přitom štěbetají vrabci na střeše i v samotné televizi.

Z Hynkových reportáží v posledních letech přitom nápadně vyčnívá, jak se vyhýbá kauzám spojeným s ministrem financí. Přesto, že se jich za poslední dva roky objevilo více než dost a některé z nich (Čapí hnízdo, korunové dluhopisy, podivné obchody s Agrofertem…) by v minulosti už dávno vedly k odchodu dotčeného ministra z vlády.

[ctete]109513[/ctete]

Hynkův přerod je o to pozoruhodnější, že byl spoluautorem pozoruhodné reportáže Česko-slovenský sen z bývalého cyklu České televize Fakta (28. 1. 2002), pojednávající o pochybných začátcích podnikání Andreje Babiše v době účinkování kabinetu Miloše Zemana. Dnes naopak působí jako oligarchův pomocník.

Příkladem jsou kauzy Vidkun, Beretta, razie na úřadu vlády, Oleo Chemical, stíhání Františka Savova a další. Jeho reportáže přitom často kopírují informace současně vypouštěné do tisku vlastněného Agrofertem a otvírají kauzy spojené s Babišovými konkurenty.

Tady jde ovšem odpovědnost za vedením zpravodajství České televize v čele se Zdeňkem Šámalem a Petrem Mrzenou, kteří ponechávají Hynkovy eskapády bez povšimnutí. O jejich netečném přístupu ostatně svědčí i skutečnost, že Události, hlavní večerní zprávy České televize s milionovou sledovaností, často ignorují investigativní práci Reportérů ČT, což se ještě před několika lety nestávalo.

Stejně nepochopitelný je jejich postoj k selektivní práci redaktora Jiřího Hynka, který působí dojmem tlampače určitých zájmových skupin, ve svém důsledku podporujících zájmy jednoho místopředsedy vlády. A ještě jim ve svých reportážích dává zelenou.