Ilustrační foto FOTO: Pixabay/ArtTower
FOTO: Pixabay/ArtTower
Alexandr Sokolov, vědecký novinář a šéfredaktor vzdělávacího portálu Anthropogenesis.ru, je jedním z organizátorů čestné akademické ceny za zásluhy v oblasti pseudovědy. Satirické ocenění „Čestný akademik Vrunické akademie pseudověd“ založily Anthropogenesis.ru a Nadace Evolution v roce 2016. Za „vynikající výsledky v oblasti pseudovědy a její popularizaci“ je vítěz oceněn soškou „Smutný reptiloid“. O pseudovědě a nebezpečí šíření myšlenek, které se maskují jako věda, mluvil Sokolov v rozhovoru na webu ZNAK.com.
Letošním vítězem v hlavní kategorii se stal psychoterapeut Andrej Kurpatov. Byl oceněn za používání termínů „digitální autismus“ a „informační pseudodebilita“ a za propagaci myšlenky, že používání chytrých telefonů zvyšuje riziko sebevraždy.
Alexand Sokolov říká, v čem je například u letošního laureáta Kurpatova to nebezpečí: „V jednom vědeckém článku se například píše, že vědci za určitých podmínek zjistili korelaci mezi časem, který člověk stráví na mobilním telefonu, a určitými depresivními sklony. Autoři píší, že kromě toho existuje souvislost mezi depresivní náladou a snížením množství času věnovaného cvičení, času věnovaného náboženství, četbě médií a podobně. Dále je třeba zjistit, jaký je vztah příčiny a následku. Ukázalo se, že například depresivní ukazatele se zvýšily pouze u mužů, nikoli u žen. To vše se ale zavrhne a (Kurpatov) ponechá jen zvučnou větu: čím déle člověk sedí s mobilem, tím větší je pravděpodobnost, že spáchá sebevraždu. To je chybný přístup k výkladu. U pana Kurpatovova je to v podstatě všechno v tomto duchu. Vypadá to vědecky a on zároveň zní jako guru. Kdo to ověří?“
Dalším tématem, které Alexandr Sokolov komentuje, je, zda když člověk věří například v „čipování“, je-li pravděpodobnější, že bude podporovat i jinou konspirační teorii.
„Nejsem psycholog ani sociolog, tak se bojím to říci přímo a kategoricky, ale zdá se mi, že ano. Jedna konspirační teorie přitahuje druhou. To znamená, že mezi těmi, kteří věří v placatou Zemi, je více těch, kteří věří, že na Měsíci žádní Američané nebyli a že covid je podvod světové vlády. A tentýž člověk také věří v nějaké dávné mimozemšťany a tentýž člověk si myslí, že Einstein je světovým agentem stojícím v pozadí, že historici nás klamou a tak dále. Jedno přitahuje druhé. Tyto myšlenky se dobře spojují.“
Otázkou je, jak s lidmi postiženými konspiračním a pavědeckým viděním světa komunikovat. Jsou nějaké účinné strategie?
Podle Sokolova záleží na tom, jaký problém chce někdo vyřešit: „Zda chcete změnit názor příbuzného, nebo zda se pohybujete ve veřejném prostoru. Pokud se jedná o debatu před publikem, musíte si uvědomit, že je nepravděpodobné, že byste změnili názor svého oponenta. Pokuste se vyřešit nějaký problém ve vztahu k posluchačům, k publiku. Právě mezi ně můžete zasít to dobré, rozumné a věčné. Dokonce možná i bez toho, abyste se svým oponentem přímo polemizovali a do jisté míry s ním souhlasili. Pamatujte, že je téměř nemožné změnit názor přesvědčeného konspiračního teoretika.“
Ve sporech s blízkými lidmi je to složitější. „Tady je všechno mnohem smutnější. Pokud vás osud spojil s takovou osobou, vydržte to, jak se říká. Můžete se pokusit těchto témat nedotýkat nebo mluvit jemně, šetrně, bez nátlaku, bez agrese. Chápu, že je to velmi obtížné! Člověk musí prožít nějakou vnitřní událost, průlom, aby byl motivován. Víte, je to, jako by se člověk najednou stal věřícím nějakého náboženství. Aby se tak stalo, musí mít zázrak znaménko plus nebo minus. Co přiměje člověka věřit oficiální medicíně? Pokud mu před očima zemře kamarád, možná ho napadne, že covid není fikce. Ačkoli lidské mozky fungují velmi zvláštním způsobem.“
