Americký prezident Biden ohlásil další balík pomoci Ukrajině, která se už dva měsíce brání ruské agresi. Jedná se o vojenskou pomoc v hodnotě 800 milionů dolarů a dalších 500 milionů dolarů ekonomické pomoci. Ta má alespoň částečně ulevit těžce zkoušené ukrajinské ekonomice, která se podle různých odhadů letos v důsledku ruské agrese může propadnout až o polovinu. Prezident dále poděkovat zákonodárcům z obou amerických politických stran za jejich jednotu v podpoře bránící se Ukrajiny. Putin podle něj doufá, že Západ se časem v podpoře Kyjeva unaví, ale tato naděje je podle amerického prezidenta mylná.

Zbrojnice demokracie

Dále čtěte

Nový Týdeník FORUM hledá kořeny ruského zla

Nové vydání Týdeníku FORUM se na obálce ptá: Kde se v Rusku rodí zlo? V přilehlém textu pak čtenář nalezne sedm…

Spojené státy se podobně jako ve druhé světové válce staly skutečnou zbrojnicí demokracie. Právě z USA proudí na Ukrajinu nejvíce vojenské pomoci. Podle Ukraine Support Tracker tvořila hodnota zbraní dodávaných z USA v období od začátku ruské invaze do 27. 3. bezmála čtyři pětiny celkově poskytnuté vojenské pomoci. Je naprosto zřejmé, že bez americké pomoci by se Ukrajina bránila jen stěží.

Zároveň ale prezident Biden ve svém projevu, kterým nový balíček pomoci ohlašoval médiím, správně a opakovaně zdůrazňoval, že byť Spojené státy a další západní země pomáhají, hlavní zásluha za odražení Putinových vojáků patří nesporně Ukrajincům. To oni stojí „na frontové linii svobody“, jak Biden uvedl.

Hrozí únava a vyčerpání?

V závěru projevu pak prezident mluvil o tom, že Západ nesmí ve své podpoře demokraticky zvolené vlády v Kyjevě polevit. Při pohledu na zničenou techniku okupantů a ekonomické potíže, kterým Rusko čelí, je snadné podlehnout optimismu, ale Biden správně řekl, že nevíme, jak dlouho konflikt ještě bude trvat. Putin pořád ještě má jak eskalovat a nemusí přitom jít jen o nekonvenční zbraně.

Už teď se zdá, že nová fáze války, bitva o Donbas, bude velice brutální a Rusko se bude zřejmě místo pokusů o rychlé průlomy snažit o pomalý postup s využitím maximální palebné převahy a zabezpečeným týlem. Je také možné, že po dosažení minimálních cílů, které lze vydávat přes Rusy jako vítězství, nabídne Putin Ukrajině mír výměnou za zabrané území.

Jaký mír je přijatelný?

Ukrajinský prezident Zelenský už prohlásil, že mír za území měnit nehodlá. Jenže nálada na Západě může být klidně taková, že Krym a Donbas jsou už pro Kyjev stejně ztracené a pokračovat ve válce kvůli krajně nejisté naději na jejich opětovné připojení k Ukrajině nemá smysl. Už teď se z některých kruhů ozývá volání po tom, aby se v mírovém jednání angažovaly Spojené státy přímo.

Jde vlastně o implicitní přání, aby Amerika donutila Kyjev přijmout podmínky, které přijmout nechce. Právě kvůli tomu, že Ukrajina nezbytně potřebuje podporu USA, EU a Británie, mohla by hrozba jejího snížení skutečně Zelenského tlačit k větším ústupkům. Západ ale na tuhle hru nesmí přistoupit. Ukrajinu je třeba podporovat a to, jaký mír je s Ruskem ochotna uzavřít, nechat na ní.

Putin (celou) Ukrajinu nikdy neovládne

Takovým spekulacím by mohla nahrávat i jedna zvláštní věta v jinak velice dobrém Bidenově projevu. Americký prezident prohlásil, že „jednota doma, jednota se spojenci a partnery a s ukrajinským lidem Putinovi vysílá jasné poselství. Nikdy neuspěje ve svém úsilí ovládnout a okupovat celou Ukrajinu.“1 Právě slovíčko „celou“ by mohlo naznačovat jisté smíření s tím, že Ukrajina nemá šanci okupovaná území získat zpět.

I pokud takové přesvědčení vychází z hodnocení situace, tak není vhodné to otevřeně říkat. Ono jasné poselství totiž pak vyzní tak, že by vlastně Putinova krádež části ukrajinského území mohla být přijatelnou cenou za mír. To je rozhodnutí, které ale nenáleží ani Americe ani evropským zemím, ale jen a jen demokratické vládě v Kyjevě. Závěr Bidenova projevu, v němž prezident mluví o nutnosti nepodlehnout jakési únavě z táhnoucího se konfliktu, nám dává naději, že to bylo jen hloupé přeřeknutí.