Prezident Miloš Zeman se v pátek dopoledne ve Vatikánu setkal s papežem Františkem. Audience v Apoštolském paláci, které se účastnila i Zemanova žena Ivana, trvala asi hodinu.
Při představování členů delegace Zeman papeži představil ředitele hradního protokolu Jindřicha Forejta jako „nejdůležitějšího, hluboce věřícího člověka a, doufám, že budoucího velvyslance ve Vatikánu“. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček pro ČTK potvrdil, že o tomto tématu Zeman s papežem mluvil.
Zeman na setkání předal papežovi několik darů – kopii sošky Pražského Jezulátka a také pětici aktovek. Čtyři jsou ve čtyřech základních liturgických barvách církevního kalendáře: zelené, bílé, červené a fialové.
Pokud jde o vztahy mezi Apoštolským stolcem a Českou republikou, daly by se hodnotit jako dobré. Česko je sice země poměrně sekulární, na druhou stranu je u nás vysoká míra náboženské svobody, jakou jsme v dějinách neměli, ani za starého mocnářství, ani za první republiky, o době komunistické vlády škoda mluvit.
Podařilo se vyřešit otázku církevních restitucí. To je záležitost, s kterou nemá papež nic společného, protože nad majetkem českých církevních subjektů nemá žádnou pravomoc, Vatikán nebude mít z českých restitucí ani jedinou zeď, ani jediný záhonek. Apoštolský stolec měl pochopitelně zájem na tom, aby tato otázka byla vyřešena, což se podařilo. Je to zásluha Nečasovy vlády, která protiústavní průtahy konečně vyřešila.
Zbývá smlouva
Zbývá tedy ještě otázky dohody mezi ČR a Apoštolským stolcem, která je teď už dlouho u ledu. Smlouva byla podepsána v roce 2002, ale následujícího roku ji Sněmovna neschválila. Podle některých politiků taková smlouva narušuje princip rovnosti církví u nás.
Jde nejspíš o několik částí smlouvy, které sice nedávají katolické církvi navíc práva, která by už neměla, ale protože by šlo o mezinárodní smlouvu, nebylo by možné po změně politické garnitury tato ustanovení jen tak snadno změnit. Návrh smlouvy například říká: „Katolická církev vykonává obřady, při nichž je uzavíráno manželství. Takto uzavřený sňatek, splňující podmínky pro uzavření manželství stanovené právním řádem České republiky, má stejnou platnost a stejné právní důsledky jako občanský sňatek.“ Tak tomu je a normálně to funguje. Lze si ale představit, že se k moci dostane nějaká vláda, která si usmyslí, že praxi změní, a že tedy bude třeba dělat dva svatební obřady, jako to bývalo za socialismu. Věc šikanující a zbytečná, ale určitému typu mysli vyhovující.
Co si církev smí zřídit
Sporným bodem bylo i toto: „Katolická církev si zřizuje v souladu se svými vlastními předpisy právnické osoby pro organizaci a vyznávání katolické víry a pro své působení zejména v oblastech školství, zdravotnictví, sociální a charitativní péče. Takto zřízené právnické osoby církve se stávají právnickými osobami ve smyslu právního řádu České republiky po splnění podmínek tímto právním řádem stanovených.“
To je věc, o které se dá vést diskuse, nicméně zatím se nestalo, že by se církve v tomto dopustily nějakého zločinného jednání. Katolická církev se brání, že toto ustanovení je součástí náboženské svobody, kritici soudí, že stát by měl právo do toho mluvit.
A nakonec: „Katolická církev má právo vykonávat v zařízeních poskytujících sociální služby duchovenskou a pastorační službu pro osoby v nich umístěné, jež o to požádají.“
Není celkem důvod takovou službu neumožnit. Ve věznicích se dějí i horší věci než duchovní služba na požádání.
Kromě této smlouvy není mezi Apoštolským stolcem a Českou republikou zřejmě celkem nic nevyřešené. Je tu problém svatovítské katedrály, který byl také dán stranou. Je pravděpodobné, že kdyby se pokračovalo v právních pokusech o vyjasnění vlastnictví, dostal by nakonec zapravdu kardinál Vlk, že katedrála je církevní. Jeho nástupce dal přednost postupu nehrotit situaci. Je to otázka rozhodnutí, nikoli právní fakt.
Co ten váš majetek…
Jak čteme ve zprávě ČTK: „Na závěr audience František požehnal základním kamenům dvou hospiců. Jeden bude postaven v Hradci Králové, sociální domov se zvláštním režimem hospicového typu vyroste v Újezdu u Brna. Stavba hospiců je oblíbeným Zemanovým tématem. Prezident již dříve řekl, že by církev na jejich budování měla využít prostředky, které získá v rámci restitucí od státu. Tohle téma chtěl otevřít i během rozhovoru s papežem.“
Téma hospiců je důležité pro stát i církev. Prezident ho připomíná právem. Jen je třeba dodat, že to nemá nic společného s tím, jak církve využijí majetek z tzv. restitucí. (Pravé restituce to nejsou, je návrat části majetku bez náhrady škod.) Nikomu není nic po tom, co církve udělají se svým majetkem, protože je jejich. Kdyby si církev usmyslela, že za všechny utržené peníze postaví stometrový zlatý mariánský sloup, může stát tak leda zajímat, jestli na to má církev stavební povolení. Stylizovat se do role toho, kdo laskavě hodil psovi kost a teď kontroluje, jestli ji hafík správně okusuje podle představ vrhače kosti, není na místě.
Návštěva Zemana ve Vatikánu je spíše poklidná ceremoniální záležitost, která potvrzuje, že se ve vztahu státu a církve nic zvláštního neděje, což je jen dobře.
