„Takže stručná rekapitulace: srdce bije jako zvon, plíce jsou čisté, jako by to nebyl kuřák, játra fungují, jako bych byl abstinent, ledviny jsou taky v pořádku a mohu pokračovat dál a dál.“ Tak o svém zdravotním stavu referoval před několika dny Miloš Zeman. Stalo se tak po vyšetření v nemocnici, které se protáhlo na šest hodin. Pro člověka, který neviděl v posledních měsících jedinou fotografii prezidenta, by bylo nepochopitelné, proč Zeman o svém stavu vůbec referuje, když je zcela zdráv.

Jenže on není zcela zdráv. Je to naprosto zřejmé vždy, když se objeví na veřejnosti. A vše se velice rychle zhoršuje. Například při rozloučení s Karlem Gottem působil, jako by netušil, kde je a co se děje. Jeho žena ho několikrát instruovala, kdy se má posadit, kdy postavit, a tak dále.

Klíčovou otázkou tedy je, kdo a proč tady lže? Nebo je běžné, že musí zcela zdravý člověk, který nepotřebuje lékaře, tak náhle do nemocnice? Komu se to kdy stalo? Není to běžné a neděje se to. Lže tedy nemocnice a její ředitel, když prohlásili, že Miloš Zeman je zcela zdráv, jen mírně dehydratovaný? Lže sám Zeman a jeho okolí?

Lže Ovčáček, když říká, že jde jen o rekondiční pobyt? A proč tedy prezident nejede na rekondiční pobyt do lázní nebo do Lán? Proč musí hned do Ústřední vojenské nemocnice? Kolik lidí jezdí na rekondiční pobyt do nemocnice? Samé otázky.

Téma Zeman a jeho zdraví se proměnilo v nedůstojné divadlo, které zřejmě vstoupilo do posledního dějství. Může za to sám prezident a jeho okolí.