Poučovat ostatní, jak se mají chovat a co si musí myslet, to by Miloš Zeman uměl skvěle. Když ovšem dojde na jeho prezidentskou roli, selhává na každém kroku. Lže, mluví vulgárně, uráží všechny, kdo nemají stejný názor. Navíc se nechová jako hlava státu, která zemi dobře reprezentuje. I jeho schovávání se před světem v den, kdy slavíme pád komunismu u nás, je ostudné.
Stalo se zvykem, že se Zeman bojí chodit mezi lidi, protože by se nesetkal s laskavým přijetím. Jako prezident by ovšem měl alespoň jednou za čas ukázat, že mu není výkon funkce úplně jedno. Zatím to však vypadá, že se Zeman chová, jak by se očekávalo, jen ve chvíli, kdy z toho něco má.
Místo hlavy státu tak máme na Hradě jen starého mstivého muže, který začne šermovat svým úřadem pouze na TV Barrandov, pro Parlamentní listy, Xavera Veselého, a když může zasahovat do fungování vlády. Český národ by si ovšem místo takovéto karikatury skutečně zasloužil důstojného zástupce, který by nedělal ostudu doma ani za hranicemi země.
Prezident, který si myslí, že některé státní svátky se ho netýkají a jiné zase slouží pouze jako daňovými poplatníky sponzorovaná party pro kamarády, má vědět, že takhle ne. Svým způsobem je sice dobře, že Zeman nekazí oslavy těm, kteří si důležitých dní skutečně váží. Je však zbytečné, aby takový člověk, který nezvládá své základní „povinnosti“, vykonával tak důležitou funkci. Kdybychom na Hradě měli soudného člověka, a ne zapšklého sluhu Ruska a Číny, zachoval by se jinak.
Pokud totiž Miloš Zeman 17. listopadu nedokáže sebrat poslední zbytky sil a jít oslavit výročí pádu komunismu u nás, je to trapné. Měl by si totiž uvědomit, že kdyby se v roce 1989 na Národní třídě nestalo to, co se stalo, nebyl by dnes prezidentem. Vzhledem ke své povaze by nebyl nic. Určitě by tedy plnil úkoly z Kremlu, ale jednalo by se maximálně o štemplování nějakých dokladů, a s Babišem by možná řešili tak to, kdo udal víc lidí.
Zeman je ovšem člověk bez svědomí, odpovědnosti a cti. Jeho palivem je pouze vztek a hněv, které používá ke šplhání do vysokých politických funkcí. Občané jsou mu jedno, pohrdá jimi. Svým schováváním se na některé státní svátky to jednoznačně dokazuje.
Nejhorší na tom všem je, že mnoho těchto přešlapů prezidentovi umožňuje Ústava. Ti, kteří ji tvořili, totiž nepočítali s tím, že by v čele státu stál někdo, komu je před jeho vlastní zemí přednější nějaká cizí. Stejně tak nikdo nepředpokládal, že prezidentem bude hulvát, který nemá úctu před ničím, Ústavu nevyjímaje.
Bude to ještě nějakou dobu trvat, ale nejpozději za čtyři roky už se této koule na noze demokratické země zbavíme. Musíme však dát velký pozor na to, abychom si na Hrad nenainstalovali něco podobného. Stačí jen trochu přemýšlet a začít vybírat už nyní. Volby mohou přijít jako blesk z čistého nebe, tak ať nejsme překvapeni a nehlasujeme jen podle toho, že nějakého pána známe z televize, kde tak nahlas vyprávěl o věcech, kterým ani nerozumíme.