V civilizovaných zemích by bylo nemyslitelné, aby se prezident v tak významný státní svátek, jakým je pro naši republiku 17. listopad, neobjevil na veřejnosti a žádným způsobem, například ani proslovem v televizi, se neúčastnil oslav. Naše země se však bohužel propadá do těžkotonážního zemanobabišismu, ve kterém už se tak nějak všeobecně počítá s tím, že kremelský slouha přece nebude slavit Listopad. A dokonce i ti, kteří jsou přesvědčeni, že hlava státu už jen z titulu svého úřadu na náměstí o státním svátku patří, jsou současně paradoxně rádi, že zrovna tahle hlava se tam neobjeví.

Jen těžko si lze totiž vzpomenout na nějaké prezidentovo veřejné vystoupení, které by se nehemžilo urážkami, buranskými „bonmoty“ a ostudnými výroky. Potřebujeme to slyšet ještě i ve svátek?

A pak – co by pan prezident dělal na Národní, když tam byl už v osmdesátém devátém? Ode dne toho památného prohlášení se sice nenašel jediný očitý svědek a ani jediný snímek dokládající jeho přítomnost, ale to nevadí. Možná se krčí někde vpravo dole (vlevo už pro samého Peroutku není místo) a Miloš Zeman by přece nelhal.

„Pan prezident nebude zneužívat toto významné výročí k politickým přednesům a účastem na některých akcích jako někteří jiní, kteří hodlají zneužít této záležitosti,“ ujistil národ mluvčí Jiří Ovčáček.

Rádi tedy slyšíme, že pan prezident už nezneužije Albertov k tomu, aby si jako přede dvěma lety zapěl na pódiu hymnu s nyní již pozapomenutým mlynářem kostní moučky z lidí, tehdy šéfem radikálního Bloku proti islámu Martinem Konvičkou, na něhož mezitím dopadla nějaká ta trestní oznámení. To vše v režii profláknuté putinovské aktivistky Jeleny Vičanové. A samozřejmě bez studentů, protože ti tam předloni měli vstup zakázán. Co taky mají nějací študáci a jejich drzí profesoři co pohledávat na Albertově.

Hajlující idioti stejně jako agresivní půlmozci v maskáčích, vydávající se za domobranu a záložáky, nacvičující ve volném čase po lesích mlácení imaginárních uprchlíků, kteří tehdy tvořili značnou část publika, budou tedy letos muset – pokud se dostaví – listopadové výročí zneužít sami, bez pana prezidenta.

K pamětní desce na Národní třídě se ale stejně jako v  letech minulých jistě dostaví i Andrej Babiš. Tak… co si budeme povídat, ono je hezké, když pořadatelé veselého korza nasadí oblíbeného „esenbáka“, čili chlápka v uniformě komunistické SNB, který honí lidi po ulici s pendrekem, řve a zavírá je do klece. Všichni vědí, že je to jenom jako. Ale opravdový živý agent Bureš pokládající květiny na místě, kde z rozkazu jiných esenbáků masakrovali studenty, to je přece jen jiný kafe. To agent Falmer má aspoň tolik rozumu, aby se k památníku necpal.

O tom, že se po Praze budou jako obvykle producírovat okamurovci, rovněž není pochyb. Vždyť co se k výročí pádu totality hodí lépe než vyřvávání o zákazu islámu.

K tomu připočtěme nějaké ty nácky, kterým je vcelku fuk, kde a kdy budou tropit výtržnosti, a jejich bratry z opačného spektra, radikální levičáky, kteří jsou na tom podobně.

No a pak se samozřejmě dostaví havlisti, pravdoláskaři, kavárníci, „Evropani“, akademici, studenti, kumštýři a další a další svobodomyslní demokrati, spolu s předsedy a představiteli demokratických stran a některými prezidentskými kandidáty.

Kdo přesně jsou ti zloduši, kteří hodlají oslavu státního svátku zneužít a jak konkrétně to chtějí spáchat, nám však „šifra mistra Ovčáčka“ neprozradila. Na to si prý musíme počkat. Něco mi ale říká, že se jako obvykle neshodneme.